O Steamu, sexu a Super Seducer 3
i Zdroj: Hrej.cz
Článek O Steamu, sexu a Super Seducer 3

O Steamu, sexu a Super Seducer 3

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

24. 3. 2021 10:20 21

Rozhodování Valve o tom, co na jeho platformu patří, je značně nekonzistentní. Doplácí na to i Super Seducer 3, který byl po uměle vykonstruovaných problémech stažen ze Steamu. Je však takové chování fér směrem k vývojářům?

Reklama

Na konci roku 2014 světovými herními médii prosvištěla kauza Hatred. Polský „simulátor masového vraždění“ se vodami internetu virálně šířil jako lavina, A ostatně nebylo divu – jediným cílem hry bylo brutální zabití všeho živého v herním světě, včetně nebohých civilistů a policejních složek. Tou dobou bylo pro vstup nových her na Steam nutné úspěšně absolvovat rozporuplný a pro vývojáře velmi netransparentní systém Greenlight. Hry, které si fanoušci odhlasovali, se na Steamu začaly prodávat, ostatní upadly v zapomnění.

Hatred tehdy za pouhé tři hodiny nasbíral úctyhodných 14 tisíc hlasů, z nichž skoro 93 % bylo pozitivních. A sbíral by je pravděpodobně i nadále, kdyby Steam nezakročil a hru z platformy promptně neodstranil. Důvodem samozřejmě bylo excesivní násilí, ale ruku na srdce – nešlo o první ani poslední brutální hru na Steamu. Hry ze série Postal, Mortal Kombat nebo The Darkness totiž Valve na Steam bez skrupulí umisťuje. No a pokud jde o vraždění civilistů, můžeme vmžiku ukázat prstem na libovolný open-world. Děti se samozřejmě nevraždí, ale jinak není hrám nic svaté.

Možná i takové argumenty tehdy Jarosław Zieliński, hlava studia Destructive Creations, předkládal Valve. A očividně to pomohlo, protože Zielińskému se dle dostupných informací pouhé dva dny poté osobně omluvil samotný nejvyšší šéf Valve, Gabe Newell. No a Hatred na Steamu visí dodnes. Víme tedy, že přílišná brutalita, střelba do nevinných nebo kočka sloužící jako pistolový tlumič dnešní společnosti nevadí. Kde ale existuje tlustá čára, přes kterou nesmí přejít žádný herní titul, který chce být dostupný na Steamu? Nebudu vás napínat, jsou to ženy ve spodním prádle.

MASOVÉ VRAŽDĚNÍ? JASNĚ! ANIMOVANÝ SEX? ROZHODNĚ! SPODNÍ PRÁDLO? NIKDY!

Pokud si dáte tu práci a vyhledáte si ve Steamovém vyhledávači kouzelné slovíčko „sex“, dočkáte se bezmála tisícovky výsledků, přičemž jen během března vyšlo více než 20 z nalezených titulů. O jaké hry se jedná? V těch „lepších“ případech jsou to erotické puzzle či vizuální novely, v těch horších naprosto tragické virtuální porno, sestávající se z volně dostupných či rovnou ukradených assetů. Největší herní obchod nemá problém ani s explicitními screenshoty či trailery. Nalézt necenzurovaný screenshot olbřímího ejakulujícího penisu, či dokonce názorné video „vášnivého“ koitu mezi třemi velmi špatně zpracovanými modely postav, je otázkou dvou kliknutí. Hry jako Lady Sonia, Girl Next Door, My Step Sisters nebo Unravel 2 (neplést prosím s Unravel Two) očividně nejsou pro Steam problémem. Nechci ovšem tvrdit, že takové hry nemají na tržišti Valve své místo. Do jisté míry je vlastně osvěžující v dnešní době nalézt veřejný prostor, který nestaví cenzuru na piedestal. Problém ovšem spočívá v tom, že Valve je v takovém rozhodování značně nekonzistentní. Existují zde totiž jisté specifické výjimky, které jsou pro americkou společnost opravdu přes čáru. A právě mezi ně se podle všeho řadí Super Seducer 3.

