Článek High Definiton: Spása oka, zkáza peněženky?

High Definiton: Spása oka, zkáza peněženky?

Václav Rybář

Václav Rybář

15. 8. 2006 22:52 13
Reklama
Reklama

S pojmem HD nebo High Defition už jste se asi setkali. Vykukuje na nás čím dál tím častěji z regálu Datartu, upoutávek na filmy či hry, honosí se jím konzole nové generace a straší se jím malé děti. V poslední době se však převaluje v médiích nejen v souvislosti s přechodem na digitální vysílání, ale především s podzimním nástupem nových formátů pro uchování dat a videa. Proti sobě se postaví HD-DVD, vyvinutý konsorciem v čele s Toshibou a Blu-Ray, mohutně podporovaný především Sony, která je jeho duchovním otcem. Tenhle souboj očekávají všichni s napětím, od analytiků, přes obchodníky až po samotné uživatele. Podobná bitva se totiž odehrála před třiceti lety a není bez zajímavosti, že z ní Sony odešla poražena.

Tehdy proti sobě stál Betamax od Sony, velmi pokročilý formát, kterému nemohl kvalitou nikdo konkurovat. Po první předváděčce v roce 1974 bylo vedení firmy přesvědčeno o definitivním sjednocení videoformátů. JVC si však nechtělo nechat ujít velký trh a přišlo s vlastním formátem VHS (později se ještě objevil Philips s formátem Video 2000, ale přišel příliš pozdě na to, aby mohl do boje zasáhnout). Sony ze začátku prohrávala nejen díky menší kapacitě (na první Bety se vešla jen hodina záznamu, ale to se časem vyřešilo), ale hlavně díky vyšší ceně média. Kvalita záznamu byla sice lepší než u VHS, ale rozdíl nebyl tak markantní, aby to formátu pomohlo k většímu rozšíření. Navíc Sony nabízela licence filmovým studiím za dost nekřesťanské ceny, takže než se stačila rozkoukat, byl VHS přehrávač v 70 procentech domácností. Bitva byla dobojována velmi rychle a Betamax upadl v zapomnění (v roce 1984 ještě udržel 25% trhu, o dva roky později už to bylo pouhých 7%).

Nástupce Betamaxu, Betacam, je však dodnes považován za standard ve videotvorbě a uchovávají se v něm např. záznamy filmu určené k dalšímu zpracování na DVD nebo v televizních studiích. Zřejmě se udrží v oběhu minimálně do doby, než se začne hromadně přecházet na záznam přímo na pevné disky (to je však oproti páskám pořád dost drahá technologie).

Trocha teorie nikoho nezabije

Ale přesuňme se teď k HD-DVD a Blu-Ray. Začít bychom mohli třeba tím, co mají společného. Oba formáty využívají stejná média (12cm/8cm průměr) a stejný laser na čtení (je modrý, narozdíl od červeného, který je určen ke čtení CD/DVD). Na první pohled tedy dvě stejné placky, pomineme-li, že se Sony snažila prosadit distribuci Blu-Ray disků v ochranných obalech (vypadají sexy, s jejich skladností už je to ale horší).

První technologický rozdíl najdeme už v umístění záznamové vrstvy. U HD-DVD se nachází 0,6 milimetrů pod povrchem (tj. zhruba v půlce tloušťky), identicky s DVD diskem. To se výrobcům médií líbí, protože mohou na výrobu HD-DVD zneužít stávající výrobní linky. Blu-Ray má oproti tomu záznamovou vrstvu pouhou desetinu milimetru pod povrchem (proto ty obaly), což u prototypu způsobovalo nemalé potíže. Sebemenší škrábanec nebo otisk prstu mohly být datům osudné. Záznamová vrstva je umístěna v této poloze proto, aby nedocházelo k deformacím paprsku při průchodu skrz krycí vrstvu. Sony to nakonec vyřešila supertenkou odolnou vrstvou, díky níž jsou Blu-Ray disky stejně odolné jako jejich HD-DVD konkurenti.

Co se týče kapacity, tam to ještě bude pořádný závod. Blu-Ray používá kratší záznamové pity (povrch disku je tvořen stejně jako u starších formátů prohlubněmi-pity, laser se tak vždy buď odrazí nebo rozptýlí) a tak si může dovolit na jedné vrstvě záznamu kapacitu až 25GB, oproti 15GB na jednovrstvém HD-DVD. Oba formáty se ale momentálně předhánějí v možnostech zápisu do více vrstev. Blu-Ray oznámil čtyři vrstvy (100GB), HD-DVD zatím pouze tři (45GB).

