Dojmy z předběžného přístupu Marauders, inovativní odbočky žánru Escape From Tarkov, která potřebuje roky vývoje | Kapitola 2

LÍTEJ A STŘÍLEJ

Hratelnost Marauders je striktně rozdělena na dvě zcela odlišné části, které na sebe navzájem navazují a propojují se. Jakmile si ve velice jednoduchém menu poskládáte vybavení a naberete úkoly, můžete se vrhnout do raidu. Hra vás náhodně, podle „vzácnosti“ jednotlivých map, vhodí do částečně procedurálně generované mapy, tedy uzavřené oblasti, která sestává z velkého množství asteroidů, které se na mapě objeví náhodně, a to společně s opuštěnými loďmi nebo obrannými turretami. V jejím středu se pak vždy nachází jedna dominantní oblast – ať je to opuštěná obchodní loď, vězení nebo vesmírný lom. Právě tato lokace je nejčastěji cílem nájezdníků, rozhodně ale nemusí být jediným.

Hráči se na mapě objeví ve vesmírné lodi, kterou si mohou postupem času vylepšovat nebo si vyrobit lepší a silnější. V základu ale jde o velice základní vesmírnou bečku, která létá pomalu, není moc mrštná a disponuje pouze jedním kanónem. Co budou ve hře dělat je čistě na nich. Mohou se ihned vydat k portálu, který funguje jako východ, mohou se vydat vstříc dobrodružství centrální lokace, prolétat volně prostorem nebo lovit ostatní hráče. Překvapivě na to, že se hra, respektive vývoj musel rozkročit mezi vesmírným simulátorem a first-person střílečkou, není ovládání lodi vůbec špatné. Létání ve vesmíru mi po pár minutách sedlo do ruky, navíc i práce s lodí dává najevo, že máte na starosti těžký stroj, který se pohybuje ve vakuu. Do detailů je propracovaný i vnitřek lodi, obsahující kokpit a rozsáhlý vnitřek, kde se nachází třeba motor, který lze opravovat, airlock sloužící k přechodu do lokace a nakonec únikové moduly.

Kdyby totiž náhodou nebylo v tomto žánru létání po vesmíru podobné Elite Dangerous (samozřejmě přeháním) málo, s pomocí únikových modulů se můžete nalodit na cizí vesmírné lodě. Při dostatečné blízkosti se objeví velké tlačítko „Breach“, v tu chvíli se modul doslova prorve vnějším štítem lodě a vy se ocitnete v nepřátelském teritoriu, s cílem zabít nepřítele, získat cenné suroviny a třeba i lepší loď.

Jak nalodění, tak samotný průzkum centrální oblasti pak probíhá v tradičním smyslu first-person stříleček. Pohled z první osoby, zbraň před vámi, míření skrze mířidla a snaha zasáhnout nepřítele do hlavy. To vše vás bude provázet při průzkumu oblastí, které všechny jasně ukazují, že tady jsme se ze studené války moc daleko neposunuly. Temné, špinavé chodby naleznete všude, lokace jsou ale pěkně zpracované tématicky vždy k tomu, kde se zrovna nacházíte. Pokud jde o vězení, postupně narazíte na kontrolní středisko, jídelnu, posilovnu nebo cely. U vesmírného lomu se zase z většiny nachází v jádru těženého asteroidu, všude okolo vás se válí používané nástroje, horké pece nebo sprchy. 

Napříč tím vším se hráči snaží hledat bedny s vybavením, suroviny pro výrobu nebo předměty pro úkoly. Nejsou zde sami, ať už jde o živé protivníky, nebo umělou inteligenci, která je na většině místech zastoupena opravdu hojně. Nepatří mezi tu nejchytřejší, tvůrci se ale rozhodli malé zkušenosti s tvorbou počítačových protivníků vykompenzovat velice přesnou muškou. Nevyčítám jim to, konec konců tenhle žánr nemá být jednoduchý.

No ale nedostali jsme se k tomu hlavnímu – co střílení? Gunplay, recoil, pocit ze střelby? Jestli bych měl tohle všechno nějak popsat, asi nejlépe bych práci se zbraněmi pojmenoval jako „levné Call of Duty“. Small Impact Games se absolutně nesnaží tvořit realistický zážitek, právě naopak. Střílení je velice arkádové, stejně tak pohyb kamery bez odporu reaguje na pohyby vaší myši. Zbraně ale dávají poměrně slušný pocit ze střelby, je ale znát, že by to celé zasloužilo ještě vypolishovat. 

Stejně tak i pohyb je maximálně arkádový. Můžete bez problému pobíhat jako fretka tam a zpět či skákat prakticky bez ustání. Je ale vidět, že se celkové pojetí pohybového aparátu posunulo a Marauders podporuje třeba vaulting přes menší překážky.