Herní láska klíčila i ve školní lavici

Windows 3.1, AmiPro, M602, křída, tabule, smradlavá houba a několik párů nohou v zapařených bačkůrkách. Vítejte ve školní učebně informatiky poloviny devadesátých let! Vítejte v dřevní době moderní počítačové výuky, vítejte ve světě, kde kluci i děvčata vzrušeně mžourají do blikajících obrazovek. Vstupte do jediné školní cimry, kde se nesmělo svačit ani prát, a přesto tam žáci chodili opravdu rádi.

Lidové rčení o tom, že zakázané ovoce nejlíp chutná, dostávalo v česko/slovenských školách v první půlce devadesátých let zcela konkrétní obrysy právě za zažloutlými obrazovkami tepajících písíček. Byla to opravdu zajímavá doba. Z pohledu mladého milovníka počítačových her možná tolerantnější, možná méně pokrytecká. Vždyť nač dělat mrtvé brouky, dáme krk za to, že i ve vaší škole se do „ozónově“ vonící učebny nechodilo pouze za cvičením v tabulkovém editoru. Chodilo se tam hrát!

Výjimečná zábava

Hraj o přestávce, hraj třeba odpoledne po vyučování, ale hraj hlavně tak, aby tě pan učitel neviděl. On o tobě asi stejně ví, ale dělá, jako by nic... Možná právě takové instrukce jste dostávali od starších spolužáků, kteří si s těmi báječnými bílými stroji rozuměli o něco víc než vy. Ta doba už je pryč. Situace se změnila ze zcela prostého důvodu. Pro dnešní generaci školáků ztratily počítače punc výjimečnosti. Školou povinná mládež má dnes doma své vlastní stolní písíčko či notebook a odpoledním pranicím o štokrli před klávesnicí až na výjimky odzvonilo. Ten svírající pocit, že byste si přece jen měli dát ještě jedno kolo v Lotusu, protože doma to nepůjde, se dnes patnáctiletému chlapci vysvětluje velmi obtížně.

Přispěla k tomu samozřejmě i vyšší softwarová kultura. Dnes si škola z autorskoprávního hlediska přece jen více hlídá (nebo by ve svém vlastním zájmu aspoň měla) původ obsahu na svých strojích, a ačkoliv si neděláme žádné iluze, je nutné podotknout, že dvanáctkrát cracklé San Andreas je v současné školní učebně rovno náloži ekrazitu, což se o odpolední sešlosti u síťového Doomu v roce 1995 říci nedalo, ačkoliv šlo o podobně závadnou situaci. Nehledě na to, že především grafické požadavky moderních her se jednoduše neslučují s tím, co třída s výukovými PC může nabídnout...

Na svačinu nebyl čas

Zkusili jsme proto zapátrat v paměti a vybrat pro vaši hezkou vzpomínku pár typických „školních“ her z doby, kdy zábava na třídním počítači měla nějaký smysl. Co takové hry spojovalo? Jaké vlastnosti vůbec musela mít ideální „pařba“ do učebny? Inu, rozhodovala jednoduchost ovládání, spontánnost a hlavně počáteční atraktivita. Důvod snad netřeba obšírněji vysvětlovat – čas vyměřený k zábavě byl obvykle krátký a zájemců mnoho. Není náhodou, že zánovní studijní čtyřiosmšestky byly rázem plné plošinovek, závodů a akcí. S těmito žánry zkrátka trefil softwarový král třídy do černého. „Co se týká průřezu hrami, které se hrávaly u nás mezi puberťáky na škole (1991-95), tak především musím uvést nezapomenutelné plošinkovky Prince of Persia, Prehistorik, Another World, Flashback a závodní hry jako Grand Prix Circuit a The Cycles. Brzy se také začaly prosazovat střílečky od Wolfenstein 3D přes Spear of Destiny až k DOOMu. Moje nejkrásnější vzpomínky spoza monitoru patří právě do tohoto období,“ uvedl dnes dvaatřicetiletý šéf retrospektivního serveru DJ Games Martin Schmidt.

