Dojmy z Bum Simulator – bezdomoveckého GTA, ve kterém máte šanci okusit vlastní budoucnost | Kapitola 2
S bezdomoveckými simulátory jako by se roztrhl pytel. Nebo spíše pytlík. Igelitka, chcete-li. V posledních letech roste křivka počtu bezdomoveckých her rychlejším tempem než zadlužení České republiky a my tento trend skutečně kvitujeme – tedy konkrétněji ten první. Ostatně který jiný žánr by mohl dnešní mládež lépe připravit na budoucnost nežli právě ten, který je naučí přežívat ve světě, ve kterém se jejich domov skládá jen z několika kusů lepenky a páchnoucího kbelíku na fekálie?
KDOPAK Z VÁS CESTU VÍ?
Zatímco Hobo se snaží vyobrazit spíše temnou a smutnou stránku bezdomovectví, Bum Simulator naopak ukazuje hráči ty spíše „zábavné“ aktivity nevšedního životního stylu. Nenutí vás tedy k balancování bambilionu různých ukazatelů, ani ke zběsilému úprku do tepla kdykoliv, když zpozorujete blížící se přeháňku. Ba právě naopak – tvůrci vás k nerušenému průzkumu svérázného městečka Bumville vyloženě vybízí. Našince jistě zamrzí že místo lokálních reálií je nucen k pohybu v klasickém fiktivním americkém městě, jako doma se naopak budou cítit hráči odkojení sérií Grand Theft Auto. Jen tedy s tím rozdílem, že místo kradení aut je hlavní náplní vašeho virtuálního života kradení zbytků z popelnic.
Ano, Bum Simulator je hrou podle pravdy.
Ke svižnému pohybu po městě můžete kromě „pěškobusu“ využít i věrného mluvícího parťák Carla Cartmana. Carl začal svůj život jako člověk, zlá společnost EvilWay jej ovšem proměnila v nákupní vozík, sloužící vašemu bezdomovci mj. i jako pojízdný inventář. Nebohý Carl kvůli korporátním pokusům ztratil lidskou podobu, vy polovinu mozku, a tak se ve vysněném tandemu vydáváte na zdlouhavou cestu za pomstou. Tím jsme si tedy zodpověděli první zásadní otázku – ano, Bum Simulator je hrou podle pravdy.
Dále vás, předpokládám, bude zajímat, zdali je Bum Simulator dobrou hrou, nebo jen praštěným pokusem o lidové GTA. Inu, světě div se, po šesti hodinách v Early Accessu se přikláním spíše k variantě první. Tedy ano, Bum Simulator je překvapivě zábavným kouskem do knihovničky všech milovníků open-worldů. Většina misí sice je asi stejně nápaditá jako mysl řadového brutalistického architekta a vedlejší aktivity jako močení na lidi nebo mlácení ostatních bezdomovců také nepatří do zlatého fondu interaktivní zábavy. Tvůrci ovšem šedivé momenty lepí epoxidem z čistého šílenství.
Vývojář na výběrových polských drogách krovkách je evidentně schopen čehokoliv, kromě dialogů s náruživými přerostlými krysami či speciálních krkacích bojových stylů se tedy dočkáte i soubojového systému kompletně postaveného na…holubech. Mám samozřejmě na mysli ty okřídlené (cítím, že obzvláště v tomto případě je nutné upřesnit situaci), které budete nejen házet na vaše nepřátele, ale také používat jako ničivé tornádo či jako pomoc při otevírání zámků. Asi vás napadá spousta otázek, ale mám pocit, že bych na ně asi stejně nedovedl uspokojivě odpovědět. Po vzoru německého klasika tedy fištrónsky odpovídám: „Netuším a nemám vám k tomu co říci.“
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
