Sbal se, herní krabičko

"Podle čeho si vybíráte videohry? Samozřejmě podle její krabičky. Jen se koukněte na ta překrásná balení," drmolí komentátorka v jednom neznámém televizním pořadu o počítačových hrách z poloviny devadesátých let. Kamera přejíždí regál plný nápaditých škatulí s Quakem, Dukem 3D, Descentem a mnoha dalšími. Myst a Star Trek tu mají hřbety tlusté jako pěst pětadvacetiletého muže. Možná šestadvacetiletého. Je to snový pohled.

Taková prostě byla doba. Manažeři papírenských firem mohli v devadesátých letech jezdit v eskových mercedesech, protože naddimenzované herní zakázky proměňovaly jejich byznys s obalovací technikou ve zlatý důl. Dnes už je povoleno pouze vzpomínat. Třeba při výrobě speciální kufříkové edice k oblíbené hře, která se od obyčejného herního balení liší cenou a samozřejmě tím, že zabere ve skříni zbytečně moc místa...

Hubená léta

Při pohledu do obyčejné herní sbírky rychle přijdete na to, že současný trh s krabicovými hrami je podvod. Hry nabobtnaly, ale jejich obaly se smrskly.Jakto?  Microsoft a Nintendo tomu říkají „eko-politika“. Před dvěma lety si nechaly ztenčit DVD krabičky, aby ušetřily na materiálech a na emisích, vznikajících při jejich výrobě. Jakkoliv se ale tento přístup může zdát přátelský k přírodě, jde předně o byznys, protože pokud si dnes ještě nikdo nedovolí distribuovat hry ve svačinových ubrouscích, pak se musejí stávající obaly  co nejvíce smrsknout, aby se na nich ušetřilo. Dokud herní distribuci zcela neovládne digitalizace.

Že je hlavní motivace ke zmenšování herních krabiček především ekonomická, dokládá kampaň obchodního giganta Wall-Mart. Ten vyhlásil, že do roku 2013 sníží objem přepravovaného materiálu o pět procent a kdo se mu nepřizpůsobí, ten bude mít velký problém. Takže Microsoft a Nintendo se teď nešetří a své vlastní přepravní nároky chtějí snížit o celých dvacet procent. Například krabičky pro Wii hry už zhubly o dvacet gramů. A ano, jsou nyní stoprocentně recyklovatelné, přírodo.

Papír? K nepotřebě

Nedávno se do životního prostředí oficiálně zamiloval například také Ubisoft, když oznámil, že u vybraných konzolových her zcela zruší papírové manuály a přesune je přímo na disky s hrou. Klasické příručce tak zasadil velkou ránu po velmi dlouhé době. V prvním ohrožení se totiž knižní příručky ocitly již začátkem devadesátých let, kdy některé funkce manuálu převzal herní tutoriál.

Tehdy se však vydavatelé s novou praxí vypořádali grandiózně. Manuály přežily takřka v neztenčené podobě, protože  zbytečné informace byly nahrazeny jinými. Například doprovodnými povídkami, artworky, popisem vzniku samotné hry či představením autorského studia. Tedy text za text. A tisklo se dál. Ovšem dnes?  Pakliže máte papírový manuál rádi, brzy vám nezbude nic než registrace na webu ReplacementDocs, který se specializuje na uchovávání dobových herních příruček v co nejvěrnější naskenované podobě.

David a Goliáš

V naší době tedy nastala velmi schizofrenní situace. Ačkoliv rozpočty her narostly na mnohonásobně větší částky a prodává se jich mnohem víc než dřív, jejich fyzická výroba si musí vystačit se stále skromnějším balným. A to právě kvůli obrovskému množství vyrobených fyzických nosičů.  Pokud byl totiž před deseti lety úspěch prodat jeden milion kopií, dnes tahle cifra znamená spodní hranici byznysu a tomu musí odpovídat i fyzická výroba. Masová obliba videoher tedy de facto způsobila, že dnes musejí být jejich balení co nejjednoduší. Mnohem primitivnější než před patnácti lety, jinak by zanikly.

Porovná-li se typický retailový standard z roku 1995 a 2011, pak se na jedné hromádce rozvaluje třiceticentimetrová krabice s manuálem tlustým na palec gorily a vedle DVD case s optickým diskem a letákem, v němž mají největší prostor právní ustanovení. Pompéznost se dnes k mainstreamové hře zkrátka nehodí. A kak moc se změnily vydavatelské poměry od zlatého období do současnosti si lze jednoduše doložit na srovnání dvou hardcore simulátorů: starého 1944: Across the Rhine a moderního Silent Hunteru 5. Obě hry dělí patnáct let a například také sto dvacet stránek manuálu! Přitom jde o typově stejné hry. Jsou to tituly extrémně náročně na pochopení a zvládnutí ovládání. Silent Hunter 5 ovšem nemá potřebu nic vysvětlovat. Alespoň ne na papíře.

