Setnutý drak z Walesu

Snad každá významnější elektrotechnická firma chtěla v sedmdesátých a osmdesátých letech vyrábět svůj vlastní stolní počítač, anebo alespoň počítačovou komponentu. Zejména proto, že se na nich vzhledem k cenám a výrobním nákladům vydělávalo mnohem více než dnes a také proto, že k tomu nebylo potřeba vlastnit know-how ani produkční linku. Stačilo dohodnout spolupráci s hardwarovými specialisty a přelepit pak komponenty svojí značkou značkami.

Několik let po úspěchu Applu II proto vzniklo neuvěřitelné množství druhů a typů osmibitových domácích komputerů. Někteří výrobci vyloženě kopírovali úspěchy druhých. Například sestava Franklin Ace 100 za devět set dolarů duplikovala právě Apple II. A to takovým způsobem, že se Jobsovo impérium rozhodlo prolomit právní ledy a podivnou konkurenci úspěšně zažalovalo. Lidé z Franklinu pak pro Apple nakonec vyvíjeli Bios.

Pravý, od Mattela

Díky nenasycenému trhu cítily šanci na úspěch i veskrze exotické firmy, které jsou dnes známy spíše ve spojitosti s klasickou elektronikou či hračkářstvím, než počítačovým hardwarem. Ty v osmdesátých letech většinou krátkodobě vyráběly herní konzole a protože chtěly před svými investory vypadat seriozněji, doplňovaly svoji produkci právě výpočetní technikou  Tak tedy například Mattel ke své konzoli Intelivision přidal malý počítač zvaný Aquarius za směšnou cenu 160ti dolarů a konkurenční Coleco zas vyprodukovalo něco podobného zvané  familiárně zvaný Adam ke konzoli ColecoVision. Jedna z verzí Adama byla dokonce přímou konzolovou nadstavbou.

Proti nepřehlednému spektru počítačových kuriozit ála brazilské CP-400 (klon Tandy TRS-80) se v Evropě zvedla marketingová vlna odporu. Trhu najednou začaly dominovat spíše přístroje od renomovaných zanček jako Commodore 64, ZX Spectrum či později Amiga. Exkluzivní klub úspěšných se začal zmenšovat. Jeho dveře se nakonec zavřely i před kultovním Dragonem 32, domácím počítačem, se kterým velští Dragon Data chtěli dobýt svět.

Osud tomu chtěl, aby Dragon z jihozápadu britských ostrovů nakonec sehrál roli bezhlavého draka. Zatímco při launchi v horkém srpnu 1982 ještě dštil oheň, téměř přesně o dva roky později jeho produkce z finančních důvodů skončila. Dragon Data byly koupeny španělskou firmou Eurohard a ta ačkoliv dokázala  následující rok prodat ještě 170 tisíc Dragonů a dalších dvě stě tisíc jich poslat do škol, neubránila se svému vlastnímu zániku. Drak už ze své sloje nevylezl.

Malá písmena jako velký problém

Nízký grafický výkon a neschopnost správně zobrazovat malá písmena v textu. To byly nejkřiklavější nedostatky Dragona, počítače pro evropské i americké masy. Byly vlastně tak závažné, že většina programů musela být psaná ve verzálkách. To Dragona diskvalifikovalo jak v produkci her, tak i v probíhajícím boomu „počítače do škol“. Tam, alespoň v domovské Británii, triumfovalo BBC Micro.

Jaká škoda. Díky novému procesoru Motorola MC6809E se totiž Dragon dostával v hrubém výpočetním výkonu nad úroveň všech podobných osmibitových počítačů, postavených na slavném MOS 6502. Špatný grafický výkon byl vlastně jediným záporem. Dragona naopak šlechtila velká řada zajímavého pracovního softwaru i periférií. Například s takzvaným Claw (co jiného než dráp od draka čekat) byl počítač kompatibilní pro řadu doplňků od BBC Micro. Dále obsahoval i světelné pero, analogové joysticky či port pro kazetový přehrávač. A předevšímdisponoval kompozitním video výstupem k počítačovému monitoru, něčím na začátek osmdesátých let zcela neobvyklým.Díky tomu se dnes může připojit k jakékoliv moderní obrazovce...

