Recenze Forza Horizon 5, pátého festivalu rychlosti | Kapitola 2
Seznam kapitol
Forza Horizon se během let vyprofilovala v etalon arkádového závodění v otevřeném světě. Daří se kvality značky dále šlechtit i pátému dílu?
Přeci jen tu ale nějaké změny jsou. Nově se jednotlivé sekce festivalu otevírají skrze nové tábory, které stavíte v návaznosti na expedice. To jsou velmi vzletně nazvané příběhové minizávody, během kterých někam dojedete, pokecáte si s postavou, splníte pár velmi triviálních úkolů a odemknete tak spoustu dalšího obsahu. Téměř všechno, co ve hře děláte, je pak odměňováno body a stužkami do jakéhosi alba úspěchů. S narůstajícími bodíky pak odemykáte nové outposty nebo vylepšujete ty stávající, postupně tak vždy odemknete ultimátní závod dané sekce. Ty se zaměřují na různé, dobře známé disciplíny. Apex se zabývá klasickými závody po asfaltu, Baja přináší divoké hrabání v dunách, Wilds jsou čistokrevným offroadem v džungli, Street Scene (překvapivě) zpřístupňuje pouliční závody mezi civilní dopravou a Rush vám nakonec odemkne oblíbené PR kousky.
Forza Horizon 5 vás ale od prvních minut zavalí takovým množstvím obsahu a činností, že se v ní budete pracně orientovat ještě po dvaceti až třiceti hodinách hraní.
Teoreticky si tak na základě vlastního vkusu můžete vybrat, kterým směrem se budete ubírat, v praxi ale bodů dostáváte tolik a tak rychle, že si záhy odemknete všechno. Nějaký prvek rozhodování ve hře vůbec nehledáte. Ani to není nutné. V podstatě jde jen o malé brány dávkující obsah s vrcholy například v podobě klasicky šílených showcasů. Ty tentokrát působí malinko repetitivně, opět se závodí proti vlaku nebo letadlu, vznášedlo ze čtyřky zase nahradil Monster Truck. Forza Horizon 5 vás ale od prvních minut zavalí takovým množstvím obsahu a činností, že se v ní budete pracně orientovat ještě po dvaceti až třiceti hodinách hraní.
TADY UŽ SE NEZÁVODÍ
Alfou a omegou je pořád závodění, respektive co nejrychlejší přesun z bodu A do bodu B (případně několikrát dokola). Zdá se mi ale, že tentokrát ustoupily klasické závody snad ještě víc do pozadí. Především v prvních hodinách hraní se stále budete zabývat objevováním Mexika, stavěním stagí, vykonáváním všelijakých bizarností nebo plněním příběhových misí, které se objevily ve čtyřce, a na klasické závodění vlastně moc času nezbyde. Postupně hra usedne a mapu důkladně posype všemi druhy závodů, tak trochu mám ale pocit, že se autoři snaží zavděčit i lidem, které vlastně ryzí závodění moc nezajímá.
Z hlediska závodů se toho moc nezměnilo. Stále jsou k dispozici klasické sprinty, okruhy a to ve variantách na asfaltu i v terénu. I když jsem spíše příznivec zpevněných cest, tentokrát jsem si nejvíce užíval šílené cross country závody, které nechávají vzpomenout na sebevražedné průlety vinicemi v Horizon 2. I tentokrát jde především o to, abyste s plynem na podlaze brutální rychlostí prolétli divokým terénem a ideálně neskončili na střeše.
ŘEKNI Ř
Forza Horizon 5 je plně česky lokalizovaná, tedy všechny texty a titulky. To je chvalitebné. Kvalita překladu je ale značně kolísavá. Některé dvojsmysly a vtípky sice zvládá převést do češtiny celkem zručně. Bohužel se ale nevyhla řadě klasických školáckých chyb. Ve hře tak vidíte “kredity autorů”, při úpravách SPZ přepínáte na “další postavu” (původně Next character ve smyslu dalšího znaku), hapruje používání pojmu “ride” ve smyslu auto/jízda a mezi klaksony na vás posměšně svítí znělka z “Ori a slepý les”. Přitom názvy Killer Instinct nebo Sea of Thieves zůstaly z neznámého důvodu zachovány v původní formě. Alespoň překlady technických popisků součástek nebo automobilového slangu celkem dávají smysl a nikdo se nesnaží otrocky přeložit gymkhanu nebo muscle car. |
Je trochu škoda, že umělá inteligence ze závodů stále nedělá příliš dramatickou záležitost. Důrazně přitvrdila. I na dříve celkem příjemnou obtížnost Expert (třetí nejvyšší) jezdí chirurgicky přesně a rozhodí ji snad jen momenty, kdy v šílené rychlosti a terénu moc nestíhá ani fyzikální model. Jinak ale často jede nechvalně proslulý “vláček” a příliš organicky nepůsobí. Letitý systém Drivatar prostě není tak revoluční, jak o sobě tvrdí. Nebo jen hra zatím neposbírala od těch pár stovek hráčů s přístupem k recenzním kopiím dost dat.