Co se týče rychlosti čtení, obě mechaniky mají pro označení "1x" ekvivalent rovnající se datovému toku 36 Mbps (4,5MB/s). U Blu-Ray ale díky pokročilejší technologii (vyšší hustotě záznamu) platí, že může dosáhnout vyššího maximálního datového toku (HD-DVD mechanika se musí "točit" rychleji, aby přečetla stejné množství dat, proto má také limitní hodnotu níž). Jak sami vidíte, oba formáty se z hlediska technologického liší v mnoha ohledech a běžný pozorovatel by zřejmě hned odmávnul Blu-Ray jako vítěze. Načasování a vychytralost však pomohly Davidovi zdolat Goliáše... jak to dopadne tentokrát?

Souboj titánů

Dva formáty, dvě konsorcia obrovských firem... dva vítězové? Těžko předem odhadnout výsledek. HD-DVD a Blu-Ray už kolem sebe tančí od vývojových fází (které sahají skutečně hodně do minulosti) a žádný z formátů to nevzdal předem. Obě strany do toho zkrátka jdou v plné polní a kdo zná odhodlání Sony, ten ví, že válka bude trvat dlouho, i kdyby se pěšáci z Japonska zasekli na nezájmu zákazníků. Stačí kouzelné slůvko: Dotace.

Ale k vyhazování peněz z okna se ještě dostaneme, teď je na čase pořešit bitevní pole a zbraně jednotlivých účastníků. Bojovat se bude hned na třech frontách. Ve vašem PC, ve vašem obýváku a ve světě herních konzolí. Ačkoliv je PC momentálně ve veřejných diskuzích mimo okruh zájmu, mohlo by sehrát klíčovou roli. Jen si spočítejme, kolik DVD mechanik denně chroustá filmy na DVD-ROM discích.

Tady je však situace stále nejasná. Ve vývoji je už několik HD-DVD a Blu-Ray mechanik (pokud nepočítáme Japonsko, kde se Blu-Ray provozuje už pěkných pár let a vypalovačky už tam prožívají snad svojí třetí generaci), např. ta od NEC tiká ve stolním HD-DVD přehrávači od Toshiby, ale k oživení na PC potřebujete trochu víc. K podpoře v rámci OS a dostupnosti mechanik a médií dojde zřejmě až na podzim a pak se teprve bude moci tato klíčová problematika řešit do podrobností. Velké šance má Blu-Ray, protože takřka dvojnásobná kapacita bude pro většinu uživatelů klíčová, do Visty je však podle Microsoftu zatím zahrnuta pouze nativní podpora HD-DVD. Otazníky také visí nad stálostí záznamu. Všichni víme, že CD má v tomhle ohledu mnohem lepší výsledky než DVD, takže se s napětím očekává, jak si nové formáty povedou v tomto ohledu. Jejich souboj na PC by se tak mohl hodně protáhnout (zvlášť s příchodem mechanik, které dovedou přečíst oba formáty) a není vyloučeno, že poraženému by mohl dílčí triumf na trhu s počítači zajistit slušné přežívání.

A teď přejdeme k trhu filmovému, který je propagován zdaleka nejhlasitěji a tak se logicky považuje za nejdůležitější. Kdo ovládne Hollywood, ovládne svět. Doposud nás zajímala jen kapacita, tady však budeme muset na oba adepty trochu přitlačit.

Rozlišení

Tady se řídíme standardními rozlišeními, které udávají normy schválené pro televizní vysílání v HD (HDTV). Momentálně fungujeme v normě PAL, která má rozlišení 720x576 (případně 768x576). To ovšem platí pro digitální zobrazovací jednotky, analogový příjem lze změřit jen pomocí počtu řádků (tj. vertikálním rozlišením). V Americe funguje trochu starší systém NTSC, který má rozlišení 720x480. Oba pracují na principu interlace, tj. prokládání, kdy jsou v každé dvojici půlsnímků obsaženy buď liché nebo sudé řádky obrazu. Dohromady pak tyto půlfáze dávají celý obraz, tj. standardní televizní signál je složen z 50 (60 v případě NTSC) půlsnímků za vteřinu, tj. 25 (30 v případě NTSC) políček za vteřinu. Takový obraz se označuje jako "interlaced", prokládaný a v rámci porovnávání ho vyjadřujeme počtem vertikálních pixelů (šířka obrazu se totiž mění v závislosti na poměru obrazu (4:3/16:9). Pro PAL platí označení 576i, pro NTSC pak 480i (i=interlaced).

