Nintendo 3DS na vlastní oči

Amsterdam minulou středu zahalovaly šedé mraky a pravidelné příděly prudkého studeného deště razítkovaly plochou krajinu nápisem „na konci světa.“ V exhibiční hale Haarlemmermeer – ano, tak se skutečně jmenuje - naopak jiný svět začínal. Téměř patnáct stovek evropských novinářů přijelo prozkoumat možnosti Nintenda 3DS a pro mnohé z nich šlo o první kontakt s přístrojem, který umožňuje „vidět prostorový obraz bez speciálních brýlí“. Ve vzduchu neviselo netrpělivé nadšení a očekávání, spíš by se dalo hovořit o otráveném „tak nám to konečně dejte.“ Téměř rok dlouhé marketingové masírování ze strany Nintenda ve spojení s 3D filmy v kinech, z nichž si každý udělá přesný obrázek, jak pravý trojrozměrný obraz vypadá, se postaraly o to, že „tři dé esku“ tak nějak věříme a chceme ho především mít už v ruce.

3DS uper?

Základem Nintenda 3DS je vysílání dvou obrazů pro pravé a levé oko. Paralaxní vrstva na displeji je skládá dohromady a vykresluje onu hloubku obrazu známou z kina. Vrstva tedy slouží stejně jako brýle, s tím rozdílem, že – nemáte brýle. Bez nutnosti vypadat jako terminátor z roku nula tak technologie zcela přirozeně otevírá světy, jejichž horizonty jsou daleko za displejem.

Úspěch nové technologie tvoří jen část herního zážitku, zbytek je na autorech a jejich kreativitě. Nintendo sází na prověřené koně jako jsou Nintendogs & Cats, remake Legend of Zelda: Ocarina of Time anebo Street Fighter, Resident Evil a Dead or Alive či Rayman a Rabbids. V drtivé většině případů jde pouze o variace nebo přepracování známých titulů. Yosuke Hayashi z Team Ninja to popsal dokonale: „Dead or Alive Dimensions jsou pozvánkou pro všechny, kdo dlouho nehráli 3D bojovky. Ve hře shrnujeme celou její historii.“ Jinými slovy: dáme vám to, co znáte, ale bude to 3D.

Karty, které znamenají 3DS vět

Vedle prezentačních stolů Zeldy, PES 2011, Resident Evil (ve firemním autobuse) nebo Kid Icarus, které obklopují hejna novinářů, nás upoutaly dva poměrně opuštěné stoly. Kupodivu právě na nich jsou hry, které 3DSku vytyčují cestu do budoucnosti. Z tohoto pohledu jsou tedy mnohem zajímavější než velké tituly, ke kterým se vrátíme před uvedením na trh.

První z opomíjených her využívá stereoskopickou kameru na vrchní straně přístroje a snímá malou papírovou kartičku s neurčitým symbolem. 3DS na displeji zobrazí výhled kamery a ze symbolu vybuduje plastickou instalaci, ve které se trefujete do terčů. Po sestřelení terčů se instalace změní na jinou až k ohnivému drakovi, který plive oheň podle všeho přímo na stole před námi. Jde o augmentovanou realitu, kterou poprvé vidíme fungovat tak, jak by měla. Kolem prostým okem neviditelné instalace je nutné s DSkem chodit dokola a hledat terče schované v prohlubních a za překážkami a různě ho naklánět do úhlů. Kvůli stereoskopické kameře je umocněna hloubka všeho, co se děje i ve skutečnosti. Krok k šachové partii z Hvězdných válek! Právě AR kartičky indikují, že 3DSko může dát masám do ruky žánr spjatý do této doby především s experimenty na telefonech.

3DS ubmarine

Kvalitní zážitek přináší také SteelDiver. Periskopem sledujete moře a střílíte z ponorky po lodích. V druhém módu 3DS ukazuje, že i skrolovací 2D hra (ponorka jede zleva doprava a vyhýbá se minám) může vypadat dobře. Celé by to byla pitomost, kdyby hra vyšla na čemkoliv jiném, než na 3DSku. Jenže otáčení periskopu reaguje na vnitřní gyroskopy, takže se točíte s židlí dokola, jako kdybyste skutečně byli v ponorce! Nezastíráme, že po půl hodině bude hra nudná jako stará bota, ale to doslovné ponoření se do hraní během prvních pár minut rozhodně stojí za vyzkoušení.

3DS ociální síť

Pro dnešní svět je důležitá konektivita. Internet máme na mobilech za peníze, na Kindlu 3G zadarmo a 3DS zdarma zpřístupní řadu wifi hotspotů velkých mobilních sítí a internetových provozovatelů. 3DSko se automaticky připojí, stáhne aktualizace nebo si vymění data s kolemjdoucími, kteří mají 3DS v baťohu. Takzvaného Street Passu využívají bojové hry Street Fighter a Dead or Alive k „offline“ soubojům vašich avatarů. Stačí mít službu zapnutou a zaklaplé 3DSko v baťohu a projít kolem někoho, kdo má též Dead or Alive a přístroje porovnají síly. Po otevření se pak můžete jen divit, komu jste to namlátili, aniž byste ho znali a naopak. Dokonce se stáhne jeho miičko a údaje. Právě aktivní wifi připojení (dá se vypnout) se podepisuje na relativně krátké výdrži baterií – přibližně pět hodin aktivního provozu při kombinaci s pasivním používáním.

Malé daně velkého zážitku

Po dlouhém testování a juchání nad technologií to byla právě technologie, která nám zezadu podkopla nohy. 3DSko je třeba držet pokud možno klidně a v určité vzdálenosti, aby oči dobře „četly“ z paralaxní vrstvy. Stačí pohyb rukou, obraz se rozdvojí a oči začnou zmateně přeostřovat jako rozbité objektivy. Drobnou útěchou je, že se dá hloubka obrazu zmírnit nebo úplně vypnout. Přesto se mohou vyskytnout komplikace při hraní v autobuse nebo v místě, kde to s člověkem hází. A dále - během prvních dní používání bude určitě docházet k únavě očí, než si na obraz zvyknou. A za třetí: hodně lidí má různé oční vady, tímpádem se může stát, že budou mít se sledováním obrazu problém.

Satoru Iwata prohlásil, že po březnovém uvedení na trh počítá s raketovými prodeji. Má k takové proklamaci důvod. 3DSko není jen platformou s novým způsobem zobrazování, ale také gadgetem upraveným pro věk internetu, sociálních sítí a zhmotněním myšlenky „zábava v kapse.“ V Evropě se začne prodávat 25. března (o dva dny dříve, než v USA), v České republice za cenu mezi šesti a sedmi tisíci korunami.