Ještě než si vzpomenu, v čem Dragon vynikal ze všeho nejvíc, podívejte se, jak vlastně vypadal. Kolega bude hrát Manic Minera a uvidíte i jednu unikátní protipirátskou ochranu...

Literární magnát

Domácí počítač Dragon bojoval o své místo na trhu ve zlaté éře britského rozvoje počítačové gramotnosti. V letech 1980 až 1985 se prakticky každý měsíc pokusila nějaká firma zaujmout Brity vlastním hardwarovým řešením, což znamenalo, že i Dragonovi, bez ohledu na jeho komerční neúspěch, se dostalo velké publicity a péče.

Ta byla vlastně naprosto bezkonkurenční. Dobový zájem těch správných lidí o Dragona a množství textu, které se o něm napsalo, se dnes zdá až neadekvátní.  K Dragonu vyšlo neuvěřitelný počet asi padesáti knižních publikací! Je pravděpodobně, že právě tento počítač "druhého nálevu" překonal rozsahem dodatkové literatury i řadu daleko známějších strojů, ne-li snad i dobové lídry trhu. A tím si uzmul kus místa v počítačové síni slávy.

Pro Dragona vznikaly nejen suché technologické popisy, ale i úplné programátorské romány. Jako třeba Dragon Magic od Richarda Wadmana, autora manuálu pro dračí Basic. Ano, knihy psali i lidé přímo z vývojového týmu.

Knihy o programování vůbec představovaly vrchol literární IT  tvorby. Pro koncové uživatele totiž byly nepostradatelnou pomůcku. V první polovině osmdesátých let se počítače stále ještě kupovali jako „do-it-yourself“. Sice už nikoliv po hardwarové stránce (holý kit jako Apple I by již nikdo nechtěl), ale éra kutilství, kdy si člověk postupem času vytváří ze svého počítače originální softwarovou základnu, ještě zdaleka neskončil.

Časopis - maratonec

Bohatá publicistická činnost kolem Dragonu byla do značné míry odrazem noviářského boomu, kdy prakticky každá počítačová nebo herní platforma získala svůj okruh  profesionálních autorů. A tak i Dragon dostal svůj vlastní počítačový časopis. Vydávalo jej londýnské Sunshine Publications a jmenoval se překvapivě - Dragon User.

Když se oko čtenářovo zaměří na první číslo tohoto magazínu z května 1983, uvidí tam Dragona v plném rozkvětu. Počítač, který se začal prodávat teprve před rokem, zrovna rozšiřuje svoji operační paměť z 32 kilobytů na čtyřiašedesát a ve velkém redakčním testu porovnává své síly se soudobými Commodorem VIC, Sinclairem ZX či BBC Micro.

Zatímco jméno časopisu neohromilo, jako celek prokázal magazín ohromnou vytrvaleckou zdatnost. Na trhu se, i  když později ve zredukované formě jako předplatitelský bulletin,  udržel mnohem déle, než bylo u minoritních platformových časopisů obvyklé. I to Dragona posouvá výš, než jeho soukmenovce.

Poslední číslo Dragon Usera si lidé koupili v lednu 1989, čtyři roky poté, co platforma prakticky zánikla. Teprve tehdy klesl počet předplatitelů tak nízko (na patnáct stovek), že už redakce neměla z čeho platit výrobu. Poslední vydání dokonce sponzorovala ze svého. "Ta stará bestie mi bude chybět," napsala v posledním šéfredaktorském sloupku Helen Armstrongová, jedna z průkopnic ženské herní žurnalistiky. Anglická členská základna uživatelů Dragona klesla do roku 1994 na pouhých tři sta uživatelů. Kolik jich zbylo dnes?