Red Steel 2 - první dojmy
Mít nálepku jednoho z největších zklamání na Wii, to není zrovna lákavá vizitka pro vývojáře, představujícího další díl právě onoho zklamání: Red Steel 2. Takhle černé na bílém to nevypadá zle, ale kdo by se doopravdy těšil? Nanicovatá jednička zardousila touhy spjaté s tehdy revolučním ovladačem, tak jak máme věřit dvojce, co nás vábí skrze Wii MotionPlus? Ale na světě se dějí divné věci. To vám například do poloprázdné čtvercové místnosti v business centru Ubisoftu nakráčí podezřele vlasatý a vousatý chlapík o vycházkové holi, bodře zahlásí, že ostatní wiičkové hry jsou infantilní srágory, a že se sami kopli do zadnice a s novým Red Steelem to zkoušejí znovu od začátku. "To" v našem případě znamená "zpracovat v pohledu první osoby šerm katanou tak, aby z toho hráč nadskočil radostí".
Radostí se v bílé místnosti 3 x 2 metry sice neskákalo, ale entuziasmus nechyběl - především ze strany vlasatce, kterým se ukázal být creative director Jason VandenBerghe (na twitteru mimochodem jako the_darklord). A musíme mu dát za pravdu, že měl proč být celý rozpálený: Red Steel 2 vypadá poměrně slibně. MotionPlus umožňuje věci, které jsme čekali už před třemi lety (ale dodnes je nedostali ani od nikoho dalšího) a zcela věrně snímá a přenáší pohyby ruky a ovladače na virtuální zbraň.
Celé podání dostalo výrazně komiksový přeliv a předváděná úroveň vypadala jako nechtěné dítě XIII a Outlaws. Atmosféra divokého západu byla ovšem nabourána přítomností nindžů, navíc nindžů oplývajících rotačními kulomety (hra se ve skutečnosti odehrává v nějaké blíže nespecifikované paralelní budoucnosti). Velmi pohybliví a neméně mazaní nepřátelé dají i zkušenému hráči zabrat a dobře se na nich demonstrovala škála útoků, které hra nabízí. Ty přitom nejsou svázány s nějakým nanicovatým šmrdláním ovladače, ale vyvolávají se zhruba tak, jak by člověk intuitivně čekal. Pokročilým zvládnutím jednotlivých manévrů jde pak dosahovat efektních, ale i efektivních komb, které končí vaším slastným triumfem. S mečem jde navíc vyvádět i cosi jako force push z Hvězdných válek, tedy odhození nepřítele. Stačí nabít a mrštit nabitou energii po nepříteli jako frisbee - poškození pražádné, ale pokud nebožák stojí u takticky umístěné Macochy...
Co je na novém ovládání krásné je právě ta již zmíněná přirozenost jednotlivých pohybů. Jen co jsme dostali MotionPlus do dychtivých pracek, na obrazovce se začaly dít věci, za které se člověk jako naprostý nováček nemusel stydět. Šikovnější kolega dokonce - k velkému údivu / obdivu samotného VandenBergha - zlikvidoval dva nindžy za sebou, byť to tedy bylo setsakra o fous (a poslední dílek ukazatele zdraví). "Tady nám herní novináři chcípají jak mouchy," konstatoval creative director a autor tohoto textu jeho slova vzápětí s nasazením sobě vlastním potvrdil.
Nakonec tedy vůbec není důležité, že má Red Steel 2 nový výtvarný kabát a nového hrdinu. Důležitým jsme shledali především to, že jde konečně o přístupnou a velmi zábavnou hru. Byť zatím jenom ve čtvrthodinovém úseku uprostřed místnosti 3 x 2 metry. A s rozevlátým démonem VandenBerghem za zády.
