Wii - chce vaše peníze...a život!

27. 11. 2006 23:51 8

Reklama

Očekávání nenaplňující zahájení prodeje nelze ani omylem považovat za jasný indikátor toho, jak si daná konzole povede do budoucna. Stačí jeden exkluzivní hit, po němž budou toužit miliony hráčů a z doposud průměrně úspěšné konzole se může stát rázem hit, jehož prodeje budou tak závratně vysoké, až se z toho hlava zatočí. Zároveň však není nikde psáno, že musí povedený launch zajistit konzoli úspěšnou existenci v průběhu několika následujících let, která je nejdůležitější. Příkladů, které potvrzují obě výše popsané varianty, bychom při exkurzi historií herního průmyslu našli mnoho.

Konzole Wii, která se v tento moment prodává pouze v severní Americe a do zbytku světa dorazí až v prosinci, je zatím brána jako synonymum úspěchu. Navzdory docela solidnímu zásobování prodejen je Wii pár dní po launchi mírně nedostatkovým zbožím, což je situace, nad níž se musí vedení Nintenda mnout ruce. Wii se lidem líbí a jsou v zápalu hraní ochotni riskovat snad cokoli, možná i vlastní zdraví, mírně přehnaně řečeno. Nedlouho po launchi v severní Americe se totiž začaly množit zprávy o tom, jak byla řada hráčů po herní seanci s Wii pořádně utahaná, nemluvě o tom, že řada z nich hlásila namožené svaly, obražené klouby i kosti a kdoví co ještě. Je sice fakt, že se dá většina Wii titulů hrát pohodlně v sedě a s minimálními pohyby při manipulaci s nunchakem a remote částí, ale většina hráčů na to nedbá.

Berou si za příklad TV reklamy, kde staří, mladí, velcí i malí hrají Wii hry s pořádným zápalem a tomu odpovídající vervou. Odměnou jsou jim za to bolavá záda, dlouho nepoužívané a nyní namožené svaly, bolavé klouby a tak dále. Zatím to všichni berou sportovně, protože už dlouho nic podobného nezažili a míra zábavy, kterou dostanou za fyzickou námahu při hraní Wii her, je evidentně hodně veliká. Co se však stane, až si někdo při hraní způsobí skutečně vážné zranění a rozhodne se za to Nintendo žalovat. Není pochyb, že je v tomto směru spol. Nintendo nějakým způsobem právně krytá, ale ono takové krytí nemůže být nikdy stoprocentní. Upozornění, které v pravidelných intervalech chrlí na člověka hry samotné, na tom nic nezmění. Schopný právník si poradí se vším a dokáže pro svého klienta, byť je jeho požadavek jakkoli absurdní, nějaký ten milionek na odškodném vydělat.

Podobné je to ostatně i se stále se množícími případy přetrženého poutka Wii ovladače, na nějž se uživatel ve vypjatých momentech spoléhá. No a když se poutko urve a ovladač není pevně v držení hráče (nebo jsou hráčovy ruce zpocené a trošku to klouže), tak pak ovladač vyletí vstříc čemukoli co je před ním, nad ním, pod ním i pod ním. Podobných případů už bylo od launche Wii nahlášeno mnoho a řada z nich se týkala rozbitých televizorů, nábytku a dalšího domácího vybavení. V lepším případě skončí Wii remote někde na zdi. K tomu je třeba dodat, že Wii remote drtivou většinu nehod bez úhony přežil. Sem tam se najde odřenina, kousek ulomené krytky a samozřejmě i utržené poutko. Ovladač sám však obvykle fungoval dál.

Vraťme se však ještě na chvilku k tomu, jak dokáže Wii ovladač pořádně zacvičit s vaší fyzičkou. Snad každý normální člověk brzy pochopí, že při hraní Wii her není třeba máchat a šermovat s ovladačem, jako při hodině aerobiku. V zápalu boje si to však uvědomí málokdo. Zvlášť ne cílová skupina Wii, kterou by měli být právě ti lidé, co zatím s hraním neměli příliš velké zkušenosti (ono to však platí i pro dlouholeté hráče). Ti zkrátka viděli v TV jednu z mnoha Wii reklam, kde se při hraní zběsile šermuje, skáče a máchá, tak to prostě napodobují. Nemají ani potuchy o tom, že se dá hrát v klidu a v sedě. I v tomto případě je jen otázkou času, než se objeví první žaloba na Nintendo za to, že při hraní došlo k demolici domácího zařízení, nebo vlastního, potažmo cizího těla. Rozhodně bude zajímavé sledovat, jak se s tím japonská společnost vypořádá.

Půjde přitom hlavně zachování dobré pověsti, dobrého jména. Soudní proces, či žaloba se dá vždycky nějak zahrát do autu. Jakmile se však začnou šířit hysterické zkazky (myslíme to hypoteticky!) o tom, jak je hraní Wii her nebezpečnou záležitostí, tak s tím nikdo nic neudělá. Stačí si vzpomenout na jediný komerční propadák v historii Nintenda – Virtual Boye. Jeho komerční neúspěch byl samozřejmě zapříčiněn celou řadou různých faktorů včetně nešťastných náhod i špatných rozhodnutí. Jedním z primárních důvodů krachu VB však byla hysterie ohledně možného poranění očí.

V manuálu byla z bezpečnostních důvodů a jen z dobré vůle Nintenda uvedena zmínka o tom, že se při dlouhodobém hraní (myšleno hraní v kuse a to hodně, hodně dlouhé) může dostavit bolest očí a u dětí mladších 7 let to může vést až k poranění očí. Jakkoli byla tato poznámka míněna dobře, tak se zcela minula účinkem a vyvolala všeobecnou histerii i neochotu zákazníků do celého systému investovat. Nikdo z nás tak nemůže dopředu říci, zda-li k něčemu podobnému nedojde i v případě Wii. Stačí jeden mediálně rozmáznutý průšvih a neštěstí je na světě. Mezitím si můžete vzít ovladač od TV a začít s ním trénovat hody do kouta, aby vám tam pak ruka sama sjela, až poutko praskne a vaší telce půjde o život. O rodinné příslušníky, či kamarády se bát nemusíte. Stačí, když jim dáte před vchodem do pokoje s Wii podepsat revers a když něco schytají, tak budete z obliga. Tak mě napadá, není náhodou jeden vzorový revers součástí základního balení Wii?

Reklama