Arzach

Hravé povídky o válečníku Arzachovi jsou čtvrtým dílem řady Mistrovská díla evropského komiksu, kterou vydává nakladatelství Crew. Doposud v této řadě vyšly Výprava za ptákem času, Jodorowského a Moebiův Incal a Věčná Válka Joe Haldemana. Ke kreslíři druhého titulu, Jeanu Giraudovi alias Moebiovi, se vrací i další titul: Arzach je ale tentokrát jeho výhradním dílem. Příběhy, které vycházely v polovině 70. let v rámci magazínu Métal Hurlant, působily tehdy jako zjevení. Moebius rezignoval prakticky úplně na text, představil unikátní styl detailní kresby se záměrně hrubým stínováním a experimentoval s možnostmi specificky komiksového způsobu vyprávění, odlišného od knihy i filmu.

Z pohledu dnešního čtenáře už Arzach nepůsobí jako výjimečné dílo – Čechům Moebiův vizuální styl připomene Káju Saudka (který jistě právě od Girauda čerpal inspiraci) a na čistě výtvarné komiksy, které dovedou vyprávět děj bez dovysvětlujících bublin a citoslovců, už jsme také zvyklí. Nicméně přesto je třeba Moebiovi přiznat výjimečnou představivost. Povídky, které jsou seřazeny za sebe na necelých šedesáti stranách útlé komiksové knihy, jsou totiž spojeny jen velmi volně postavou válečníka na létajícím ptáku Nohovi – a často jsou víc surrealistickými hříčkami než skutečnými "povídkami".

Fantasy magická... i fekální

Úvodní Objížďka je působivou ukázkou francouzské hravosti. Na rozdíl od ostatních je černobílá a textem naopak překypuje. Co všechno se dá potkat, když se člověk na dovolené vydá cestou mimo hlavní tahy, odhaluje nejen prostřednictvím pronikání fantastických prvků do všední krajiny, ale neváhá na další úrovni vmíchat do dění i postavu kreslíře a vypravěče. Následuje krátký žertík na téma veřejného vyměšování a pak už barevné příběhy válečníka, který se jmenuje tu Harzac, tu Arzach, tu třeba Harzakc.

Hned úvodní příběh, v němž hrdina přemůže nepřítele a nechá ho zavěšeného na obří kostře uprostřed prázdné krajiny, aby si získal, co se zdá být sličnou dívkou, ukazuje pečlivost, s níž Moebius vytváří každý jednotlivý obraz, a řadí je za sebe tak, že vyprávějí a zároveň nechávají čtenáři prostor k domýšlení, co se odehrálo mezi rámečky. Zároveň pak, že Arzach není smrtelně vážná záležitost, ale naopak, příběh vědomý si kořenů komiksu a ochotný si zašpásovat – což naplno odhaluje druhý barevný příběh o souboji s opičím obrem na vítězném oblouku uprostřed krajiny masožravých květin. Čtenář se obdivuje vtipu, s nímž Arzach zvítězí nad svým protivníkem, a nemůže si nevšimnout okatě přiznaných pohlavních orgánů i výmluvné gestikulace a mimiky hlavního hrdiny.

Mytologie a sny

Dál se Arzach ponořuje více a více do snového prostředí, což dosvědčuje příběh ptačího mechanika, kterého přepadne skupina zelených hlídačů. A v závěru se už kniha zcela rozpadne do série volně souvisejících obrazů. Čtení Arzacha právě pro tenhle – přiznaný – tvůrčí přístup není vůbec jednoduché a nenabízí instantní požitek. Moebius toho zkrátka míchá dohromady až moc: mytologii, surrealismus, pomrkávání na čtenáře, hrubost i vtip. Ale je snadné pochopit, kolik toho jeho komiks pro vývoj žánru znamenal – a podobné klasiky si zaslouží připomínat.

Arzach, Moebius, vydalo nakladatelství Crew 2012, překlad: Richard Podaný, redakce: Jiří Pavlovský, 56 barevných stran, 249 Kč.