Víkend namodro #18 - Další pohled na kauzu Cyberpunk
Řeší se to na Redditu, Twitteru i na herních webech včetně Hrej, samozřejmě. Nebo Wired, jejichž článek se mi líbil asi nejvíc. Přesto se taky přidám s názorem na aktuální kauzu CD Projektu RED. Pokud jde o hru, nemohu moc sloužit. Sám jsem se předem rozhodl, že v duchu „hnutí“ Patient Gamers počkám pár měsíců na vyladění všech chyb a doplnění obsahu. První recenze mi daly za pravdu. Pár jsem jich četl a v rozptylu verdiktu mezi 7 a 9 nevidím vůbec nic neobvyklého. Určitě to není tak, že jedna část má pravdu a druhá se naprosto dehonestovala. Je běžné, že každý ke hrám přistupujeme jinak, odlišně vnímáme jejich věrohodnost a simulaci. Hodnoty vidíme každý jinde, a také jsme jinak citliví na bugy a nedostatky. Vždycky každému radím, najít si konkrétní recenzenty s kompatibilním přístupem a sem tam si pro inspiraci přečíst něco odlišného. Ale to jsem odbočil.
Cyberpunk 2077 je každopádně už dnes za jistých podmínek skvělá až výjimečná hra. Problém vidím jinde. Vidím tu spoustu obětí a jednoho jasného viníka v podobě vedení CD Projekt RED. Ale začněme těmi oběťmi...
Když pak přišlo rozhodnutí, že hru na recenzi dostane jen několik málo vyvolených médií (tři česká a jedno slovenské, pokud se nepletu) a ostatní si budou muset počkat v podstatě až na oficiální release, přišlo mi to alarmující.
Obětí se stali recenzenti. Ty nikdo litovat nebude, vlastně asi spíš naopak, ale stejně jako všichni ostatní byli uvedeni v omyl. Recenzní verze Cyberpunku 2077 byla v českých médiích očekávána se standardním předstihem, aby bylo možné recenze publikovat souběžně nebo těsně před vydáním hry, jak bývá zvykem. Nepadl v tomto směru žádný jasný slib, ale z různých náznaků a hlavně vzhledem k dlouhodobě vynikajícím vztahům s CD Projektem to všichni považovali za samozřejmé. Když pak přišlo rozhodnutí, že hru na recenzi dostane jen několik málo vyvolených médií (tři česká a jedno slovenské, pokud se nepletu) a ostatní si budou muset počkat v podstatě až na oficiální release, přišlo mi to alarmující. Je samozřejmě zcela v pravomoci vydavatele rozhodnout se, kdy a komu hru poskytne na recenzi a je docela běžné, že si vydavatelé média rozdělují do tzv. „tierů“ podle důležitosti a zásahu, ale tohle prostě zavánělo snahou o „damage control“.
Později byl v zahraničí do nějaké míry celý proces recenzování zdokumentován a ukázalo se, že tu podle všeho došlo k manipulací ze strany CDPR. Zdá se, že všechny předběžné recenze vznikaly z PC verze. Hra před vydáním nebyla vůbec prezentovaná na starých konzolích ačkoliv CDPR explicitně uvedl, že na PS4 a Xboxu One Cyberpunk 2077 běží „překvapivě dobře“. Mluví se i o tom, že recenzenti nesměli zveřejnit záběry bugů ještě dva dny po zveřejnění recenze. Ani v nejmenším tu nechci vyvolené recenzenty kritizovat. Naopak si myslím, že by přes tu masivní návštěvnost, kterou jim exkluzivní recenze přivedla, měli být na CDPR naštvaní. Byli vlastně regulérně zneužití. Ale nejsou v tom zdaleka sami.
Argumentaci, že jsou Sony a Microsoft spoluviníci, když hru vůbec pustili do obchodu, považuji za pomýlenou.