Na českých a slovenských webech, jenž se specializují na staré dosové klasiky, jsou ve statistikách poměrně vysoko právě některé z her, jenž Schmidt jmenoval. Například v první dvacítce oblíbenosti (podle evidence návštěv) v DJ Games figuruje jak Wolf 3D, tak i třeba oba díly Doomu, které pro řadu českých školáků znamenaly mimo jiné první vstup do světa multiplayeru. Zrovna tyto hry samozřejmě patří mezi legendy i v globálním měřítku, ale kupříkladu v tabulce rovněž úspěšný Dangerous Dave (2) in the Haunted Mansion už nikoliv. A přesto chyběl v málokteré učebně! Většina školáků si pamatuje hlavně první misi ve vstupní hale a kolikrát nedošla dál než do třetího levelu. Hra byla v pozdějších fázích totiž docela obtížná. Náročnější než první díl, který přitom z vlastní zkušenosti zná mnohem méně lidí.

Možná ještě větší stálicí školních písíček se o něco později stala dynamická arkáda Jazz Jackrabbit. Splňovala přesně ta kritéria, která jsme si výše naznačili. Školáky dokázala hned po pár vteřinách vtáhnout do akce rychlým scrollingem, pohybovými možnostmi králíka, efektními zbraněmi i zajímavým prostředím. „V arkádách u nás co do oblíbenosti vede právě Jazz Jackrabbit, Aladdin a překvapivě třeba i Amazing Spider-Man,“ nahlédl do celkových záznamů webu Juraj Marják z World of Abandonware.

Společně s Martinem Schmidtem na dálku jedním dechem dodává, že na statistiky oblíbenosti starých dosových her včetně přítomných „školních“ hitů je každopádně nutné dívat se s nadhledem. Marják podotýká, že po letech se do osobního hodnocení každého hráče logicky vtírá sentiment. „Těžko říci, které hry jsou opravdu nejoblíbenější, protože každý z nás měl k dispozici jiné hry, každý na něčem jiném začínal a vzpomínek si váží. I kdyby třeba ta hra byla špatná, nedá na ni dopustit,“ dodal.

Příběh z jeskyně

To by nám však nemělo zabránit v tom, abychom si nějakou hru nezvolili za nekorunovaného krále českých školních PC. Kromě třeba Worms, Golden Axe, či již zmíněného motodua Grand Prix Circuit a The Cycles, nás napadá a tímto také navrhujeme… Prehistorika - roztomilou plošinovku od francouzského Titusu. Můžete mít jistě jiný názor i osobní zkušenost, ovšem dnes je udýchaný neandrtálec alespoň v Česku považován za nostalgickou bombu. Dokonce takovou, že někteří mladší hráči mylně nabývají dojmu, že dobrodružství za naplněním věčně kručícího žaludku pravěkého muže bylo ve své době jasným celosvětovým hitem a později snad až legendou. Nikoliv.

Prehistorik české hráče dodnes tak trochu klame. Zatímco v našem herním prostředí platí za fenomén, mezinárodně nešlo v době vydání o kdovíjak očekávanou, ba ani úspěšnou hru. A platí to v mírnější formě i pro pozdějšího pokračovatele.První díl jeskynního muže získal ve světě v roce 1991 jen lehce nadprůměrná hodnocení a magazíny většinou šetřily i místem, které pro recenzi uvolnily.Z kritičtější vlny článků se vymyká jen pár textů, například ten v časopise Amiga Action, kde si hra vysloužila pěkných pětaosmdesát procent. Jinak ale padaly cifry okolo šedesáti až sedmdesáti bodů ze sta. Například Advanced Computer Entertainment v září 1991 ocenil francouzské dílko pětašedesáti procenty s tím, že se akce brzy stává repetitivní a zároveň frustrující.

To není náhoda. Po prohlédnutí asi dvaceti archivních recenzí z celého světa nabude dnešní čtenář dojmu, že řada novinářů Prehistorika možná vůbec nedohrála. Články totiž až podezřele často obsahují jen screenshoty z prvních, notoricky známých levelů, jako je například deštný prales. První Prehistorik opravdu byl, ač se to na první pohled díky roztomilé grafice nemusí zdát, docela obtížný a místy až frustrující. Kritické bývaly souboje s bossy a rovněž i fakt, že hru bylo v oficiální verzi nutné dojet takříkajíc na jeden zátah. Ukládání i pasword systém chyběly. Svět z Prehistorika zkrátka nebyl tolik „vydřený“ jako Češi před třiosmšestkou, a to i proto, že hra svým námětem kopírovala nám naopak téměř neznámý titul s názvem Chuck Rock... Pikantní, není-liž pravda?

Raději již uzavřeme nostalgickou školní kapitolu herních dějin v tuzemsku a dejme prostor vám, čtenářům. Za jakou nejoblíbenější videohru ze školních škamen jste ochotni bít se v diskuzi pod článkem? Tipům se meze nekladou.