Crysis 3 - dojmy z multiplayeru

Ještě před tím, než EA pustí do obchodů třetího člena rodiny stříleček Crysis, se tvůrci rozhodli, že si z nás udělají pokusné králíky a využijí nás jako levnou testovací sílu. Nestěžujeme si – multiplayer Crysis 3 nás láká od první předváděčky atraktivního režimu Hunter, který jsme si k našemu milému překvapení mohli vyzkoušet i v otevřeném betatestu. Zdá se, že online část hry by již nemusela být záležitostí jen těch největších crymaniaků.

Dvě mapy

Veřejnosti přístupná betaverze nabídla dvě diametrálně odlišné mapy. První z nich, Airport, je vizuální esencí všech předchozích Crysis – téměř kamkoliv vaše oči zabloudí, tam na ně čeká spousta zelených listů, keříků a plevele. Protože se ale celá hra odehrává v zarostlé metropoli, dostávají se ke slovu i všemožné městské reálie. V případě letiště tedy vrak obřího letounu, navždy ztracená zavazadla nebo temná výtahová šachta. Airport v zásadě můžeme rozdělit na dvě poloviny – tu přírodní a interiéry, ačkoliv je celá mapa prostorově velmi skromná a jakékoliv dlouhodobé dumání nad použitou herní strategií a taktikou není zrovna na místě.

Museum na tom ve skutečnosti je velmi podobně. Stejně jako zelenější bratříček mísí přírodu s městskými strukturami, v tomto případě ale zhasla světla a okolí muzea je ponořené do atmosferického přítmí. Ač na takové lokace nejsme úplně zvyklí, hře svědčí, a to zejména v adrenalinovém režimu Hunter, kterému ona ponurost a depresivní nádech jednozačně prospívají. Kdybychom si měli ze dvou dosud viděných úrovní vybrat svého šampiona, vyhrály by právě muzejní zříceniny.

Dva módy

Nejprve jsme se vrhli na trochu méně zajímavý mód Crash Site. V něm proti sobě stojí dvě strany téměř identických sil, jejichž posláním je zabrat území kolem spadnuvšího mimozemského objektu. Protože ale všichni chtějí být za hrdiny, stává se ze hry nikoliv taktická akce, nýbrž frenetická přestřelka se stovkami padlých nanosuiťáků. Krom vlastních zbraní můžete k sebeobraně využít jednoho z masivních štítů, kterými svého soupeře můžete dokonce pořádně plesknout. Za nezbytnou třešiničku na dortu v tomto případě platí obří Pinger, jakási lesklá mecha potvora, která se objevila už v předchozí Crysis. Až tentokrát jsme si ji mohli vyzkoušet na vlastní myši, a je to celkem legrace, dokud vás z kokpitu nevytrhne nepřítel.

Nebudeme ale zastírat, že několikanásobně víc času jsme grafickou kartu vařili v adrenalinovém režimu Hunter. Ten je bezlítostným poměřením sil zákeřných lovců a ustrašených vojáků fiktivní společnosti C.E.L.L., kteří tak musí čelit mnohem rafinovanějším soupeřům. Lovci v nanooblecích jsou totiž permanentně téměř neviditelní, dokud je tedy nepolechtáte trochou žhavého olova. V ten okamžik se stanou extrémně křehkými a dvě, tři rány z poněkud přehnaně silné brokovnice vám alespoň na dalších pár vteřin zajistí klid.

To ale není signál k tomu, že máte polevit – nikdy totiž nevíte, kdy se vám do zad zabodne lovcův svištící šíp. Když k takovému neštěstí nakonec ale přeci jen dojde, nemusíte zoufat – režisér vás přátelsky přesune do kůže dalšího z lovců, a tak bude činit do té chvíle, než na hřišti nezbyde jediný "cellák". Zábavné a, k našemu velkému překvapení, velmi dobře vybalancované. Nelze říci, že některá ze stran disponuje nějakým zlomovým zvýhodněním. Snad jen ta brokovnice je až příliš brutální...

Dvě+ hodiny hraní

Tak nás hra pohltila, že jsme ani nestihli pořádně prostudovat systém levelů a po zhruba dvacítce odehraných zápasů nám zacinkal maximální, desátý, rank. Hotovo? Ne. Protože se počty zabití s jednotlivými zbraněmi v případě Hunter režimu nepočítají (na straně C.E.L.L.u jsou na výběr pouze tři třídy, pokaždé se stejnou výbavou, lovci mají pouze luk), byli jsme donuceni strávit ještě pár chvil kempením v blízkosti z nebe spadlého kusu kovu, abychom se mohli skamarádit s dalšími zbraněmi a jejich doplňky.

Co se obecné uživatelské přívětivosti týče, nemůžeme vyřknout půl křivého slova. Připojení do herních seancí i jejich vyhledávání jsou intuitivní a funkční, start hry je rychlý, svižný, bez zbytečného čekání. Velice si ceníme systému squadů - když se svými kamarády skrze online menu vytvoříte partu, můžete jako její vůdce zapojit celou skupinu do té samé hry a bez otravných překážek si zahrát společně.

Celkově se loadout přílis neliší od desítek konkurenčních stříleček v čele s posledními díly Battlefieldu a Call of Duty. Dvě zbraně, jeden typ výbušniny, volitelné optiky, perky. S tím vlastně souvisí problematika celé hry – když si odmyslíme unikátní nanosuity, je třetí Crysis úplně prachobyčejnou střílečkou. Kvalitní, ale obyčejnou. Nedovedeme si představit, že by letití hráči zajetých multiplayerových sérií přeběhli pod křídla Cryteku, v rámci série ale opravdu jde o velký krok vpřed. Když ale zvážíme fakt, že singleplayerová kampaň údajně zabere ostudných 5 hodin, trochu se nám hlavou začíná honit myšlenka, že na novou Crysis je ještě zbytečně brzy.