Dojmy z hraní Banishers: Ghosts of New Eden, příběhové akce od autorů Life is Strange
Duchové jsou neposedná sebranka. Nejenomže nám narušují pravidelné urbex prozkoumávačky, ale lezou i do videoher. Teď nemluvím o lomozícím přízraku mrtvého hodináře či tančícím kruhovém stolečku. Tihle duchové vám klidně sežerou hlavu i s páteří a jako zákusek si dají vašeho kolegu. Terorizují všechno a všechny, mstí se, ničí. Tohle musí někdo zastavit. Dovolte, abych vás seznámil. Manželé Red a Antea. Profesionální lovci duchů. Mimochodem, Anteu nevidíte, protože je mrtvá. Trochu faux pas, ale věřte mi, že dvojice neomylných potíračů nadpřirozena těží ze svého netradičně pojatého vztahu maximum. Akorát ne vždy ve prospěch živých.
Francouzské vývojáře DON‘T NOD nejspíš znáte jako tvůrce povídací adventury Life Is Strange. I když jim právě ona udělala značku a vytáhla je z finančních problémů, nesmíme zapomenout na jejich akčnější a vpravdě výpravnější tituly. Například prvotina Remember Me (2013) a temný Vampyr (2018) ukázaly, jak studio umí skloubit výborné vyprávění s obstojnými souboji. V Banishers: Ghosts of New Eden se o tohle propojení pokusí znovu. My jsme mělo možnost si zahrát ukázku z druhé kapitoly hry a zde jsou naše dojmy.
Rozrůstající se komunita Nového Ráje (New Eden): Všude kolem lesy jak vystřižené z pohlednic divokého amerického severu, zapadlá osada Darkwoods a hrstka vystrašených obyvatel. Na nočním stolku má většina sousedů nabitou mušketu. Kalendář ukazuje léta Páně 1694. Kulisy bychom měli. Hlavními aktéry jsou zmiňovaní manželé. Sympatický Skoťák Red má na starosti svět živých. U pasu nosí šavli, na zádech speciální pochodeň a sem tam si i vystřelí z pušky. Antea, jeho manželka, ovládá záhrobí. Protože v něm už je. Její duch nehodlá Reda opustit, což v tomto případě není noční můra, ale pokračování silného partnerství.
Oba dohromady totiž umí senzačně kooperovat a hodí se na komunikaci s bytostmi, které uvízly mezi světem živých a mrtvých. V okolí jsou známí jako Banishers. Plní tak trochu zaklínačskou roli. Cestují od vesničky k vesničce a za jídlo či přístřeší likvidují paranormální šmejdy. Oběma to sluší. Red i Antea spolu běžně komunikují, řeší případy jako dvojka vyšetřovatelů a z emotivních rozhovorů je jasné, že si tuhle podivnou profesi úplně nevybrali. Celé putování má vlastně být rozmotávání jednoho velkého případu, který se točí okolo Anteiny smrti.
Demo začíná vprostřed děje, kdy mají Red a Antea už pár případů za sebou. Osadu Darkwoods šikanuje přízrak lidožravého zvířete jednoduše přezdívaného „Beast“. Grafika není na první pohled v top kondici. Je neostrá, obličeje jsou toporné, předměty v okolí se často opakují a jsou používány pořád dokola (stejné hliněné vázy, košíky, zábradlí atd.). Hra to ale dohání ozvučením, neotřelým příběhem a povedenou atmosférou. Abychom Beast úspěšně zapudili, je třeba zjistit, co se stalo. Takže chodíme po okolí a taháme z lidí informace. Samotná dedukce probíhá přímočaře, příběhově. Neskládáte žádné stopy, nemusíte hádat, jaký druh ducha lovíte. Hra se tak chvílemi tváří, ale své přednosti jasně odkryje v první půlhodině. Bude stavět na napínavé zápletce a na akci.
