Atari Cosmos: zaprášený exot

Modelová situace. Najdete ve starém haraburdí elektronickou krabičku velikosti toustovače a nesete ji domů. Vypadá starší než vy. Po čase zkoumání zjistíte, že je to jakási videohra. V zobáčku má totiž zastrčenou cartridge s povědomým názvem Asteroids. Ale jak na potvoru se nedá hrát. Chybí dávno vyrvaná tlačítka. Škoda. Ovšem než podivný nález vyhodit, co ho takhle nabídnout nějakému retro-bláznovi v aukci? Pár korun to třeba hodí…

A ono hodí. Tedy hodilo. Tehle modelový příběh vlastně ani tak modelový není, skončil mnohatisícovým happyendem a skutečně se na začátku letošního roku stal. Náhodný nálezce jedné velmi staré a velmi neobyklé konzole si přišel v přepočtu na 140 tisíc korun. Dostal je za polofunkční krám, který se léta válel v nějakém skladu v San Franciscu. Pohádka? Nikoliv. Ten zaprášený poklad byl totiž Atari Cosmos - ultra raritní herní systém, který měl na začátku osmdesátých let díky holografii změnit význam herní grafiky. Podobně, jako to o deset let později zkusil arkádový Time Traveler. Jenže ten se narozdíl od Kosmíka aspoň prodával. Sanfranciský nález letos pouze potvrdil, že Atari Cosmos je jako nikdy nevydaný herní unikát extrémně vzácným kusem hardwaru.

Písně kosmické

Holografie je vyspělou formou záznamu obrazu, která umožňuje zachytit jeho trojrozměrnou strukturu a vytvořit prostorový grafický hologram. V praxi je tato technologie dosud nejrozšířenější v bezpečnostních prvcích kreditních karet a ve značkování spotřebního zboží, ale může být využita i ke skladování binárních dat, k osvětlování obývacích prostor i k prostorové reklamě. Na konci sedmdesátých let však byla holografie mezi laiky považována za sci-fi. Její praktické rozšíření bylo v plenkách a hrála spíše na efekt.  Lidé se s ní setkávali pouze prostřednictvím „chameleónských“ pohlednic, efektních plakátů či samolepek a právě to přimělo některé chytré hlavy k jejímu využítí pro zábavní průmysl.

Ten nápad zrál hlavně v představách inženýrů Allana Alcorna, Harryho Jenkinse a Rogera Hectora z Atari, kteří v druhé polovině sedmdesátých let studovali využití hologramů tak intenzivně, že se firma rozhodla skoupit všechny potřebné a související vědecké patenty bez ohledu na to, k čemu výsledná snaha vlastně povede. Konkrétní výsledky bádání se ovšem vyrýsovaly poměrně brzy. Mezi lety 1978 až 1981 právě při projektu Cosmos. Tento programovatelný tabletop (stolní přenosný „handheld“) byl oficiálně představen v květnu 1981 s předpokládaným nasazením pro vánoční trh téhož roku.

Hra se světlem

Handheldy dneška jsou především o technologii. Sony PSP ukazuje, že i malý systém dokáže zvládnout „velké“ hry v parádní grafice a Nintendo díky povedenému dotykovému hardwaru DS zase objevuje skryté možnosti herní kreativity. A Cosmos? Ten jako výsledek prvních experimentů s holografií v zábavním odvětví mohl plivnout na handheldový mainstream už před třiceti lety. Vždyť podle reklamních materiálů měl tenhle přístroj díky soustavě LED diod, specializovanému mikroprocesoru na zvuk a především holografickým obrázkům, přinést úplně jiný zážitek z hraní. Atari si jej po vydání úspěšné domácí konzole A2600 po právu hýčkalo jako svůj druhý klenot a těšilo se na záhájení prodeje.

Ten klenot využíval opravdu docela nevšední technologické postupy. Displej Cosmosu pracoval s mřížkou dvaačtyřiceti LEDek a dvojitým průsvitným hologramovým 3D obrázkem. Ten se v podobě cartridge zasunoval do konzole těsně nad diodovou soustavu a toto statické trojrozměrné pozadí rozpohybovala dvě pomocná světla uvnitř boxu, jež střídavě pod různými úhly nasvěcovala buď jednu, anebo druhou vrstvu obrázku. Zní to složitě, ale výsledky byly přímočaré. Efekt se spouštěl vždy v návaznosti na určitou herní situaci, takže například ve Space Invader se na pozadí "rozsvítil" střílející vetřelec pokaždé, když avatar přišel o život. A na stejném principu měl v sobě Cosmos předprogramovaný základ pro celkem devět her. Člověk tak mohl očekávat velmi podobné scénáře. Na displeji zkrátka pozoroval diodové postavičky nad obrázkovým pozadím, které jej čas od času překvapilo 3D efektem.

