Soldier of Fortune: PayBack

Reklama

Je až s podivem, že se první informace o třetím dílu tak oblíbené série jako Soldier of Fortune (dále jen SoF), na internet dostala teprve v půli ledna tohoto roku, sotva deset měsíců před jeho plánovaným vydáním. Šlo o zprávu, že vydavatel Activision svěřil své slovenské pobočce Cauldron (např. Chaser, Knights of the Temple 2) vývoj jakéhosi „nadějně vypadajícího pokračování“. Mělo to však trvat ještě dalších devět měsíců, během nichž na internet samozřejmě unikl i nespočet neoficiálních spekulací a dvě videa, než se distributor konečně rozhoupal oznámit SoF: PayBack oficiální cestou.

Ano, násilí, kruté, neskrývané a neskutečně realisticky ztvárněné násilí - tak přesně tím si v letech 2000 a 2002 získala série pozornost mas, a ačkoliv to pro mnohé může být nepochopitelné, nemá cenu zapírat, že právě to je klíčem jejího úspěchu. Nechme ovšem (alespoň v rámci tohoto preview) stranou veškeré předsudky, zdali jsou hráči opravdu jen banda krvelačných individuí dychtících po čerstvé krvi, a shrňme raději fakta, která o PayBack zatím známe.

Zajetý styl zůstává

Spolu s ohlášením hry jsme dostali i jméno nového hlavního hrdiny, který nahradil ostříleného Johna Mullinse. Je jím žoldák Thomas Mason, člen organizace The Shop, který je vyslán na válkou sužovaný Střední Východ, aby zde zajistil přežití jistého důležitého svědka. Vcelku rutinní mise je však záhy přerušena zradou Thomasova parťáka, který z neznámých důvodů úředníčka zastřelí a sám unikne neznámo kam. To si ale Mason, který sám přežije jen se štěstím, samozřejmě nenechá líbit. V následném putování po stopách záhadného spiknutí na něj čeká nejenom odhalení celosvětové konspirace nebývalých rozměrů, ale především návštěva mnoha zemí Afriky, východní Evropy, a Blízkého a Dálného východu.

Přestože se příběh hry pyšní tím, že je inspirován skutečnými světovými událostmi současnosti, jen těžko zakrývá své béčkové ladění. Komu by na tom ale záleželo, když stejně jde především o to vzít co nejtěžší dostupný kvér a vymalovat s ním nejbližší stěnu doruda? K dispozici bude přes 30 zbraní, které si před každou misí nakoupíte za utržené peníze z předchozích kontraktů, na výběr bude i několik druhů granátů a doplňkového vybavení (noční vidění atp.). Na jednotlivé pušky půjdou navíc namontovat i vylepšení jako optika, laserový zaměřovač atp. Důležité je zmínit, že do akce s sebou poberete maximálně dvě zbraně (primární a sekundární), Rambo styl známý z předchozích dílů se tedy nekoná. Pušky mrtvých nepřátel lze samozřejmě kdykoliv sebrat a použít pro vlastní účely.

V reklamním materiálu hra poukazuje na přítomnost 15 unikátních modelů nepřátel. Nevíme přesně, zda-li se v roce 2007 dá něco podobného považovat za plus (vlastně spíše naopak, 15 není zas až tak vysoké číslo), nepřehlédnutelná je však detailnost postav. A nemluvíme ani tak o grafickém zpracování, jako spíše o skvělém rozpohybování. Vedle klasických animací (příkladem budiž efektní přeskakování překážek) jsou zde především vynikající reakce na zásahy. Ty se již podle prvních ukázek řadí mezi to nejlepší, co jsme kdy mohli ve hrách vidět, a kupříkladu situace, kdy protivníka sbíhajícího po prudkém schodišti trefí kulka do kolene, jemu se realisticky podlomí noha, načež se s křikem zřítí dolů, vzbuzuje oprávněný úžas. Ostatně, samotný fakt, že jen dolní končetiny jsou rozděleny na několik zásahových zón (lýtko, koleno, kotník, chodidlo, dvě oblasti stehna), mluví sám za sebe.

