GreedFall II: The Dying World – první dojmy z pokračování rozporuplného RPG
Před několika dny byl spuštěn předběžný přístup pro Greedfall II. Aktuální stav hry i samotného studia bohužel nevěstí nic dobrého.
Je to již pět let, kdy světlo světa spatřilo akční RPG Greedfall z dílny francouzských Spiders. Jedni hráči ho milovali, druzí naopak zatracovali a byť jsme mu i my udělili podprůměrnou čtyřku, přesto si své oddané nakonec našlo. V květnu roku 2022 se tvůrci pochlubili dvěma miliony prodaných kopií a také slavnostně oznámili zahájení prací na druhém díle. Po úspěchu Baldur's Gate III s early access modelem se rozhodli vydat stejnou cestou, jelikož byli z myšlenky vývoje společně s komunitou a nasloucháním jejich zpětné vazby upřímně nadšeni.
Záměr je to hezký, nicméně ne vždycky je všechno zalité sluncem. Pokud se podíváte na předchozí tituly vyvinuté tímto studiem, jedná se vesměs o netradiční kousky s omezeným rozpočtem. To samo o sobě není na škodu, ne každá hra musí mít mamutí přítok peněz a cílit na miliardové prodeje. Přesto bych očekával, že se s ním autoři naučili za ta léta pracovat a dokáží střízlivě odhadnout, co všechno si mohou dovolit. Už u prvního Greedfallu to trochu vypadalo, že si ukousli až moc velké sousto a nejinak je tomu nyní. Ale nepředbíhejme.
U snědeného krámu
Jako u každého jiného RPG, i zde začínáme tvorbou postavy. A přátelé, to je doslova tragédie. Oproti předchozímu dílu je množství voleb sotva čtvrtinové, kromě jednotlivých parametrů si spíše volíte mezi vytvořenými schématy. Vývojáři už přispěchali s prohlášením, že se jedná pouze o placeholder a ve finálním produktu bude výběr mnohem bohatší, přesto to nepůsobí vůbec dobře a hlavně důvěryhodně. Váš avatar má kromě fyzických atributů jako síla, vnímání či koncentrace vlastní strom dovedností, samozřejmostí je výběr povolání. Já si po chvilce váhání zvolil lučištníka klestící si cestu vpřed z dostatečně bezpečné vzdálenosti. Tady funguje vše na výbornou, jen je potřeba si dobře rozmyslet, kam těžko získávané bodíky investovat.
Zatímco v prvním díle jsme se vžili do role šlechtice De Sardeta z obchodní kongregace a dostali za úkol prozkoumat nově objevený ostrov plný magie a exotiky, navázat přátelské styky s domorodci a najít lék na morem sužovanou zemi, tentokrát se vracíme tři roky před zmíněné události a ocitáme se v kůži místního domorodce. Kromě angličtiny je tak většina dialogu ve vymyšleném a nesrozumitelném jazyce, proto považujte zapnutí titulků za nutnost. Hra je stejně jako její předchůdce velmi upovídaná, v debatách s lidmi strávíte téměř polovinu hrací doby. Nejsou vůbec špatné, jen je jich zkrátka moc. Máte opět na výběr několik druhů možných odpovědí, které následně rozhodnou o dění na obrazovce. Není tedy moudré je přeskakovat, byť tu možnost máte.
Udělej si sám
Co se týče světa jako takového, v rámci early accessu na vás čekají tři regiony, které dle autorů obsahují zhruba jednu třetinu celé hry. Další regiony a sady questů budou přidávány postupně dle aktuální roadmapy. Prozatím tak celková herní doba čítá zhruba 5-6 hodin. Okolní svět se mi zdá oproti předchůdci pestřejší a rozhodně živější. Co mě ale doopravdy vytáčelo byly neviditelné bariéry umístěné natolik nesmyslně, že jsem až nezdravě často zdvihal obočí. Jak máte brát okolní prostředí vážně, když nepřekročíte malou říčku, nevylezete o 30 cm výš nebo nepřekročíte pár kamínku na cestě? A že jsem se s tím setkával často, protože úkoly i postup vpřed můžete splnit buď bojem, diplomacií (ehm, spíše úplatky) anebo právě kradmým obejitím, kterému jsem dával ve většině případů přednost.
Tvůrci si údajně byli vědomi toho, že byli vaši souputníci v prvním díle tupí jako polena, a tak máte teď vše jen ve svých rukách.
Důvodem byla asi ta největší změna oproti předchůdci. Z dynamické akce změnili tvůrci kurz a přicházejí s taktickým postupem. Jednotlivé šarvátky lze a je často nutné pozastavit, změnit strategii a poté znovu spustit. Byli si údajně vědomi toho, že byli vaši souputníci v prvním díle s prominutím tupí jako polena a v boji naprosto neschopní, a tak máte nyní vše ve svých rukách. Defacto tak neschopnost naprogramovat rozumnou AI přehodili na samotné hráče. Můžete sice každému z nich předefinovat defaultní automatickou akci, většinu času však hru raději pauznete a vtělením se do každého bitku naplánujete. Problém je v tom, že je to celé velmi neohrabané a nezáživné, po čase dokonce až otravné. Často jsem se pak nepřátelům paradoxně vyhýbal, což o hře nevypovídá vůbec nic hezkého.
Takticky vyčkejte
I když se jedná o early access, bugů se zde nachází požehnaně. Čím dále jsem postupoval hrou, tím více jsem na ně narážel. Stačí ani ne po hodině hraní dojít do nedalekých dolů a chvíli se kochat. Okolní permoníci sice kutají cenné kovy, ovšem nemají žádné krumpáče ani lopaty v ruce, takže jen tak máchají do větru. Fyzika vlasů a pokrývky hlavy často nesedí, takže jsou některé rozhovory vysloveně směšné, byť se v nich udává závažná událost. Práce je tu všude jako na kostele. Kdyby tvůrci nabízeli koupi přednostního přístupu za dvacet dolarů, nad lecčím by člověk přimhouřil oko. Ale chtít za třetinu hry plné chyb rovnou dvojnásobek? Ostatně na Steamu měla hra po spuštění early accessu záporné hodnocení, momentálně svítí smíšené. A vzhledem k tomu, že podstatná část vývojářů vydala otevřený dopis managementu, v němž jej obviňuje ze špatného řízení a tristních pracovních podmínek, důrazně vás před koupí Greedfall II v současném stavu odrazuji. Rozhodně si počkejte do data vydání plné verze naplánované na příští rok. Kdo ví, jak to nakonec celé dopadne.
