Ohlédnutí za ságou Dark Pictures Anthology & recenze House of the Ashes | Kapitola 2

VSTŘÍC DALŠÍMU ROZHODNUTÍ

O Until Dawn by se dalo psát víc, v tomto článku ale spíše slouží jako ukázka toho, co se líbilo na původním konceptu a jak hra vlastně logicky fungovala. Z obojího totiž vychází i The Dark Pictures, série menších a kratších příběhů, které se snaží o to samé jen s menší stopáží. Dark Pictures „vykrádají“ Until Dawn úplně na kost. Motýlí křídla, slasher, dokonce i systém vypravěče, kterého v Until Dawn geniálně ztvárnil Peter Stormare, to jsou všechno prvky, které najdete i zde. Jen je to takové celé light, lehké, odtučněné, malinko bez chuti. Pip Torrens prostě není Peter Stormare, banda pěti hrdinů prostě není ta osmička, na které vám v Until Dawn záleželo, zdejší nebezpečí prostě není „to“ nebezpečí z původní hry, a co je nejhorší, motýlí křídla se rozvíjí až ke konci hry, takže chybí i ono napětí. 

Man of Medan sice vaří ze stejných surovin, jen je celý příběh nedopečený a nedodělaný. Jelikož všechny aspekty hry fungovaly už v Until Dawn, nedá se říct, že by dobrodružství potápěčů na bludné lodi Ourang Medan v základu vyloženě nefungovalo, jen není dostatečně dlouhé na to, abyste si k hlavním hrdinům vytvořili jakýkoliv vztah, zapamatovali si jejich obličeje, anebo abyste litovali toho, že je děsy Medanu připraví o život. S odstupem relativně krátké doby je myslím všeříkající to, že si nepamatuji jméno ani jednoho z nich, a na tvář si vzpomenu jen jednu, a to ještě navíc jenom proto, že se Shawn Ashmore o pár let dřív světu připomněl v Quantum Break coby hlavní hrdina Jack Joyce. 

Nejlepší scénu z Man of Medan jste vitěli v traileru.

A pak je tu taky druhá věc – Man of Medan neděsil, spíše tak lehoulince lechtal vaše vnitřnosti, nicméně jakmile jste prohlédli, co se vlastně kolem vás děje, napětí opadlo. Ani Until Dawn neděsilo do morku kostí, já jej vždycky považovali za ideální hru pro hráče, kteří se báli bát, ale ten adrenalin je k tomu vždycky lákal, ale pořád se ve hře nacházelo několik slušných lekaček a intenzivních momentů, při kterých se člověku svíral žaludek strachy nebo napětím. Man of Medan jich má doslova nula. A nejlepší scénu jste viděli v traileru. Možná že jsem zpětně ještě o chlup přísnější než při psaní recenze, pravděpodobně spoustu pozitivních vzpomínek vymazala doba, jisté však ale je, že Man of Medan je dosud to nejslabší, co Supermassive Games vytvořili.

ZBYLA UŽ JEN MALÁ NADĚJE

Pověsti The Dark Pictures příliš nepomohl ani fakt, že mezi jednotlivými díly měla být relativně krátká pauza. Z jedné strany některým přišla příliš dlouhá, tací totiž chtěli vidět nápravu co nejrychleji, z druhé strany to ale znamenalo obavy o další, logicky též nedopečenou hru zasazenou do městečka Little Hope. A, světe div se, malá jiskřička naděje přerostla ve slušný plamínek. Po Little Hope se sice neprocházel Vlastík Plamínek, ale před třemi staletími pronásledovali obyvatelé městečka zhruba tak podobně nadané čarodějky jenom proto, že je někdo označil za ďáblovy dcery. 

Little Hope se možná neodehrává v roce 1666, ale události té doby se promítají i do přítomnosti, kdy se skupina studentů vydává na výlet a shodou okolností ztroskotají v bývalém dějišti čarodějnických procesů. A, jak asi tušíte, ty zanechaly svou stopu na podobě vesnice dodnes. Duchařina druhému dílu The Dark Pictures svědčí, příběh je mnohem poutavější, zlo mnohem hmatatelnější, a i když některé scény stále působí škrobeně, a v některých případech skoro až trapně, pořád jde v součtu o mnohem větší zážitek.

Naneštěstí se ani Little Hope neobešlo bez chyb; tou největší je opět stopáž, která nedává příliš prostoru pro herecky zapamatovatelné výkony. Herci mi obecně vzato sedli přeci jen o trochu víc a stále si je vybavím i s odstupem, z druhé strany tomu ale zcela určitě nahrává fakt, že je hra čerstvější, a tak ji lépe držím v paměti. Jinak ale opět platí, že to, co znáte z Until Dawn, platí i tady, a to jak v dobrém, tak špatném. Není tak divu, jestli jste i vy pojali podezření, že Namco původní koncept jenom ždíme a vlastně do něj nevkládá žádnou invenci. Bohužel, proti tomu člověk nemůže co říct.