libertariani-filozofove-a-ustrice
BioShock Článek Libertariáni, filozofové a ústřice

Libertariáni, filozofové a ústřice

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

3. 9. 2007 22:00 5
Reklama

Kdy naposledy jste hráli hru, která by přímo vycházela z filozofického románu o tisíci stranách? Komplexní svět Rapture má pevné inspirační kořeny, rozbíhající se do několika výrazných směrů, ale tím prvním a nejdůležitějším je dílo spisovatelky Ayn Rand, ruské imigrantky, co se zamilovala do mrakodrapů New Yorku. Ve svých stěžejních dílech The Fountainhead (Zdroj) a Atlas Shrugged jde proti státem ovládané společnosti, ať je taková společnost fašistická nebo komunistická nebo jakkoliv jinak -istická, jde proti altruismu ("Svět zaniká v orgiích sebeobětování...") i náboženství. Obě knihy jsou oslavou lidské tvořivosti, lidské individuality. Randové práce ústí ve filozofii objektivismu, kde základem je svět nezávislý na lidském vnímání, a v tomto světě existuje člověk, řídící se rozumem a hnaný dopředu svým egem.

Libertariáni, filozofové a ústřice
i Zdroj: Hrej.cz
Ayn Rand, zakladatelka objektivismu.

Andrew Ryan, stvořitel Rapture.

Narozdíl od Randové však její nadšený čtenář Ken Levine o svých hrdinech pochybuje. Skrze přesvědčeného kapitalistu Ryana ukazuje, jak nebezpečná může být víra v ego jako zdroj štěstí a úspěchu. Pád Rapture ale není jen šablonovitou ilustrací známého rčení o pýše: do hry vstupují další postavy a jejich vlastní motivace. Důležitou roli představuje hráčův průvodce Atlas, který je variací Johna Galta, tajemného protagonisty Atlas Shrugged. A stejně jako se knihou vine zásadní otázka "Kdo je John Galt?", ptají se po Atlasovi i obyvatelé Rapture. Celá hra pak stojí a padá na motivu Parazita, se kterým operuje přímo Randová. Nikoliv náhodou je ADAM generován skrze... uvidíte sami.

(zatraceně, tenhle článek je past!)

Dvacet deka Deca

Je skoro povinností v textech o Bioshocku několikrát vyskloňovat dekorativní styl Art deco. Ještě důležitější, než kochání se krásnou grafikou, je ale zájem o to, proč autoři sáhli právě po designovém hitu dvacátých a třicátých let minulého století. Odpoveď není nikterak složitá: Art deco bylo vizuálním vyjádřením právě té neochvějné víry v moderního člověka a jeho schopnosti, jak ji popisuje Ayn Rand. Když se podíváte na učebnicové příklady tohoto směru, ať už je to slavná newyorská Chrysler building nebo libovolné americké vlakové nádraží z dob mezi válkami, vždy jde o monumenty lidského snažení, lidského nutkání tvořit. Když si architekt Roark dává v The Fountainhead ve své kanceláři kávu, jistě je obklopen Art deco nábytkem. Když sjíždíte batysférou do Rapture, vítají vás sochy člověka vzpřahajícího k nebesům - mořské hladině. Touhu po dokonalosti symbolizují čisté, "dokonalé" tvary, ale pak stačí jediná chyba, jediná prasklina, a celek ztrácí hodnotu. Roarkův mrakodrap je shledán nedokonalým a zničen; Rapture obsahuje nedokonalost přímo ve svých obyvatelích, nebo možná v Ryanově rozhodnutí zamezit jim kontakt s vnějším světem. Osud města je tím dopředu zpečetěn.

Libertariáni, filozofové a ústřice
i Zdroj: Hrej.cz

Hráč se dozví o vzpouře, vedené pašerákem Fontainem (vida!), který má podporu nespokojených dělníků. Nabízí se další kontrast: v Atlas Shrugged je to naopak inteligence, kdo odmítá "dál nést břímě světa na svých bedrech". Ken Levine byl naštěstí příliš chytrý na to, aby skrze Bioshock jen manipuloval se jmény postav. V četných audiozáznamech rozvíjí příběh, který inspirační zdroje nejen parafrázuje, ale přímo posouvá do nových souvislostí.

Zkouška z dospělosti

Libertariáni, filozofové a ústřice
i Zdroj: Hrej.cz
Bioshock ovšem není dílem jediného tvůrce, jediného Andrewa Ryana. Nesčetné další odkazy a pozoruhodné detaily najde jen skutečně pozorný hráč a hra si tak říká o opětovné zahraní. Vývoj příběhu poskytuje zpětně nové významy scénám, které napoprvé nevzrušeně minete. Nejde vyloženě o další a další myšlenkové vrstvy - Bioshock neaspiruje na titul filozofického eposu - jen o záplavu materiálu k inspirativnímu zamyšlení. V Rapture se protíná výtvarné umění s uměním přežít, hudba s agonickými výkřiky, rozum s fanatismem. A když konečně dojde k...

(past! past! past!)

Svého času jsem si stýskal, že hry postrádají své Strážce, přelomový comics, který vydláždil cestu k přijetí kreslených příběhů jako dospělého média. Troufám si předpovědět, že Bioshock dokáže to samé u počítačových her. Dospělé publikum už mají dávno, dospělý obsah jim stále citelně schází.

A pokud vás snad o hrách přemýšlet nebaví, nevěšte hlavu:

Těch pitomých bude vždycky habaděj...

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama