Tyjo když už nás musíte krmit usmolenýma seminárkama, aspoň by si autor mohl dát tu práci a udělat z toho aspoň trochu lidskej "článek". (doufám, že jeho diplomka tu v této podobě nepřistane ;)
Celkem trefný článek :) Ano, hrajeme v páru. Ano, potkáváme ženy v MMO. Ano, jsou většinou starší než 22 roků a ano, většinou je přivedli jejich parneři. A vášnivě hubí draky v support rolích, což má mj. jedno ryze praktické zdůvodnění - support může občas odběhnout pověsit prádlo nebo zpohlavkovat děti (v reálném světě nutnost, věřte nebo ne :)
No závist! V mojí třídě bylo třicet vyjukaných holek a nebohé 386ky nepoznaly nic jiného než pilné nacvičování dosovských příkazů a *602 aplikací. Díkybohu za staršího bráchu a tajně kradenej domácí komp (sorry, mami :)
Přijde mi trochu zbytečné recenzovat hru pro děti, jako by to byla hra pro dospělé. Tahle recenze není užitečná ani pro velké hráče ani pro rodiče těch malých...
A já pořád a pořád marně doufám, že jednoho krásného dne někoho napadne založit rubriku dětských her a vymyslet nějaký důmyslný princip hodnocení, podle kterého by se skutečně dalo poznat, která hra je pro caparty dobrá a která ne. Asi zkusím napsat Ježíškovi... :-P
Podle mě by většině MMORPG pomohlo, kdyby je hráči přestali požírat jak stádo kobylek. Poslední dobou mám dojem, že hardcore jádro každou hru předem důkladně nastuduje na betě, pak se do hry vřítí, za týden jsou na max levelu, diví se, že není co dělat a jdou pryč. A další stádo ovcí se je snaží mermomocí dohnat za pomoci všemožných rad a návodů postahovaných z inetu, místo aby hru skutečně "hráli". Jak si s tímhle může nějaký vývojář poradit?
Já bych se vlivu výchovy zdeformované komunistickým režimem tak rychle nezříkala - znám dost lidí, co zamlada hráli často (samozřejmě vzdor svým rodičům), a přitom vlastní děti zahání od kompu, protože přece 'hry jsou špatné'.
Znám holky, co byly za svobodna zdatný pařanky a s dětma hrát přestaly, protože 'co by tomu řekli lidi' (a navíc by dávaly špatný příklad dětem, žejo). A to jsou všechno lidi, kterým je dneska kolem třiceti, žádný starci.
Rodiče nám důkladně do hlaviček natloukli, že hry jsou špatné a my to často vesele přenášíme dál (tak to prostě funguje). Myslim, že to vyléčí leda čas. Ostatně já taky vyhazuju prcka od komu se slovy "nehraj, zblbneš" (jak snadné) a nikde radši nevytahuju, že spousta her se dá hrát při kojení jednou rukou (lidi fakt blbě čuměj ;) Třeba moje děti už postižený nebudou (a nikdo je nebude chtít v grafu separovat jenom proto, že jsou holky :)