HD rozlišení začíná už s číslovkou 480p, což znamená v 16:9 poměru (ten je v HD videu standardem) nějakých 854x480 pixelů rozlišení, neprokládaně. V každé vteřině tak získáváte celý obraz bez nutnosti spojování půlfází (deinterlace), což zajišťuje o poznání vyšší ostrost a stálost obrazu. Pokud si obě čísla vynásobíte, získáte hodnotu 409 920 pixelů, což je v porovnání s 345 600 pixely u NTSC jen minimální nárůst, ale berte v úvahu, že 480p byl pouze přechodovým formátem, určeným pro starší typy televizorů a projektorů, pořád ještě dost rozšířené.

Skutečným standardem je až 720p, což je rozlišení 1280x720, neprokládaně. Tady už je výsledná hodnota 921 600 pixelů, tedy na více než dvojnásobku tradičního PAL rozlišení. HD-DVD a Blu-Ray jdou však až na vyšší standard 1080p - 1920x1080, tj. 2 073 600 pixelů. Tento formát v neprokládaném režimu je poměrně náročný ke zpracování a zabírá spoustu místa, proto bude zřejmě zatím pouze doménu nových video formátů, v televizním HD vysílání se zatím používá hlavně 720p nebo méně náročný 1080i (prokládaný režim=poloviční velikost).

Obraz a komprese

Oba formáty zvládají tři základní kodeky - pravěký MPEG-2 (využívaný u současných filmových DVD-ROM), h.264 (MPEG-4 Part 10) a VC-1 (založený na Windows Media 9 kodeku). První Blu-Ray releasy zatím využívají osvědčeného MPEG-2, HD-DVD releasy přešly na h.264, což je poměrně dost vidět na kvalitě obrazu (novější kodeky zvládnou vyšší kvalitu v poloviční velikosti v porovnání s MPEG-2).

Tady možná Blu-Ray porazí HD-DVD, pokud se u obou formátů vyrovná kvalita nástrojů a kodeků použitých ke komprimaci. Výhoda deseti gigabytů oproti konkurenci je přeci jenom značná a může se velmi odrazit na výsledné kvalitě obrazu. HD-DVD však zatím na vlajkových titulech předvádí vynikající 1080p obraz a tak se rozdíly zřejmě projeví až postupem času.

Zvuk

Oba formáty posouvají hranice zvukových možností o pořádný kus dál. K dispozici budou formáty zvládající enkódování 7.1 kanálů v kvalitě 96kHz/24bit (případně sterea ve 192kHz/24bit) a to jak od Dolby, tak od DTS. První HD-DVD přehrávač nabízí nekomprimované PCM, Dolby Digital Plus a především bezztrátový formát Dolby TrueHD. Alternativou se v budoucnu stane DTS-HD, se stejnými možnostmi jako TrueHD od Dolby, ale to je skutečně pohled do budoucna, protože žádný film ještě v těchto formátech nebyl enkódován a Hollywood si zatím vystačí se standardním Dolby Digital 5/6.1 případně DTS, ve 48kHz/24bit (u většiny však stále jen 48kHz/16bit). To jsou také zvukové stopy, které se ještě hodně dlouho budou objevovat i na HD-DVD a Blu-Ray releasech.

Zpětná kompatibilita a interaktivita

Přehrávače obou formátů by měly zvládat též formáty DVD a CD. Časem se jistě objeví obojetné přehrávače od různých výrobců, které zvládnou jak Blu-Ray, tak HD-DVD. Oba formáty taktéž mají integrovanou podporu HTML, XML a Javy, aby se menu disků dalo snáze programovat a bylo interaktivnější. To je znát už na prvním HD-DVD přehrávači od Toshiby, na který ještě přijde řeč.