Brutalita na každém kroku

A tím se zase dostáváme k násilí, které zkrátka tvoří alfu i omegu projektu. Ustřelené údy, krvavé díry v těle a rozprskávající se hlavy nebudou v PayBack ničím neobvyklým. Dle očekávání se téměř okamžitě po uvolnění videí herní komunita rozdělila na dva tábory - prvním přijde prezentovaná násilnost až přehnaná, druzí si v ní libují. Sami autoři přiznávají, že jim ani tak nejde o realisticky ztvárněná jatka, jako spíše o efektní podívanou. Dávka z těžkého kulometu tak kupříkladu dokáže nepřítele naporcovat na drobné kousky, což se skutečnosti blíží jen stěží. Na druhou stranu, nepřítel klopýtající se zasaženým kotníkem z bojiště, držící se za krvácející pahýl ruky, či rány po zásahu kulkou působí velice uvěřitelně.

Rozdíl mezi nesmírně surovými uniklými videi a téměř nekrvavým oficiálním trailerem dává tušit, že míra brutality bude v PayBack libovolně nastavitelná. Uvidíme, zda-li se vrátí i dětmi neoblíbený Parent Lock, od ESRB si však titul tak jako tak nevyslouží nic menšího než známku M (Mature). Výčet varování je vskutku úctyhodný: Blood and Gore, Drug Reference, Intense Violence, Sexual Themes a Strong Language...

Technická stránka věci

Kvalitní AI nikdy nebyla doménou SoF a již z ukázek je jasně patrné, že ani zde se změny nekonají. Protivníci buď stojí na místě a tupě pálí vaším směrem, anebo vám v horším případě nabíhají přímo proti hlavni, snad aby umožnili co nejdetailnější pohled na kravou lázeň. Těžko říct, zda-li zmíněná snaha zraněných vojáků dostat se z bojiště není jen příležitostí pro vás, jak strefit nastavený zátylek, bylo by ostatně bláhové očekávat zázraky. V traileru jsou sice vidět i takové kousky, jako překonávání terénních nerovností (nepřátelé dokáží seskočit z výše položeného balkónu) či řízení automobilů, jen podle videa však nelze soudit, zda-li jde o dílo UI či skriptů.

Graficky je PayBack na úrovni, engine zvládá na výbornou jak herní prostředí (jednotlivé lokace v Asii, Africe a východní Evropě vyhlížejí nadmíru atraktivně), tak nejnovější efekty (např. depth of field). Na první pohled zaujme propracovanost modelů zbraní. O jejich účinku na lidské nepřátele jsme již mluvili, za zmínku stojí i pohledné výbuchy. Škoda jen, že po fyzikální stránce reagují na tlakové vlny pouze těla protivníků, okolní předměty odletují jen minimálně. Auta explodující po zásahu nádrže s benzínem se pak dají v dnešní době nazvat spíše běžnou záležitostí.

Je o co stát?

Na to, za jak krátkou dobu má hra vyjít, o ní máme až podezřele málo informací. Fámy o tom, že půjde o budget, se již sice rozplynuly (v USA se má PayBack prodávat za 40 dolarů), vydání je však plánované na termín, kdy Activision chystá vypustit i svého černého koně, Call of Duty 4. Spolu s nízkou úrovní reklamní masáže, které se SoF: PayBack dostává, se skoro až zdá, jako by distributorovi o hru zas až tak nešlo. Fanoušků přitom série nemá zrovna málo, třetí díl navíc vypadá poměrně pohledně a slibuje solidní zábavu - vcelku nepochopitelné chování, nezdá se vám? Nezbývá tedy než počkat do listopadu, kdy má hra vyjít na PC, Xbox 360 a PS3, a přesvědčit se o jejích kvalitách na vlastní kůži.

Reklama