Budoucnost z optického kabelu

OnLive znají snad všichni, ale málokdo ho u nás mohl zkusit, a tak zatím málokdo ví, že vypadá trochu blbě. Ano. Má zřetelné lagy mezi ovladačem a děním na obrazovce, hůře čitelné písmo na fullHD, má zuby, horší odezvu, málo her a zájemcům ze Lhoty u Jihlavy, celého Česka a vlastně celé Evropy dává jen malou šanci na pohodové hraní. OnLive je zatím jako deset let starý pozlacený mobil. Blyští se, ale jeho funkční přednosti musí člověk neobeznámen s okolnostmi spíše tipovat, než aby na sebe samy upozornily. Přesto to nevadí. OnLive je i se všemi svými problémy zařízením budoucnosti. Té naší. Hráčské.

Zpátky k jednoduchosti

Jak by bylo krásně ve světě bez zátěže? Auto spalující oxid uhličitý, koš baštící odpadky, žena do zásuvky… přesto, že jde o utopii, pokaždé, když člověka něco takového napadne, příznivci počítačové zábavy se svému bezzátěžovému nebi skutečně začali přibližovat. Kolik let je OnLive ve vývoji? Sedm? Osm?  A v myšlenkách? Možná dvacet. A teď se konečně rozjíždí v USA. Rozdávají se konzolky, nabízejí se slevy, internetem sviští obraz z nejnáročnějších her současnosti a ono to všechno funguje. OnLive je hraní bez hardwarové a pirátské zátěže. A nutno přiznat, že můj splněný sen. Skoro se z něj nechci probudit. Mně se OnLive opravdu líbí. A doufám, že za pět či deset let zcela uspěje, protože je šancí na změnu k lepšímu. Ve svém jádru totiž  krásně karikuje to, co se jinak glosuje příliš málo - tedy stav současného hraní. Ten náš totální suterén, kde potmě zakopáváme o DRM ochrany a padáme do Windows. Když se člověk zamyslí a chce být vyloženě negativní, tak současné (ale i to minulé) počítačové hraní je vlastně pouze o dvou komplementárně spojených fenoménech. O nákupu hardwaru pro hry, které na něj stejně nejsou vyladěny a ještě otravují zabezpečením. Hraní je o sekající se grafice, o dlouhých loadincích, o úmorném instalování, o diskriminačních aktivacích, o nevysvětlitelné nespustitelnosti konkrétních her na konkrétních sestavách, o neustálém updatováním driverů, o nesmyslném kultu některých hardwarových firem a z toho plynoucích diskuzních válek. Lidé tráví svůj čas myšlením nad novou zmatečně označenou grafickou kartou a psaním milioného dotazu „utáhne mi to?...“ před koupí síťového zdroje a hraní samotné se pro ně stalo vedlejším.

Sejdeme se na síti

A to OnLive změní. Doufám. Streamované hraní snad konečně překope celý výpočetní byznys a za poplatek vrátí koncovému zákazníkovi pohodlí. Dojde k tomu zřejmě pár let poté, co bude OnLive fungovat jako zajímavá alternativa a pak v nějakém definitivním zlomu už přestane hrát hardware u nás doma roli. Na tuhle změnu se těším. Těším, protože přinese více času na samotné hraní a přitom nebude znamenat konec technologického pokroku, jak se někdo může domnívat. Konkurenční prostředí i po nástupu OnLive zůstane zachováno. Nejde totiž o monopolní platformu, ale o stovky či tisíce studií, které na ní pojedou. A jejich potřeba odlišit své hry audiovizuální kvalitou bude maximální, což podpoří výrobce hardwaru, kteří se budou muset „pouze“ významně přeorientovat. Maloobchodní prodej jim zanikne a začnou se soustředit na výrobu komponentů pro nově vznikající serverové farmy. Těch bude, předpokládám, takové množství, aby se trh nebezpečně nezmenšil. OnLive se totiž nejenže decentralizuje do celého světa, ale vznikne mu také přirozená konkurence, viz třeba Gaikai. Možná, že se nakonec dočkáme situace, kdy každá tradiční firma participující dnes nějakým způsobem na hrách, bude chtít mít své „onlive“ a bude ho živit výpočetní technikou buď vlastní (případ AMD/Ati), nebo dodanou (třeba u Electronic Arts?), kterou bude muset neustále nechávat inovovat v zájmu udržení se na scéně. OnLive bychom vlastně neměli vnímat jako jednu službu jedné firmy, která chce ovládout svět. OnLive se spíše stane nepřesným pojmenováním pro celý fenomén streamovaného hraní. Monopol? Nesmysl.

Vždyť i Sony s Microsoftem musejí na dálkově poháněné hraní reagovat. Předpoklady k „onlive“ mají lepší, než kdokoliv jiný. Obě firmy disponují softwarovým i hardwarovým know-how a třeba Sony si již dávno zaregistrovalo ochrannou známku PS Cloud. Nedivil bych se, kdyby tedy i giganti vyrábějící konzole v blízké budoucnosti představili své řešení streamu. Vlastně to budou oni sami, kdo jednou definitivně uzavřou éru konzolí tím, že je přestanou vyrábět. Streamované hraní je totiž opravdová budoucnost a je evidentní, že se do něj bude stále více investovat. Jde o nesmírně atraktivní prostředí. Bez pirátů a bez nákladů na výrobu a distribuce fyzických nosičů. To všechno akorát my v Evropě zatím nevnímáme.