 

 

Jestli patříte mezi naše pravidelné čtenáře, jistě jste o poněkud nevšední sérii Super Seducer již někdy slyšeli. Mechanismy tohoto herního experimentu vám asi nejlépe vysvětlí náš stream prvního dílu, ale ve zkratce – jedná se o interaktivní seznamovací zážitek, ve kterém se ocitnete v kůži Richarda La Ruiny, což je v první řadě mistr svádění žen, v té druhé pak spisovatel, béčkový herec a kreativec, který za celou značkou Super Seducer stojí. Váš cíl je ryze pragmatický – volbou správných dialogových možností získat číslo, srdce či další libovolné části těla jedné z vyvolených příslušnic něžného pohlaví. Uznávám, že podle popisu zní hra jako erotický interaktivní film, samotný La Ruina jej však marketuje jako tutoriál svádění pro začátečníky, no a ve skutečnosti se jedná hlavně o poněkud kuriózní mix špatných hereckých výkonů, prazvláštních „balících“ technik a jednoduchého humoru. To však není nutně špatně, první dva díly série zažily u hráčů velký úspěch a po stovkách tisíc prodaných kusů si na Steamu dodnes drží velmi pozitivní hráčské hodnocení.

ZDVIŽENÝ PRST GABENA

Pokud ale herní průmysl sledujete opravdu bedlivě, jistě vám neunikl Steam Game Festival, odehrávající se na začátku února. Během něj bylo světu zpřístupněno bezmála 500 demoverzí nadcházejících titulů a jednou z přestavených her byl právě i třetí díl oblíbeného simulátoru svůdníka. Vybraná úroveň z tělocvičny byla Valve ke schválení předložena v listopadu, a jelikož ze strany amerického giganta nedošlo k žádným námitkám, nic nebránilo tomu, aby mohlo demo v únoru dělat radost hráčům. Tedy, ehm, až na Valve.

Pouhou hodinu po začátku festivalu totiž bez jakékoliv předchozí indikace a komunikace došlo ke stažení dema z nabídky – a to se, prosím pěkně, nebavíme o komunikaci směrem k hráčům, ale směrem k tvůrcům. Richard La Ruina celý příběh poměrně poctivě dokumentuje na Twitteru: „Od Valve jsme neobdrželi žádné zprávy, o stažení jsem se dozvěděl vlastně jen díky tomu, že jsem aktualizoval stránku.“ V navazujícím tweetu pak dodává: „Demoverzi jsme věnovali spoustu času, a to všechno jen proto, aby nás stáhli z nabídky jednu hodinu po začátku festivalu. Rád bych se o tom pobavil s někým ze Steamu nebo Valve, pokud s námi tedy budou chtít komunikovat.“

 

Jeho frustraci se nelze divit – za pouhou hodinu se na stránku hry přišlo podívat přes 5 000 unikátních návštěvníků, díky čemuž byla rázem přidána na 300 uživatelských seznamů přání. Taková čísla jsou pro nezávislého tvůrce požehnáním, které však v tomto případě bylo sejmuto jen chvíli poté, co z nebe spadlo. Během následujících osmi dní se ale Steam v sérii soukromých e-mailů alespoň částečně vyjádřil k tomu, co je na třetím Super Seducerovi špatně. Valve se totiž nedokázalo přenést přes zobrazení reálných lidí ve hře pro dospělé. Co naplat, že se v ní tyto osoby vyskytují maximálně ve spodním prádle či plavkách – hra pro dospělé je holt hra pro dospělé.

 

Ruina dodává, že demo bylo cenzurováno takovým způsobem, aby mohlo být vysíláno i na Twitchi – což je mimochodem platforma, která je restrikcemi za sebemenší porušení přísných pravidel proslulá. Takže žádné odhalené genitálie, žádné explicitní sexuální scény, dokonce ani bradavky viditelné přes oblečení. Super Seducer 3 se na žebříčku „chlípnosti“ dostal hluboko pod běžný popový hudební klip či mainstreamový film. Twitchi i podobně striktním sociálním sítím to stačilo, Valve ovšem stále ne.

