Dotované hry - tuhle rundu platíme všichni

Třebaže je scénka z perexu přehnaná, není zase tak těžké si představit, že by takhle mohl za pár let naléhat u kafe nejeden herní vývojář na státního úředníka. Videohra za veřejné peníze? Dokážeme vám, že takové sci-fi to zase není. Alespoň v zahraničí.

Divadlo, film, umělecké a osvětové projekty... na to český stát v kulturním fochu přispívá docela běžně a nikomu to divné nepřipadá. Možná i vy jste před třemi lety v televizi zaregistrovali dokumentární cyklus Obnovená pokolení, jenž vznikl na objednávku ministerstva zemědělství. Něco známějšího? Český sen. Nebo skandálního? Peprnet. Když 7,5 milionu dotace může zchlamstnout bulvární „pionýr“ vysokorychlostního internetu, proč ne seriozní videohra? Pro české úřady je něco takového zatím až na výjimky nepředstavitelné. „Především z toho důvodu, že jde o komerční produkt,“ konstatuje za ministerstvo kultury Viktorie Plívová.

Naučná freewarovka

Čeští vývojáři na to zkrátka musí jinak. S jakou nabídkou na státní kobereček? Dotované herní dílo by mělo být u nás volně šiřitelné, společensky žádoucí, osvětové či edukativní. „Pokud bychom něco podobného realizovali, pravděpodobně by byl projekt primárně určen dětem školního věku. Pomocí internetového zábavně vzdělávacího projektu by bylo možné podpořit informační kampaně typu podpora spotřeby zeleniny a ovoce, bezpečnost potravin, lesní pedagogika a podobně,“ dává tip Kateřina Budínová z propagačního oddělení ministerstva zemědělství.

Pár podobných nápadů se již v Česku opravdu realizovalo. Ze škatulky „sociálně-patologické jevy“ vytahujeme hru Game Over: Domácí násilí, která v rámci informační kampaně české vlády měla upozornit na problém - hádejte čeho, je to v názvu. Jedním dechem představme další, byť již drobnější projekt, tentokrát ze šuplíku „osvěta“. Za podpory Státního fondu životního prostředí ČR a Ústeckého kraje vznikl titul Odpady útočí. Víme také o dalších podobných hříčkách (například BIO nákup), ovšem jak jistě uznáte, flashovka není to, co hledáme.

Jenže místo objevení dospělé hry dotované českými penězi už čelíme jen dalším odmítavým stanoviskům, a to i v případech, kdy se za titul utrácí zpětně. To je případ Flashpointu (alias Virtual Battlespace na jeho technologii) jako trenažéru zahraničních vojsk. Je s podivem, že obranná složka českého státu údajně hry nevyužívá. „Ministerstvo obrany ČR v minulosti ani současnosti nepodporovalo a nepodporuje žádný takový projekt, ani neřešilo obdobnou žádost,“ informoval mluvčí ministerstva obrany Petr Sýkora. „Možná, že kluci hrají soukromě, oficiálně jsem se s tím u nás opravdu nesetkal,“ potvrdil čmuchalovi z Hrej.cz důvěryhodný zdroj, člen profesionální české armády. Přitom propojení státního zájmu a herní branže pro vojenské účely dobře funguje minimálně ještě v jednom případě - America´s Army.

Státní podpora byznysu

Za velkorysou vstřícností tedy musíme do zahraničí. V některých zemích již úřady začaly chápat videoherní průmysl jako svébytnou součást národního bohatství a investice do místních studií a jejich projektů je v podstatě cílevědomou podporou důležitého soukromého sektoru a pracovních míst. V této souvislosti začněme aktualitou ze Středního východu, ze země, která je teprve na začátku. Společnost Abu Dhabi Media Company ze Spojených arabských emirátů vytvořila společný podnik s kalifornskými Gazillion Entertainment za účelem herní produkce. A tušíte správně, arabská část je financována samotnou vládou emirátu Abú Zabí! Firma podniká právě zde.

Ze čtyřicítek ve stínu rychle na sever Evropy a již ke konkrétním příkladům podpory komečních her. Norové jsou malý národ, a když už mají něco poslat do světa místo lyžařů, musí to stát za to. A Funcom je docela prestižní exportér, tak proč ho nepodpořit? Dreamfall: The Longest Journey by šel na trh pravděpodobně i bez toho, ale finanční injekce od Norského filmového fondu jistě přišla vhod. Norská vláda je vůbec k hernímu byznysu vstřícná, zdejší dotační program běží již od roku 2004.

Štědrou pomocnou ruku podaly vývojářům také instituce ve Francii, kde se jde cestou daňových odpočtů i přímého dotování. Bylo spočítáno, že díky francouzskému centru pro kinematografii CNC a programu FAEM se od roku 2003 podpořilo pětaosmdesát herních projektů za asi třináct milionů eur. Z rozpočtového koláče si uždíbly například Fahrenheit (můžete si to potvrdit v titulcích), Act of War, City Life i méně známé In Memoriam, Paradise, Camera Café a mnohé další. Také pro Finy jsou hry prestižním exportním zbožím a není divu, že země Maxe Payna a Flatoutu na dotacích v globálním měřítku nešetří. Celkem deset milionů eur rozdala loni finská vláda prostřednictvím podpůrné instituce Tekes místním herním studiím, jichž je v zemi aktuálně asi padesátka.

Žádáte-li příklad sílícího tygra, nabízíme Dánsko. Země Hitmana nikdy nebyla lídrem herního trhu, ale to se může zanedlouho změnit. Opět díky vstřícnému přístupu místních úřadů. Dotační schéma s názvem New Danish Screen se zaměřuje na inovativní a naučné tituly a za dva roky se rozdalo už asi 1,6 milionu eur na sedm projektů. Tonic Games s hrou Free Musika startovali za 94 tisíc eur. V pohádkových kulisách a s reálnou zápletkou okolo zlejška Lorda Tinnituse se děti naučí hrát na piano…

Jsme na startu

KKD aneb každá koruna dobrá. Skandinávci udělali první krok, Češi by o něčem podobném mohli začít aspoň přemýšlet. Ovšem dotování her (stejně jako všeho jiného) má i svou stinnou stránku. Veřejná pokladna často vypadá jako nevysychající studna a český stát nebývá dobrý hospodář. Je také možné, že pokud by se najednou začaly pro videoherní branži „nacházet“ peníze, chtěl by je každý a místo kvalitních titulů by granty shrábl sice také profesionální, leč balast, za který by někdo silně loboval.

Ale podívejte se na to jinak. Proč nepřispět na interaktivní herní cvičení pro nevidomé či mentálně postižené? Proč nedotovat hru, rozvíjející koordinaci mozku a svalů pro lidi s motorickým postižením?A co třeba zaplatit freewarovou obdobu Europy Universalis pro potřeby učitelů dějepisu? Tady by se s penězi šetřit nemuselo. Ring je volný, co vy na to?