SKÁLOU POLEM DUNOU
Jak už jsem ale zmínil, závodění je jen zlomkem toho, co ve hře vlastně můžete dělat. V rámci příběhových misí dostáváte více či méně originální úkoly, primárně pak dojet někam v šibeničním čase a občas na tom místě něco udělat (typicky vyfotit svoje auto). PR skopičiny jsou stejné jako dříve, sestávají se z průjezdů rychlostních kamer, skoků do dálky, bodovaného driftování a “rychlonožek” tedy dvou bran, mezi kterými musíte co nejrychleji projet nehledě na zvolenou trasu. Dále nechybí multiplayerové konvoje, battle royale a další speciality otevřené společenským hráčům. Nic vyloženě nového ale Horizon 5 nenabízí.
Jen škoda, že obydlený svět působí opět dost mrtvým dojmem.
Tou největší novinkou tak zůstává svět. Já osobně jsem, asi jako řada dalších hráčů, toužil po vysněném výletě do Asie. Mexiko je nicméně celkem slušnou záplatou. Opět jde o dost pestrou zemi, která se pyšní vlhkými džunglemi, pouští i estetickými plážemi. Příjemný je dost neokoukaný styl měst, především spletité Guanajuato se svými úzkými uličkami a jakýmsi kanálovým systémem pod městem je velmi sexy. Jen škoda, že obydlený svět působí opět dost mrtvým dojmem.
Mapa jako taková je ale tradičně zpracována velmi hezky. V džunglích a bažinách se tyčí pyramidy, výjezd na sopku a následné blbnutí u jejího kráteru se jen tak neomrzí a obecně je Mexiko prostě dostatečně pestrým hřištěm pro všechny arkádové závodníky. Ocenit musím dostatečně dlouhou dálnici, která oproti svým předchůdcům působí skutečně dalekosáhle, maximálku na ní otestujete i u méně hbitých vehiklů.
V souvislosti s mapou je ještě třeba zmínit rozmary počasí. Čtyřka přinášela přelomový prvek v podobě ročních období. Ty v lokalizované podobě (období dešťů, sucha) zůstaly, doplnily je ale proklamované “katastrofy” v podobě písečných bouří nebo tropických bouřek. Inu… Oba fenomény působí celkem dramaticky a velkolepě a v obou případech pak především z interéru vehiklu vidíte skutečně prd. V praxi jde ale spíše jen o ozvláštnění některých skriptovaných misí a že by šlo o skutečně “dynamický prvek, který změní podmínky na trati” se tak úplně říct nedá. V porovnání s drastickými změnami spojenými se změnou ročních období tak jde spíše o hezký gimmick.
FORZÁCI NA ČTYŘECH KOLECH
Zatím jsme se neotřeli o poslední stavební kámen každé závodní hry - auta. Těch je k dispozici něco přes 500 (a do budoucna se jejich řady samozřejmě masivně rozšíří), většina je ale dědictvím čtyřky. Nakonec se povedlo ve hře udržet všechny značky včetně těch, které se ještě před lety dost cukaly. Nechybí tedy Toyoty, Mitsubishi nebo Mazdy, vedle toho můžete počítat s obřím výběrem BMW, Ferrari, McLarenů, Porsche nebo Fordů. Pár novinek si do hry přece jen cestu našlo. Asi nejčastěji se setkáte s mohutně protežovaným Fordem Bronco nové generace, z obalu se na vás zasměje AMG One a spoustu prostoru dostává i neoblíbená nová Supra GR. I když novinek není mnoho, stále platí, že je každý stroj pedantsky detailně zpracovaný a stále působí asi nejhmotnějším a nejrealističtějším dojmem ze všech závodních sérií.
Zajímavý je nový přístup k sbírání aut. Nově na vás totiž čeká jakési album, ve kterém si postupně odškrtáváte jednotlivé modely a kompletujete sbírky automobilek. Za každý dokončený balíček aut pak dostanete malou odměnu. Navíc je z této obrazovky možné rychle dokupovat chybějící kousky nebo jednoduše zjistit, kde je lze získat. Více než kdy dříve jsou tedy auta spíše sběratelským artiklem než unikátním majetkem, který pro vás má nějakou hodnotu. Po pár hodinách už se probíráte desítkami vlastněných aut, které se na vás sypou ze všech stran, ale… taková už Forza je.
Související články
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