Ochrana

Bezpečnost je základem, který hollywoodská studia vyžadují od obou formátů a také je jedním z důvodů, proč se vývoj obou technologií tak neúnosně prodloužil. Za všechno může zkratka jménem AACS (Advanced Acces Content System), speciální ochrana proti kopírování, jejíž součástí je i nedávno tolik obávaná klauzule o tom, že na analogových výstupech (které narozdíl od těch digitálních - DVI a HDMI - nedisponují HW ochranou (HDCP)) bude obraz degradován na rozlišení 960x540, což je v podstatě "jen" širokoúhlý PAL. Autoři však trochu podcenili vybavenost zejména amerických domácností a všeobecně počítačů. Většina HDTV televizí v USA má totiž analogové výstupy (YUV) a na PC v současnosti existuje jen minimum karet s certifikovanými DVI nebo HDMI výstupy. Proto se zatím od této funkce ustoupilo a bude zřejmě zavedena až někdy v roce 2010, kdy bude podle odhadů penetrace certifikovanými přístroji na rozumné úrovni.

Blu-Ray navíc k tuně ochran ještě přidává vlastní verzi DRM ochrany, což znamená, že z nových formátů se na čas stanou nedobytné pevnosti. Je však na každém filmovém studiu, jakou z ochran bude chtít použít. Disky lze vyrábět i bez využití jakéhokoliv z nabízených zabezpečení (viz zmíněná absence iCT, které má na starosti právě onen downgrade obrazu na 960x540 v případě detekce analogového výstupu).

Podpora

Tady to zprvu vypadalo na vítězství HD-DVD, ale nakonec se hollywoodská studia přece jenom začala přelévat ze strany na stranu, takže to nakonec skončilo tak, že Paramount, Disney a Warner Bros. poskytnou podporu oběma formátům, přičemž Universal se bude věnovat výhradně HD-DVD a Sony spolu s 20th Century Fox dají svůj hlas Blu-Ray. Pokud by se sečetl podíl jednotlivých studií, má Blu-Ray jednoznačně trochu navrch, ale samozřejmě záleží na tom, jak technologie uspěje. V budoucnu však můžeme čekat nejrůznější exkluzivní releasy, které vás pravděpodobně budou nutit nákupu přehrávačů obou formátů. Co se týče kvality a počtu vydaných disků, zatím bezkonkurenčně vede HD-DVD, což je dáno i tím, že na trhu ještě není komerční Blu-Ray přehrávač.

Cena

Zde musíme přiznat výhodu HD-DVD. Toshiba už uvedla na trh dva přehrávače (za 499 a 799 dolarů), které jsou sice velikosti poloviční ledničky, vrní v nich nefalšované PC s Linuxem (proto je také přístroj neskutečně pomalý) a mají pár dětských nemocí, ale co je hlavní - přehrávají HD-DVD filmy v nekompromisní kvalitě a mají všechno, co si jen správný geek může přát. V další části textu budeme probírat mj. i to, jak se dostat k HD obsahu už dnes, bez potřeby nejnovějších formátů a výkřiků technologie, ale buďte si jistí tím, že zážitek z HD-DVD zatím nic netrumfne. Nekompromisní kvalita obrazu, který se rozkládá na 15GB kapacity vás zkrátka ohromí a rázem zapomenete na to, že přístroj potřebuje minutu k tomu, aby nabootoval. Pro běžné uživatele ale může být jeho cena i kvalita zpracování přeci jenom trochu nepřesvědčivá. Tak už to holt u prvních generací chodí.

Blu-Ray alternativa by měla přijít na trh už na podzim, ale s ohlášenou cenu 999 dolarů by mohla narazit na první velkou překážku. Už samotné prodeje HD-DVD přehrávačů a titulů jsou pod hranicí očekávání a pokud se do Vánoc nenajde Blu-Ray přehrávač, který by se cenou alespoň blížil nejlevnějšímu modelu od Toshiby, bude to mít Sony v první kole zápasu zatraceně těžké. A nikterak jí nepomůže tvrdohlavost, se kterou by už poněkolikáte chtěla přeceňovat kupní sílu zákazníka. Zejména v Evropě totiž bude přechod na HD spojen nejen s nákupem přehrávače, ale také s pořízením vhodné zobrazovací jednotky. Cena je mnohem důležitější rozhodující faktor, než by si Sony byla ochotná připustit. Pomůže jí v boji proti nepřízni osudu její největší trumf?

Druhý díl najdete zde!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz