Pár slov závěrem…
V zásadě na den přesně před třemi lety jsem si poprvé sedl k počítači a poprvé začal klepat do klávesnice jako šéfredaktor Hrej. Na tuhle dost divokou a zvláštní dobu si pamatuju jako by to bylo dneska, nicméně dneska je naopak čas, abych se s touhle hodně specifickou rolí nadobro rozloučil.
Vlastně ani nevím, do jaké míry je malé osobní rozloučení v českém herním rybníčku zvykem, já si ho ale neodpustím, protože mi přijde přinejmenším slušné za sebou tak trochu symbolicky zavřít dveře. Na jednu stranu tím rozhodně nenaznačuju, že už se s mým textem, hlasem a především názory na Hrej nikdy nesetkáte. Budoucnost je otevřená a budu moc rád, když někdy na Hrej dostanu prostor chválit, kritizovat nebo jen tak tlachat o věcech, kterým alespoň okrajově rozumím (nebo se tak alespoň tvářím). Formálně ale skutečně jde o překročení prahu, za který se vracet nebudu.
K vedení jednoho z nejstarších herních webů v Čechách jsem se nachomýtl spíše shodou nešťastných náhod a možná na tomhle místě můžu prozradit, že jsem od kormidla chtěl velmi brzy zase odcházet. Obzvlášť začátek nebyl úplně jednoduchý, práce je to dost specifická, navíc pro dvacetiletého kluka, který sotva přičichl k redakčním rutinám, je to pro něj první pracovní zkušenost a za okny mezitím zuří nejhlubší zdravotnická katastrofa, kterou moderní společnost pamatuje. S trochou štěstí, sebezapření a především s opravdu masivní podporou kluků z redakce jsem ale nakonec některé krizové situace překousl a web táhl podstatně déle, než jsem si vůbec původně dokázal představit.
I tak nicméně každý nováček vstupuje do role lídra s určitými ideály. Ty se tu podaří naplnit, tu je třeba kousat zklamání. S obsahem, formou a pojetím Hrej jsme měli v uplynulých letech různé plány. Něco se naplnit povedlo. Dokážeme pořád nabízet, řekl bych, velmi nadstandardní zpravodajský servis, zajímavá, i když ojedinělá témata a uvolněnou, osobitou a trochu intimní diskuzi v hPodech. Navíc se konečně po letech povedlo splnit slib a Hrej už více než dva roky běží na moderním, funkčním technologickém základu, který z něj činí naprosto současný web, spíše než rozbitý skanzen. V tomto ohledu si však rozhodně nechci přivlastňovat žádné zásluhy, tahle pochvala míří za majiteli a současně i za Alešem Tihlaříkem, který na vývoji současného Hrej i jeho technického a sdíleného základu odvedl naprosto neuvěřitelnou a prakticky neocenitelnou práci.
Spousta věcí se ale logicky nepovedla. Od začátku jsem svoji roli přijímal s příslibem, že budu sám k sobě kritický (a nebudu se zapojovat do tak oblíbených žabomyších válek v lokálním mediálním poli). Sbírka fuckupů není nijak široká a některé raději veřejně připomínat nebudu. Sluší se ale zmínit, že se nám z různých důvodů ne vždy povedlo nabízet recenze tehdy, když je nabízeli ostatní. Nepodařilo se nám udržet při životě pracně a dlouho budovanou sekci videa. Nakonec jsem subjektivně nedostál svého slibu nabízet velmi pestrý tematický obsah a zajímavé rozhovory. Ne vždycky jsem organizačně i obsahově udržel prezentovaný obsah v té nejlepší kondici a kolegové si museli občas z mojí strany vytrpět chaotické jednání. Ale takový už je život a vždycky je kam posouvat hranice. A doufám, že bylo nakonec vždycky hlavně znát, že mi na Hrej nade všechno záleží.
Teď už nezbývá než popřát hodně štěstí a zdaru novému lodivodovi Martinovi.
Závěrem patří velké díky Martinovi Synkovi, Mírovi, Zdeňkovi, Alešovi, Lukášovi, Patrikovi, Kubovi Fišerovi, Tomášovi, Petrovi, zpětně taky Jirkovi a hlavně těm, kteří mi byli za tu dobu nejblíž - Kubovi Štěpánkovi, Radkovi, Pavlovi a nakonec i nejdlouhodobější opoře Davidovi.
Tak ať Hrej žije a ať se vám i do dalších dob hezky čte!
