APB
Nejdřív dělali lidé z Realtime Worlds všechno správně. Četníci a lupiči, hra vsáknutá do DNA každého jedince mužského pohlaví a takových těch podezřelých mladých dam, co mají nutkání hrát si s angličáky. Extrémně stylové výtvarné návrhy, fungující jako katalyzátor těšení se a rámující lákavý herní svět. Dynamická akční hratelnost ukotvená v potenciálu "regulérního" MMO. A pak samozřejmě jméno designéra Davida Jonese, který má na kontě kromě letitých Lemmings také původní Grand Theft Auto nebo Crackdown a narozdíl od lumíků mají zbylé dvě jmenované hry s APB přímé styčné plochy: městské akce, urban chaos, ti hodní proti těm zlým, ať už z pohledu zákona nebo zločinu (možná je tohle všechno i v Lemmings, ale to si skoro troufám odborně prohlásit, že není).
A tak jsme se na okamžik, kdy příslušná hosteska otevře příslušné dveře, upřímně těšili - což byla možná chyba. Jasně, hra je v pozdní alfa fázi a soudit online projekt podle půlhodiny by bylo ošklivé, zlé a všelijak nemorální. Musíme ale upřímně přiznat, že jsme odcházeli s lehce protaženými gesichty. Proč? Jako první do očí praští chudé zpracování samotného města. Viděli jsme takzvaný business district (vedle něj jsou ve hře ještě další dvě oblasti, nábřežní a "společenská"), moderní zástavbu plnou mrakodrapů a naleštěných ploch moderní architektury. Jenže víc než živoucí město působilo celé prostředí jako sterilní kulisa z papundeklu. Ulicemi se prohánělo pětatřicet živých hráčů, rozdělených mezi policejní síly a organizovaný zločin. Obě strany se snažily plnit úkoly, které šly proti sobě: policisté obráželi úkryty drogových dealerů a drogoví dealeři likvidovali stopy a bránili policistům odvážet důkazy. Jakákoliv detektivní rovina je tu ale redukována na značku na mapě, kam je nutno přijet, cosi tam vyzvednout a utíkat s tím dál. A do toho všeho neustále tepou přestřelky, za které by se nestyděl ani Counter-Strike, ani film Heat.
Samotná akce vypadá solidně, i když je plná momentů s parametry grotesky. Auta si vjíždějí, kam se jim zachce, vzpříčí se na schodištích a vybouchnou po několika salvách ze samopalů. Momenty, kdy na obrazovce převládá chaos, jsou střídány koordinovanými akcemi a srdnatým bráněním soudruhů ze stejné strany barikády. Citelně mi tu scházel nějaký systém krytí: všichni jen peláší z jedné strany ulice na druhou a zpátky, přitom by stačilo schovávat se třeba za otevřenými dveřmi aut. Škoda.
Pojďme se raději soustředit na herní mechanismy pod kapotou. Respawn je otázkou necelých deseti sekund, v případě zatčení se ale protáhne na půl minuty. Výzbroj do akce volíte před rozjetím mise, v průběhu už ji nevyměníte. NPC existují jen ve formě tzv. kontaktů, ke kterým stačí zajít jen napoprvé a dál už vás budou zásobovat úkoly bez nutnosti se vracet. Z vozidel se jde za jízdy vyklánět a kropit okolí zběsilou palbou.
Tak zase zpátky k vizuální stránce. Skvělé jsou detaily postav a jejich megalomanským editorem upravitelné obličeje. Horší je to s pohybem, animace je omezená a hází hru o několik let nazpátek. A takhle je to v rámci času, stráveného pečlivým studováním APB, pořád. Chvílemi se hra tváří skvostně, chvílemi neuvěřitelně průměrně. Těžko soudit, ale to zaplať nebesa tomuhle článku nepřísluší. Zádrhel může být velice dobře na naší straně, protože jsme si prostě za nekonkrétními informacemi představovali krapet odlišnou hru. Nebo se dojem z hratelnosti zkompletuje s představením dalších oblastí, které plní jiné role, než bojiště v business districtu.
Jedno je ale jisté: čerstvě oznámená orientace na model Guild Wars - tedy bez měsíčních poplatků - najednou dává zcela nový a pronikavý smysl. Představa, že by za APB chtěl někdo peníze pravidelně, je v tuhle konkrétní chvíli... vzdálená.
