Dawn of Mana

PlayStation stále žije! Toto a mnoho jiných úderných hesel zaplavilo před lety herní periodika všeho druhu v souvislosti s příchodem první výměny generací. Nových titulů pro PSone ubývalo, kvalita klesala a každý nový herní projekt byl vítán s přímo fanatickým nadšením – snaha udržet zdání života v pohasínající mašince bojovala urputný, leč marný boj. Když jsme proto v jedné z komerčních upoutávek na dnes představovanou hru pro PS2 narazili na zcela totožný slogan, přepadl nás tak trochu splín. Že už bychom se znovu blížili do etapy odmítání neodvratitelného, kdy se každý nový herní projekt pro PS2 snaží prezentovat tím, že zůstal věrný staršímu typu konzole a už jen proto si zaslouží naši pozornost? Situace se zdála o to závažnější, že se něčím tak lacině podbízivým prezentuje titul jako je Dawn of Mana, japonská modla akčních RPG, která se po dlouhých letech k potěše mnohých fandů japonské klasiky vrací také na západní hemisféru. Titul, který by měl sám seskakovat z regálů do náručí rozjásaných hráčů… A že se stále považujeme za PS2 optimisty, rozhodli jsme se, že se tímto hrůzostrašným sloganem vyděsit nenecháme. Je něco shnilého v zemi Many a jako že se Mana Tree tyčí nad námi, my na to přijdeme.

Legenda svatého meče

Dawn of Mana je dalším dílem ve slavné a úspěšné sérii (v Japonsku známá též jako Legenda svatého meče), která si svůj debut vystřihla již v roce 1993 na konzoli Super NES. Mezi fanoušky pak pevně zakořenila jako akčnější alternativa k Final Fantasy (série rovněž putuje pod křídly Square Enix), jelikož svým arkádovějším pojetím se více blížila nintedovské Zeldě, než tahově laděným RPG opusům z dílny slavných japonských vývojářů. Vypráví příběh kouzelného stromu, jenž roste na levitujícím ostrově Illusia a je nositelem neomezené magické síly - Many. Každý, kdo se stromu dotkne je touto silou obdařen a to je, jistě sami uznáte, docela problém. To pak stačí aby se stromu dotkl kdovíjaký křivák, co pro špatnost nejde daleko, a oheň je na střeše. Pro takové případy však existuje Excalibur (nebo také Mana sword) – ultimátní zbraň určená pro vyvolené hrdiny, schopná bojovat s ďábelskými mágy. Co si ale budeme dlouho povídat, jak už bývá u japonských RPG zvykem, příběh je to tuze zašmodrchaný a pro člověka věcí neznalého naprosto, zcela a v neposlední řadě úplně nepřehledný. Pro naši potřebu postačí vědět, že existence kouzelného stromu byla vždy zahalena tajemstvím a nikdo se vlastně nikdy nedozvěděl, jak to všechno začalo…a to se má právě změnit s nejnovějším dílem Dawn of Mana.Ten nás totiž zavede do daleké minulosti, do doby před všemi doposud vydanými díly a zatím blíže nespecifikovaným způsobem osvětlí původ a počátky záhadného Mana tree. Hlavní hrdina – šestnáctiletý, tajemný, blonďatý a jak jinak než vyvolený Keldric spřáhne své síly se sličnou kněžkou Ritziou, aby se společně postavili invazi arcizlotřilce Strouda.

Akční RPG, nebo RPG akce?