Oběťmi se stali také platform holdeři a obchodníci. V jednom ze svých „Dear gamers“ vzkazů padl ze strany CDPR otevřený příslib vrácení peněz. Zjevně však nebyl nijak konzultován se Sony ani s Microsoftem, protože jejich obvyklá praxe rozhodně nepočítá s tím, že lze jakkoliv vracet digitálně zakoupené hry (stejně na tom byl a je americká síť obchodů Gamestop). Obě společnosti se k tomu v kritické situaci musely nějak postavit a výsledek byl velmi nestandardní – Microsoft hru začal refundovat, Sony jí stáhla z prodeje. Ani jeden z nich jistě nebyl nadšený. Prodávat zabugované hry není v dnešním světě nic neobvyklého, ale takhle zásadní problém hry s milionovými prodeji, jejíž vydavatel bez přípravy a bez dohody slibuje něco, co sám nemůže splnit? To už prostě nešlo ignorovat. Argumentaci, že jsou Sony a Microsoft spoluviníci, když hru vůbec pustili do obchodu, považuji za pomýlenou – tzv. proces certifikace, kterým prochází každá hra před vydáním na konzolích, totiž ověřuje jen základní funkčnost hry a zajišťuje, aby hra nepoškodila provoz konzole (viz Twitter thread Ramiho Ismaila). Kvalita hry se vůbec neřeší.
Celá kauza navíc primárně není o tom, že by hra byla zabugovaná, takových jsme všichni zažili víc než dost. Jde tu o něco jiného – o nepokryté lhaní a záměrné uvádění v omyl a mlžení.
To se týká i příslibu refundace. Ostatně, zrovna ve chvíli, kdy tyto řádky píšu, CDPR všem slíbil zaplatit refundaci z vlastní kapsy, „pokud to bude nutné“. Zní to hezky, ale vůbec nevím, jak si něco takového představují procesně. Koupili jste si třeba v JRC verzi hry na PS4. Svůj podíl ze zaplacené částky dostal obchod, distributor i Sony. Hra vám prakticky nefunguje, chcete ji tedy vrátit. CDPR vám to teď slibuje, ale jak to ale hodlá prakticky provést? Kdo tu firmu v Polsku proboha vede?
Především se ale oběťmi stali hráči. CDPR jim zcela vědomě zamlčel mizernou funkčnost hry na starých konzolích. Objektivně hru měl znovu odložit, klidně o půl roku. Tečka. Vývojáři (ano, to jsou další oběti) usilovně crunchovali a výsledkem je, že budou s největší pravděpodobností crunchovat dál. Podle Schreiera se prý ve firmě jeden z vývojářů ptal, jak je možné, že vyvíjejí hru o vykořisťovatelských korporacích a zároveň nutí vývojáře ke crunchi? Něco na tom je, ale uznávám, že to je na úplně jinou diskuzi.
Stejně na kauzu nikdo nezapomene a reputaci firmy to nepochybně poškodí.
Namítnete možná, že je Cyberpunk 2077 neuvěřitelně ambiciózní projekt, který se prostě nemůže zrodit bez porodních komplikací. Pak k tomu dodáte, že to přece není první ani poslední zabugovaná hra, která bude časem opravená a na všechno se zapomene. Máte pravdu, až na to poslední. Cyberpunk 2077 bude dříve či později opravený a bude to ještě lepší hra, než je dnes na výkonném PC. CD Projekt RED se z toho také nakonec dostane, a jakmile naštvaní investoři přestanou být slyšet, akcie začnou brzy pozvolna šplhat zpátky vzhůru. Ale stejně na kauzu nikdo nezapomene a reputaci firmy to nepochybně poškodí. Což je dost smutné, když zvážíte, jak dobrá hra to ve skutečnosti je (nebo bude) a kolik skvělých vývojářů na ní pracovalo.
Nenechte se ovlivnit tím, že na výkonném PC jde už teď o vynikající hru, u které se úžasně bavíte, a tak se vás to vlastně vůbec netýká. Pointa je v tom, že nám lidé z CDPR tvrdili něco, o čem spolehlivě věděli, že to není pravda a mysleli si, že jim to projde. A pak, když pravda vyšla najevo, se začali omlouvat a současně kličkovat jak zajíc při honu. To mě osobně hluboce zklamalo.