V ZAJETÍ KOMUNIKAČNÍHO ŠUMU

Ruina se v delším příspěvku z 10. února zaklíná tím, že se opravdu snaží spolupracovat a jít Steamu na ruku. Je dokonce ochoten podstoupit změny tak drastické, aby mohl dosáhnout oficiálního mezinárodního ESRB hodnocení M, tedy 17+. Takto označená hra může obsahovat sexuální obsah včetně částečné nahoty, nikoliv však explicitní scény. Dle Ruiny navíc hra nahotu neobsahuje vůbec, takže s případnou certifikací by neměl být velký problém. O den později ovšem přichází nekompromisní zpráva – Steam hru odmítl.

 

 

Na základě komunikace s Valve však hlava studia RLR Training Inc dostává jistou naději. Vydání je podle všeho stále možné, ovšem jen po dalším cenzuře. Plni očekávání tak vývojáři kompletně škrtají dva celé levely, přidávají několik úprav a 12. února nahazují míč opět na stranu washingtonského herního giganta. Ruina mezitím dává na odiv ukázku z necenzurované verze, kterou si můžete prohlédnout níže. Spodní prádlo, líbající se ženy – opět nic, na co byste nenatrefili v běžném hudebním klipu či na profilu libovolné influencerky. Původní datum vydání, tedy 15. února 2021, se kvapem blíží. Jenže Steam stále mlčí…

 

26. února se Richard La Ruina opět hlásí, tentokrát s velmi ambivalentní zprávou. Valve sice znovu odmítlo vydání hry, tentokrát však konečně dodalo konkrétnější stanoviska ohledně toho, co ve hře být může, a co v ní naopak být nesmí. Zdá se, že obě strany si konečně vše vyříkaly, právníci dodali veškeré podklady a práce na konečné nápravě začínají. 2. března se v RLR Training Inc pomalu bouchá šampaňské – finální verze hry je konečně odevzdána ke kontrole a zdá se, že už jí po měsíci plném stresu, potu a slz konečně nestojí nikdo v cestě. 20. března se však Richard La Ruina ozývá s hrozivou zprávou. Super Seducer 3 byl na Steamu definitivně zabanován a jeho produktová stránka byla v souvislosti s tímto krokem zrušena. S tím mizí nejen více než 60 tisíc záznamů v seznamech přání, ale také sny a cíle týmu stojícího za tímto nevšedním produktem. Proč? „Jak jsme zmínili dříve, Steam nevydává sexuálně explicitní obsah opravdových osob.“ Žádná konstruktivní zpětná vazba, žádné argumenty. Valve vystavilo definitivní stopku. Tečka.

 

Momentálně tak nemáme žádné informace o tom, zdali již nějakou tu dobu hotová hra někdy a někde vyjde. Situace je to ovšem vskutku bizarní, poněvadž první dva díly série u Valve žádné podobné problémy neměly. Ruina sice v jednom z tweetů zmiňuje, že během velkých slevových akcí kvůli zpracovávané tématice nikdy nedostával prostor na hlavní stránce, jinak ale šlo vše jako po másle. To, proč provozovatel platformy najednou a bez jakýchkoliv podložených argumentů či konkrétních připomínek úplně obrátil, je tedy pro vývojáře záhadou. A je to záhadou i pro mě – tím spíše v kontextu hromady virtuálního porna, které Steam bez větších námitek či problémů prodává. Nebo třeba v kontextu toho, že vlastně uplynulo jen pár týdnů od památného momentu, kdy zde byla všem revizím navzdory publikovaná ilegální verze The Sinking City.

TRANSPARENTNOST PŘEDEVŠÍM

Ohánění se jedním iracionálním interním pravidlem je sice hezký argument, stačí ale zavítat na webové stránky, kde jsou publikována všeobecná pravidla pro obsah publikovatelný na Steamu. Proces přidávání softwaru na tržiště se jmenuje Steam Direct, a hned ve druhé větě na oné stránce je hrdě hlásáno, že „se jedná o efektivní, transparentní a levnou cestu, díky které mohou noví vývojáři jednoduše dostat své hry na Steam“. Vidíte v tom tu ironii?