Na první zahrání to působilo atraktivně, nicméně čtenář už jistě sám cítí, že cartridge s holografickým obrázkem v podstatě sloužily jen jako tematický nosič. Po zasunutí destičky o rozměrech velké diskety se základní jednotka pouze dověděla, jakou hru má spustit a jaké pozadí k ní použít a to také udělala. Tečka. Holodiskety a celý Cosmos zdaleka nebyl takovým "holo" zázrakem, o jakém Atari plamenně hovořilo. Místo zahájení nové éry videoherní grafiky Cosmos pouze upravil princip tehdy již docela dobře známé „měňavé“ pohlednice.

Místo úžasu vyčítavé pohledy

Lidé si toho všimli a zejména dobové kritice se to vůbec nelíbilo. Atari sice dostalo osm tisíc předobjednávek (sto dolarů za konzoli a deset za cartridge lidé byli ochotni utratit), ovšem na výstavě v New Yorku novináři konzoli zcela strhali. Byli přesvědčeni, že hologram nijak nezvyšuje zážitek ze hry a že místo inzerované 3D reality chce Atari prodat pouze grafický trik. Firma se kritice ani moc nebránila. Žurnalisty jen požádala, aby byli ve svých článcích k novému tabletopu shovívavější. Omlouvala se tím, že Cosmos je první svého druhu a že inženýři budou v takzvaných Holoptických laboratořích Atari vyvíjet další, pokročilejší systémy.

Co na to říct. Je fakt, že kdyby byl Cosmos jako herní mašina zábavný, holohabaďuru by mu nakonec každý odpustil. Jenže Cosmos byl herně tragický. Ne, že by byl zcela nehratelný, ale především jeho mřížka velkých diod dovolovala pouze velmi jednoduchou a velmi omezenou grafiku a ve výsledku tak nebylo na dění v konzoli vůbec hezké pokoukání. Přestože reklama tvrdila opak, 3D pozadí a diody nespolupracovaly na očekávané úrovni. Cosmos byl parádní jen na letácích.

Konec, balíme

Když Atari zjistilo, že na odbornou kritiku 3D obraz nemá efekt a že divnou grafiku nezakryje inzerovaným pozlátkem, rozhodl se tehdejší CEO Ray Kasser zrušit celý Cosmo projekt bez náhrady. Podle skladových záznamů Atari bylo už v té době vyrobeno prvních 250 Cosmosů a dalších tisíc čekalo na smontování. Specializovaný pracovník s hologramy Steve Provence dokonce vzpomíná, že při práci v atarácké "Holoptic" laboratoři byla tímto množstvím dílů obskládána celá jedna zeď. Ale když firma projekt stopla, přišli do kanceláře drsní hoši a připravený hardware odnesli. Kam, to se nikomu ze zúčastněných neobtěžovali říct.

Krach Cosmosu byl zásadní především kvůli potopení plánů na využití holografických patentů i u dalších, pokročilejších ataráckých konzolí. Existují seriozní informace, že Atari připravovalo minimálně ještě jeden zajímavý prototyp. Jmenoval se Spector a do výroby se také nedostal. Od Cosmosu se lišil svým designem, architekturou a multiplayerovým pojetím pro tři hráče. Konzoli tvořil centrální plastový "chrám", ve kterém se promítalo holografické prostředí hry a z tohoto hlavního válce ústila tři ramena s ovládacími pultíky. Hratelnost se těžko popisuje, protože si ji kromě dotčených inženýrů nikdo nevyzkoušel, ale v zásadě mělo jít o toto: jakmile jeden hráč vystřelil do chrámu, sledovalo se, komu zablikají diody na herním rameni, a pokud vybraný adresát na salvy včas zareagoval vysunutím obranných štítů, mohl palbu opětovat. A to buď zpátky na původního střelce, nebo na třetího, dosud odpočívajícího, soupeře. Zní to divně a bylo nasnadě, že po neúspěchu Cosmosu bude mít Spector velmi těžkou pozici. To se záhy potvrdilo. Zůstal ve stádiu konceptu a prototypu.

Spectora pravděpodobně nevlastní nikdo a počet dochovaných Cosmosů se dnes ustálil na šesti. Jeden funkční model spí v ataráckém muzeu, druhý si schoval pro sebe přímo jeden bývalý zaměstanec Atari, a o třetím polofunkčním modelu byla řeč na začátku článku. Zbytek slavné šestky tvoří pouze holé krabičky. Tristní konec. Tristní konec potenciální hololegendy, ale dost možná také jen další ostudy jedné velké a kontroverzní videoherní firmy. Kdo ví. Každopádně neúspěch inovativního Cosmosu si vysoce postavení lidé v Atari nedokázali odpustit. Al Alcorn, tvůrce legendárního Pongu, z firmy odešel už na sklonku roku 1981 a později se přidali další. Atari kvůli holografickému faux-paux přišlo o své nejlepší mozky.