Nutno konstatovat, že doba románového manuálu ze Star Control II z roku 1992 již definitivně pominula. A nejde pochopitelně jen o manuály. Vydavatelé zkrátka nemohou riskovat vysoké náklady na výrobu herních balení, a proto některé hry náročnější na balné již v retailu ani nevycházejí. Typickým příkladem může být nový Microsoft Flight, který se mezi herní aviatiky dostane jen jako digitální free hra s mikrotransakčním modelem. A že free-to-play zvolil Microsoft hlavně proto, že díky němu může na PC platformě něco vydělat, nyní ponechme stranou.

Už je pro sběratele

Okřídlené heslo, že obal prodává, vyznává stále menší procento vydavatelů. Je totiž překonáno. Dříve měla spousta herních firem i svá vlastní oddělení na design krabic a tvorbu materiálů, i to však kvůli rozpočtovým škrtům postupně odpadlo. Nyní se výroba odbývá hlavně zakázkami pro menší kreativní studia a od samotných developerů najdeme v herních krabicích vlastně už jen holý text pro pár stránek příručky.

Kreativita se v herním distributorství uplatňuje už jen velmi zřídka. Například americká designérská společnost Travel Tags tvrdí, že nejnovější trendy v obalovém designu jako je reliéfní a triková grafika mají až desetkrát větší prodejní potenciál, ale kdo jsou její zákazníci?  Fóliové, metalické a další efekty určitě snáze poutají pozornost a přimějí zákazníka koupit i to, s čím původně nepočítal, ovšem trh s krabicovými hrami se výrazně zmenšil. Už v roce 2009 jej předstihla digitální forma.

Odbourání překonaného

Jsou však i jiné než ekonomické důvody, proč herní vydavatelé přestali hry balit s větším důrazem na formu a obsah. Balné pozbylo významu i kvůli rozvoji internetu. Irelevantní je dnes například boj o místo v obchodním regálu. Heslo: "čím větší, tím prodejnější,“ již dnes neplatí, neboť hry se jednak povinně unifikovaly do DVD casů a jsou také přesně tím druhem zboží, které se úplně stejně dobře prodává na webu.

S rozvojem digitálních technologií také vydavatelé zjistili, že do papírových materiálů vlastně už nemají co psát, pokud si vyloženě nechtějí vymýšlet. Optický disk se totiž hodí nejen pro hru, ale i pro bonusy. I samotný manuál, o kterém již byla řeč, již pozbyl svoji hlavní funkci. Nejde o tutoriály, které ho z části vytlačily. Manuál už hlavně není rádcem a vypravěčem. A to díky informovanosti samotných hráčů. Dnes zná zákazník svoji hru dávno předem a prakticky ze všech úhlů. Je předávkován PR materiály a spoléhá se na činnost komunity. Kdy jste naposled hledali nějaký upsaný herní návod místo toho, abyste si na youtube pustili gameplay od nějakého schopnějšího hráče?..

Kraibčka s toaleťákem

Co tedy vlastně umisťovat do herních krabic, které se sice zmenšují, ale přesto v nich v těsno pokroku v digitalizaci rozhodně není? Dilema zda do krabic dávat pouťové cetky, anebo je pragmaticky zjednodušit řešilo překvapivě dávno (ve zlatém období PC krabic) už studio Shiny Entertainment. Udělalo pokus s akcí MDK, když jej v raritní edici distribuovalo ve velké krabici ve tvaru kostky, v níž zákazník našel roli trhacího papíru. Shiny se snažilo se přesvědčit hráče, že hra se má kupovat podle její kvality a ne podle tvaru a váhy obalu. Těžko mohlo v roce 1998 předpokládat, jak moc jí dá herní distribuce v budoucnu za pravdu.

------------

Kdy a proč byl překonán zaběhnutý trend, že zvítězí hra, která zabere více místa v obchodním regálu? Na to se zaměříme ve druhém díle tématu. Dozvíte se, že distribuční pompéznost se příliš nepraktikovala u konzolových her a že rok 2000 znamenal pro fyzickou herní distribuci počátek konce.