Deset let s Shadow Manem
Je škoda, že firma Acclaim Entertainment musela v roce 2004 zavřít krám. Měla totiž super nápady na šokantní reklamní kampaně. Pro Shadow Mana, hru volně inspirovanou stejnojmenným komiksem, například chtěla koupit reklamní prostor od pozůstalých na skutečných hřbitovních náhrobcích. O tom, zda jí to vyšlo (nevyšlo) však tento článek není. Je tomu totiž přesně deset let, co se na stránkách Levelu objevila recenze na hru Shadow Man, která přesně splňuje definici zapadlého hitu, jenž dostával ve své době hodně vysoká hodnocení, nicméně dnes už si na ni jen málokdo vzpomene. Právě proto jsme se rozhodli, že z červencového čísla roku 1999 si připomeneme právě hru s vyholeným svalovcem v hlavní roli, který si užívá nespoutaného sexu, vraždění v zájmu vyššího dobra a voodoo magie.
Dvě stínové ruce a další inovace
Podle obrázků zřejmě tipujete, že se jedná o akci ve stylu Tomb Raider, a částečně máte pravdu. Ovšem díky příběhu, v němž hraje důležitou roli voodoo artefakt, zasazený do hrudi hlavního hrdiny Mikea umírající africkou šamankou, zažijete daleko temnější momenty než s copatou archeoložkou. Společnost Acclaim, už tehdy sužována obrovskými finančními ztrátami vrhla do tohoto projektu značné prostředky a na technické úrovni to rozhodně bylo znát, ačkoliv hardwarová náročnost nebyla ani na tehdejší dobu nijak drastická. Navíc se Shadow Man mohl pyšnit několika novátorskými prvky, které se do té doby v žádné jiné hře podobného typu neobjevily. Důležitou inovací bylo rozhodně lock-down zaměřování (fajnšmekři vědí, že se už dříve objevilo v Zelda: Ocarina of Time), díky kterému jste mohli zaměřit nepřítele a následně kolem něj libovolně kroužit, zatímco on stále zůstával ve vašem zorném poli a vy po něm mohli pálit jeden projektil za druhým. Rovněž systém dvou aktivních rukou byl jedinečný. Pro každou ruku totiž bylo vyhrazeno jedno tlačítko, tudíž jste mohli v obou pažích nést předměty a libovolně je používat. Dnes sice tento prvek působí směšně, neboť ho má každá hloupost ze supermarketu, ovšem v tehdejší době šlo doslova o revoluci.
Nečekaný hit
Minimálně v českých časopisech rozhodně nešlo o nijak očekávanou hru. Rozsah tehdejších preview jen málokdy překročil dvě stránky, ale o to větší bylo následné překvapení, které zapůsobilo na recenzenta Petra Bulíře. Ten totiž udělil známku 8.6, což bylo třetí nejlepší hodnocení toho čísla. Lepší byly pouze hry Outcast (9.2) a Kingpin (8.7). „Zpočátku budete tuhle hru nenávidět. Váš mozek zaplaví absolutní zmatek a chaos a teprve po několika hodinách okoukávání získáte mlhavý pocit orientace. Čím víc se ovšem budete propadat do dalších pater, tím větší sympatie budete k Shadow Manovi cítit“, shrnuje v závěru recenze své pocity Bulíř. Nevyhne se však ani kritice, které podrobuje zejména nešikovně otevřený svět. Shadow Man totiž byla hra striktně nelineární, neboť jste si mohli dělat doslova, co jste chtěli, a vaším jediným limitem byl počet nasbíraných duší, na něž jste v průběhu své cesty naráželi a které vám otevíraly cestu do tužších oblastí. „Postupem času tak budete moci s Shadow Manem lézt po vodopádech, posouvat ohnivé kvádry, hrát na speciální bubny nebo protrhávat blány. Všechny vlastnosti pochopitelně nezískáte najednou, takže se musíte neustále vracet a hledat, kam všude by se ještě dalo jít. Časem se to stane poněkud otravné, a protože se nepřátelé objevují stále znovu, je dohledávání zbylých duší značně nežádoucí kratochvílí. Chvilkové frustrace vám ovšem zpříjemní vynikající grafika, která udělá ve vyšším rozlišení z vašeho monitoru originální obrazovou márnici“, uzavírá tehdejší redaktor Levelu se zálibou ve hře „Vadí nevadí“, jak uvádí v malém redakčním dotazníku v úvodu červencového čísla.
Dohrát... a zapomenout
Pro Acclaim se jednalo o naprostý komerční úspěch. Hra vyšla na čtyřech platformách (kromě PC také na Dreamcastu, Nintendu 64 a PlayStationu) a všude, kromě odfláklé verze pro PSX, sbírala hodnocení kolem hranice osmdesáti procent. Celkové prodeje kolem čtyř milionů kusů, které byly rozděleny rovnoměrně mezi všechny čtyři platformy, pomohly americkému studiu k nejlepšímu ročnímu finančnímu výsledku v historii a o několik let oddálily jeho bankrot. Díky tomu se mohlo v roce 2002 objevit pokračování Shadow Man: 2econd Coming, jenž bylo ovšem vytvořeno exkluzivně pro konzoli PlayStation 2. Fanoušci se ovšem o herního Shadow Mana (na rozdíl od toho komiksového) příliš dále nezajímali. Zkrátka „pouze“ přinesli domů krabici, zahráli a zapomněli. Není tedy třeba trávit dlouhé hodiny hledáním modifikací, protože prostě žádné neexistují. Ani balíky s vylepšenými texturami nejsou třeba, neboť hra ve své finální podobě vypadala naprosto úchvatně. Schválně si ji vyzkoušejte v maličké demoverzi a dejte nám vědět v diskusi pod článkem. A pokud se vám hra zalíbí opravdu hodně, tak není žádný problém si objednat Level DVD 104, na němž se jako plná hra skví právě Shadow Man.