Jakmile opustíte hranice osady Darkwoods, povídací část je rázem pryč. Okolní les je tvořen koridory, které jsou chytře propojeny zkratkami, doplněné o vedlejší odbočky s odměnami. Koridorová cesta vás vždy dovede do nějakého většího prostoru – arény, kde buď řešíte vcelku jednoduchou hádanku, nebo příšery, co vám chtějí rozbít ústa. Volný pohyb tedy v pravém slova smyslu neexistuje. Správné cesty jsou označeny vlajícími červenými hadry, interaktivní předměty či plochy někdo zacákal žlutou barvou, což malinko zavání posledními díly God of War. Plynulé mixování všech ingrediencí ale funguje zábavně, děj odsýpá a nemůžu říct, že bych se nějak nudil. K tomu dost dopomáhají mechaniky záhrobního a materiálního světa.
Záhrobní superschopnosti
Na klávese Q můžete kdykoliv přepínat mezi Redem a Anteou. Logické hádanky vyžadují kombinaci obou perspektiv, takže Red někam odsune vozík, Antea otevře spektrální teleport a přemístí oba na skálu, Red sestřelí truhlu z nedostupného místa… a tak se vzájemně doplňují. Stejně to funguje v soubojích. Red dravé revenanty nejdřív naseká nabroušenou ocelí. Hmotná těla umí spálit magická louč, kombinací lehkých a těžkých útoků vytváříte silnější údery. Těm nepřátelským můžete uskočit, zablokovat je nebo načasovat ripostu a vyvést obludy z rovnováhy. Antea umí na duchy útočit skrze spektrální svět. V něm dokáže rychle létat po bojišti, nebo vytvářet vlny a zasazovat hromadná zranění. Ve výsledku si v soubojích dopřáváte manželský tandem a vytváříte efektní, na pohled líbivá komba.
Díky úspěšným úderům nabíjíte žlutý ukazatel v levém dolním rohu obrazovky. Když je plný, může Red vypustit svou banisherskou sílu a pravým hákem poslat zlobivý přízrak definitivně do věčných lovišť. Za akci určitě palec nahoru. Co ukáže až plná verze, je práce a efektivita stromu dovedností. V Banishers se jmenuje “Evolution” a je rozdělen do tří kategorií. Ne všechny dovednosti jsem mohl vyzkoušet, ale celkově jde spíše o pasivní bonusy. Není jich moc, což naznačuje, že na konci výpravy budete mít odemknuté všechno, takže nějaké skládání buildu rozhodně nečekejte.
Třešničkou na dortu v poskytnutém demu byl rozhodně závěrečný souboj s bossem. Nejdřív bylo potřeba zahájit rituál. Tím bosse přivoláte, zhmotníte ho a získáte nad ním dočasnou výhodu. Obluda vypadala skvěle. Vizuálně se autoři nejspíš inspirovali v indiánských legendách, což by i sedělo do podhoubí „americké“ mytologie původních obyvatel. A boj to nebyl jednoduchý. Boss se pochlubil třemi fázemi, nějakým tím náhlým výpadem nebo chytem, kterým Reda instantně sprovodil ze světa. Z celé ochutnávky byla právě tato část nejvýraznější. Po bitvě totiž následovalo závěrečné řešení případu, a dokonce jedno důležité příběhové rozhodnutí. Doufám, že těmito situacemi nebudou autoři šetřit a že konec hry půjde excelentně pohnojit nebo naopak všechny zachránit.
Vydání pro PC, PS5 a Xbox Series je stanoveno na letošní 7. listopad, takže do té doby má DON’T NOD ještě něco času. Na hru roku to zatím nevypadá, ale rozhodně to je titul, který svým zasazením a příběhem vyčnívá mezi všemi ostatními. A ono to vlastně všechno krásně funguje, tak proč si na záda nehodit loveckou mušketu, nepřibalit si spektrální louč a nepochytat se svou mrtvou manželkou pár nadpřirozených monster.