Ačkoliv co do složitosti příběhové linie si hra nikterak nezadá s čistokrevnými RPG japonské provenience, sama vždy vyznávala spíše akčnější, přímočařejší pojetí hratelnosti. Nikdy však toto arkádové pnutí nedosáhlo takové intenzity jako právě v nově chystaném díle pro PS2. Ač to může pro mnohé z nás znít příliš krutě, rozhodli se ve Square Enix překročit onu tenkou hranici a z RPG s akčními prvky vyrobili akční hru s prvky RPG. Korunu všemu pak nasadilo rozhodnutí vývojářů nahradit volnou strukturu hry systémem oddělených úrovní. Za své tak vzal jeden z posledních přežívajících RPG prvků, což jistě řada pravověrných fanoušků ponese dost těžce. Mohlo by se zdát, že se tímto Dawn of Mana mění v další z řady tuctových akčních her, nic by však nebylo vzdálenější skutečnosti. Square Enix si pro nás totiž připravili tajnou zbraň, která má odstranění celé řady tradičních herních mechanismů vynahradit, případně pak k sérii přitáhnout zcela nové hráče, kteří doposud nemohli japonská RPG ani cítit.

Havok na scéně

Tou tajnou zbraní není nic jiného než Havok – slavný to fyzikální model známý z Half-Life 2. Fyzikální model v japonské hře, to zní trochu jako papež v nevěstinci, přesto se jeho implementace povedla nadmíru zajímavě. Dawn of Mana se tak bude moci pochlubit na poměry PS2 až neuvěřitelně interaktivním prostředím, kde každý kamínek, větvička, ale i kus skály a strom bude vydán napospas hráčovu rozmaru. A není to jen tak pro legraci, to si nemyslete. Interaktivní prostředí totiž hraje důležitou roli v jedinečném systému děšení nepřátel – každá potvůrka na kterou v rámci dané oblasti narazíte je totiž v jádru pěkný zbabělec a třebaže v přímém boji si vede zcela neohroženě, jakmile po ní mrštíte kamenem (v pokročilejších fázích hry už bude třeba využívat celých balvanů), vyvalí se v panice na záda a po určitý časový úsek je paralyzována (čím větší rána, tím delší paralýza). Co je ale podstatné, pouze v této fázi bude možné získávat od nepřátel jakékoliv předměty. Čím větší bude panika (znázorněná číselným vyjádřením nad hlavou znehybněné potvory), tím hodnotnější bude loot, který onen dotyčný ze svých zásob vydá. Samozřejmě, že teoreticky vůbec není nutné své nepřátele děsit, můžete rovnou přistoupit k jejich anihilaci. Prostým zabíjením se však k lepší výbavě nikdy nedostanete, nemluvě o to, že čelíte-li výrazné přesile, není od věci si pár soupeřů na malou chvíli zneschopnit. S fyzikou prostředí úzce souvisí také bojová výbava hlavního hrdiny – multifunkční Mana sword (o kterém již byla řeč), schopný se v případě potřeby proměnit v prak nebo bič. Po vzoru Indiana Jonese pak bude možné bičem zachytávat vzdálené předměty a roztáčet je ve smrtící spirále, případně použít jako extrémně nebezpečné jojo. S postupem času se navíc hlavní hrdina setká s řadou kouzelných víl, které mu dokáží očarovat (sám kouzlit neumí a nesmí) zbraně a propůjčí jim tak některé speciální vlastnosti. Prakem tak bude možné vystřelovat gravitační projektily, které za letu nasají všechno možné ze svého okolí a zasáhnou cíl kombinovanou silou veškerého nakumulovaného materiálu.

Grafika zatím působí velmi příjemným dojmem a povedeně dotváří lehce odlehčenou atmosféru celé hry. Rovněž anglický dabing, častý to kámen úrazu japonských her, je na velmi solidní úrovni. Věřme, že na těchto kladech se do vydání finální verze nic výrazného nezmění. Snad jen ovládání by si zasloužilo ještě doladit – zatím na nás působilo značně rozháraným dojmem, každý pes jiná ves. Možnosti ovladače jsou vyždímány na doraz, často nebavíc třeba složitě kombinovat jednotlivá tlačítka a za chvíli z té námahy nebolí jen prsty, ale i hlava. V USA by hra měla vyjít již tento měsíc, věřme že evropské vydání na sebe nenechá dlouho čekat.