Orientalism, Cyberpunk 2077, and Yellow Peril in Science Fiction (Wired)
Obecně o kyberpunku jako žánru a jeho tíhnutí k asijské estetice a orientalismu. Podobných kritických hlasů se teď vyrojilo dost, ale tohle je poměrně střízlivé.
A brief history of cyberpunk games (Eurogamer)
A tady i starší kyberpunk hry. Copak ty nové, ty už notoricky znáte. Ale věděli jste, že kyberpunková hra vyšla už na 8bity? Třeba i D/Generation vypadá hodně zajímavě. A jinak, ten seznam samozřejmě není úplný, chybí tu třeba moje oblíbená adventura Gemini Rue.
How Cyberpunk Games Are Thriving Beyond 2077 (Fanbyte)
Pěkné shrnutí kyberpunkových her. Alespoň tedy těch nových, vydaných v poslední době.
Tohle je zajímavý rozhovor s dvěma filozofy z Akademie věd, kteří mluví o tom, jak budeme v budoucnosti moci vylepšovat své tělo podobně jako v Cyberpunku 2077. Rozhovor je k dispozici i na Spotify jako podcast.
30 Years of Vorticons: How Commander Keen Changed PC Gaming (How to Geek)
Commander Keen oslavil v pondělí 30 let a tady si můžete přečíst retrospektivu. Podtitulek je pravdivý, i když možná Commander Keen jako plošinovka není řazena mezi nejlepší PC hry všech dob, připravila id Software půdu na budoucí zásadní tituly. A je fascinující jak neskutečně produktivní toto studio v letech 1990 až 1992 bylo.
Mixnmojo releases its memoirs in the form of ridiculous Sam & Max 2 retrospective (Mixnmojo)
Čtení o zrušených hrách je často bolestivé, zvlášť když jde o hry, které mohly být skutečně dobré. To je i případ hry Sam & Max: Freelance Police, která měla vyjít v roce 2004. Server Mixnmojo (skvělý zdroj informací o LucasArts adventurách včetně hostingu fanwebů) přinesl gigantický příběh jejího vývoje.
The Best Way to Understand the Complexity of Games Is Playing Them With a Kid (Vice)
Hraní her spolu s dětmi je teď pro mě osobně hodně aktuální téma a mimochodem jedna z nejlepších věcí, které se můžou hráči přihodit. Tady je pěkné zamyšlení o hře Alba: A Wildlife Adventure od Ustwo Games (vedle Apple Arcade k dispozici i na Steamu). Kouzelná záležitost.
How the LEGO Group Blends the Physical and Digital to Create New Forms of Play (Panda and Pixel)
U her pro děti ještě zůstaneme. Lego videohry mají dlouhou historii, ale zajímavější je to, jak dánská společnost hledá cesty propojení fyzické hračky s digitální. Tady si můžete přečíst, jak to na konci 90. let začalo. Na konci najdete seznam produktů, který je fascinující a stojí za další studium.
Creating Player Guilt in The Last of Us 2 and Spec Ops: The Line (Medium blog)
Jak některé hry pracují s vinou hráče.
Game Maker’s Toolkit rozebral design nových Watch Dogs.
The Spreadsheet That Powers Civilian AI in Watch Dogs 2
A ještě jedno. Tentokrát ale o druhém dílu Watch Dogs, tom ze San Francisca, jehož obyvatelé jsou definováni nečekaně komplexními metodami.
Na akci GameDays měli hezké 5 až 10 minutové profily slovenských herních studií a vy si je teď můžete postupně pustit na YouTube kanálu Slovenské asociace herních vývojářů. V tuto chvíli tam jsou profily ARTillery a Bitmap Galaxy, v následujících pěti dnech vždy v 19 hodin bude mít premiéru další. Dobrý počin.
9 Bands you only know because of VIDEO GAMES... probably!
Podobných je mnohem víc. Mluvilo se o tom už mnohokrát, ať už v souvislosti se sérií Tony Hawk’s Pro Skater nebo třeba s každoročním soundtrackem FIFA. Hry dokážou zviditelnit hudební interprety takovým způsobem, že přes noc z neznámé zpěvačky udělají hvězdu.
V průběhu týdne mě můžete sledovat na Twitteru a na Facebooku.