JAK JE TO SE SCHVALOVACÍM PROCESEM?

Schvalovací proces Steamu je popsán přímo platformou a přečíst si jej může volně každý. Podmínky pro schválení titulu ale kdovíjak přísné nejsou. Je nutné, aby se hra úspěšně spustila na všech deklarovaných systémech, aby obsahovala všechny prvky proklamované na produktové stránce a aby veškeré in-game platby probíhaly skrze Steam Wallet (zdravíme Epic a jejich Fortnite). Určité náležitosti musí splňovat i samotná produktová stránka a v tomto případě si Steam vyhrazuje delší dobu na přezkoumání obsahu určeného dospělým hráčům. I tak ale dle oficiálních pravidel Steam příliš neřeší, co hra samotná obsahuje, pokud funguje jak má.


Nicméně pojďme dál k samotným pravidlům pro publikaci softwaru. Hned první pravidlo sice mluví o obsahu pro dospělé, zmiňuje však doslova „Obsah pro dospělé, který není správně označen a odstupňován věkem“. Do této škatulky tedy Super Seducer 3 nespadá, a nespadá ani pod další z celkem sedmi případů, ve kterých Steam předem avizuje, že hru nevydá. Kde se tedy měli vývojáři dozvědět o potenciální závadnosti svého produktu? A mnohem důležitější otázka – je ten produkt vůbec závadný?

RUINA K RUINĚ SEDÁ

Pokud je pro vás těžké cítit soucit nad vývojáři prapodivné seznamovací hry, stačí si případ zobecnit. Roky za vlastní peníze vyvíjíte hru přesně takovým způsobem, jakým jste to vždy dělali, když se však blížíte do finiše, přijde nečekaná stopka, které nelze nijak zabránit, ani se proti ní nijak ohradit. Představte si, že roky vyrábíte pivo, ale váš výhradní distributor, největší supermarket na trhu, spolupráci znenadání utne, protože je pivo nápoj pro dospělé - a tudíž najednou nevhodný k prodeji. Jak je to možné? Do smluv, které mají vývojáři podepsané se Steamem, samozřejmě nevidíme. Ale i laik si z této situace dokáže vyvodit, že chování směrem k vývojáři je v tomto případě daleko od ideálu – velice mírně řečeno.

K čemu je vám ostatně hra, kterou nemáte kde prodávat?

Celá kauza tak přináší mnoho námětů k zamyšlení. Nikdo nerozporuje to, že Steam se za dobu své existence právem stal miláčkem hráčů. Díky revolučnímu nápadu a byznysovému modelu se dostal do takové situace, ve které může vývojáře bez výčitek odmítat. A je to jeho svaté právo, protože – a přiznejme si to bez mučení – Valve nepotřebuje nové vývojáře, to vývojáři potřebují Valve. Jenže tak arogantní styl (ne)komunikace a chování směrem ke svým (byť potenciálním) klientům by si neměla dovolit žádná profesionálně se tvářící firma.

Pokud chystáte nákladný herní projekt a předem víte, že u něj nedisponujete podporou velkého distributora, ani šancí k publikaci na Steamu, tak projekt uložíte k ledu. Když se však takto zásadní rozhodnutí stane několik týdnů před vydáním, nezbývá vám žádný manévrovací prostor. Pro Richarda La Ruinu jsou v tuto chvíli investice do posledního pokračování série Super Seducer penězi vyhozenými komínem. K čemu je vám ostatně hra, kterou nemáte kde prodávat? Obchody Epic Game Store a GOG Galaxy svůj nezájem vyjádřily už dříve, pokud tedy nedojde k výraznému obratu situace, Ruina skončí finančně zruinován. Sám již ostatně avizoval že do dalšího dílu se díky problémům s vydáváním rozhodně pouštět nehodlá. A ruku na srdce – nevím jak vy, vážení čtenáři, ale já se mu po tom všem rozhodně nedivím…

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama