Recenze Riders Republic, reinkarnovaného Steepu na steroidech

Prakticky každá recenze Riders Republic začne slovy o jakémsi duchovním nástupci Steepu. Není se co divit, když obě hry sdílí identické základy a jedna ze druhé vychází. Jaksi už vám ale nikdo neřekne, že vychází ze Steepu, který drtivá většina označila za mdlý, unylý a nezáživný. Já tvrdil něco odlišného. Pro mě Steep nenaplňoval podstatu ani jednoho z výše zmíněných slov, pro mě byl Steep definicí jinakosti. Steep byl jiný. A proto to bude složitější i s Riders Republic.

Mám to štěstí, že nemusím lovit v análech internetu, jak probíhalo oznámení snowboardo-lyžařské hry v roce 2016, přepis toho, co se dělo tentýž rok na E3 totiž stojí i v úvodu mojí tehdejší recenze. Tehdy Rebecka Coutazová a Igor Manceau ze studia Ubisoft Annecy mluvili o tom, co pro ně sport znamená. Sport není jen o vítězství, někdy je to jen o tom dělat úžasné věci se svými přáteli. Steep je hra, ve které sdílíte vaše zážitky. Občas je to jenom o tom tyto momenty zachytit a podělit se o ně. Nemůžu se ani s odstupem času zbavit dojmu, že přesně tuhle esenci splňovala tehdejší hra bezezbytku. Já si z ní nepamatuju snad jediný závod. Přesto si z ní pamatuju hromadu zážitků. Pamatuju si zdolávání dílčích vrcholů, sjíždění kopců, divokou a nespoutanou krajinu horských masivů, i široké dojezdy na úbočí hor. Ubisoft před lety nevytvořil dokonalou hru, netvrdil jsem to tehdy a netvrdím to ani teď, ale vytvořil hru, která byla natolik jiná, že byla něčím zajímavá. Alespoň pro mě.

Ten závěr tvrzení je extrémně důležitý, protože lidí jako já moc nebylo. Troufám si tvrdit, že většina ve hře viděla nenaplněný potenciál. Tehdy se říkalo, že je Steep reklamou na GoPro, dobře se na něj kouká, uděláte s ním krásné záběry, ale takového toho skutečně herního obsahu, toho v něm moc nenajdete. Možná že právě proto je Riders Republic přesně opačný. Což o to, i ve Steepu byla hromada aktivit, ale celé torzo hry bylo takové zpomalené a hře chyběl patřičný drive. Riders proto dostali dávku drog přímo do žíly. Od začátku na vás designéři sypou jednu věc za druhou, doslova vás nenechají vydechnout, nemáte čas dát si pauzu, obrazovka střídá obrazovku a vy si připadáte jako ve víru nějakého drogového tripu. Jako by lidé z Annecy chtěli ukázat, že oni přece moc dobře vědí, co je to akce, a že oni rozhodně nejsou party poopři, kteří by se nedokázali bavit. 

A víte vy co? Na mě je toho v případě Riders Republic až moc.

Kdybych měl nějak vyjádřit své pocity z adrenalinového závodění, tak řeknu, že mě hra ve většině momentech neskutečně se… . Vážně, já už prostě jenom chci, aby autoři zavřeli klapačku, a nechali mě užít si hru, jejíž největší kouzlo tkví v mapě sestavené z neskutečných hor, které jenom čekají na to, aby někdo po jejich straně sjel dolů nebo dolů proletěl v jejich co největší blízkosti. Jak už jste asi z popisu pochopili, jednotlivé sporty hrají nezastupitelnou roli i v Riders Republic, stejně jako ji hrály před lety ve Steepu. Některé aktivity zůstaly, takže se v rámci hry proletíte ve wingsuitu, projedete na lyžích nebo snowboardu a zalétáte si na paraglidu, ale že je něco jinak vám bude jasné ve chvíli, kdy má paraglidista na svých zádech vrtuli, a kdy můžete jezdit na lyžích, které mají na koncích raketové motory. Riders jsou ve všech ohledech šílenější, čemuž kromě kadence aktivit odpovídá také prakticky celý zbytek hry. S novými hračkami, které si rozepíšeme za chvíli, přibylo pochopitelně i nových možností, ale namísto toho, aby vás Ubisoft nechal postupně poznávat krásy a možnosti zdejší hry, nasadí od začátku naprosto vyčerpávající tempo, které kdekoho v prvních minutách ubije. 

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

• Doporučená cena: 1 949 Kč (PlayStation Store)
• Česká lokalizace: Ne
• Faktor znovuhratelnosti: Ve hře je asi sedm tisíc hvězd k získání, ke znovuhraní nikdo nikdy nedojde.
• Základní herní doba: Desítky hodin.
• Obtížnost: Minimálně z počátku značná. Než se vám seřídí reflexy, budete trpět. S časem však rostou i vaše dovednosti, takže vám hra přejde více do krve. I tak ale v závislosti na zvolené obtížnosti dokáže být brutálně obtížnou hrou.
• Je pro RIders vypovídající to, zda vás bavil Steep? Nikoliv, protože problémy Steepu Riders řeší, ale v mezičase přináší i nové

Docela by mě zajímal poměr mezi hráči, kteří vydrží déle jak první hodinu, a těmi, kteří to mnohem dřív vzdají. Záplava informací je obrovská, člověk se horko těžko stačí orientovat ve všech možnostech hry, přičemž se k tomu na pozadí odehrávají dialogy, které mají vyznít děsně fresh a cool, ale přitom jednak šustí papírem a jednak je vám z nich neskonale trapně. Specificky úvod hry je totální terno, ale z hlavy si nevybavím snad jediný kvalitně podaný dialog nebo něčí zprávu, u které byste se nechtěli propadnout do země. Když jsem Riders popisoval kolegům na Hrej, použil jsem příměr z Need for Speed z roku 2015, které se taky snažilo tak šíleně zapůsobit, až to bylo celé kontraproduktivní. Tady mám ten pocit snad ještě horší. 

Možná jsem se hned v úvodu článku zacyklil na zdánlivě nepodstatném úvodu hry, ale právě tam mi dal použitý styl hry facku vůbec poprvé. Byl jsem připravený na to, že vývojáři popustí uzdu svým fantaziím a hra bude ulítlá, ale to, jak moc se snaží, mi přišlo od začátku za únosnou hranou. Vážně, to jsou momenty, kdy celý Ubisoft proklínáte a ptáte se, proč musí tahle firma chodit z extrému do extrému a proč to jednou nejde tak nějak normálně. Pomalu. Lehce. Číst si po pěti letech recenzi Steepu je po hraní Riders Republic balzámem na duši. Steep vám dává neustále najevo, že se nemusíte nikam hnát a že tím nejdůležitějším aspektem hry je jízdu si zkrátka a dobře užít. Riders Republic je vedle Steepu milenec, který s vámi musí vyzkoušet co nejvíce poloh za co nejkratší možnou dobu, i když o to možná ani nestojíte.