Mistra kopie všichni zkopírovali
Xerox dal po roce 1970 dohromady skupinu elitních vědců, o jaké dodnes sní každá firma zaměřená na vývoj počítačových technologií. Později se jim začalo říkat "Architekti informatiky".Tradiční výrobce kopírovací techniky ve svém nově postaveném středisku Palo Alto Research Center v Kalifornii (PARC) disponoval kosmírem počítačového vědění a jeho klub inženýrů, čerpající ze starších počítačových teorií, během patnácti let vynalezl nebo uvedl do praxe snad všechny klíčové technologie, s nimiž dnes jako obyčejní uživatelé počítačů přicházíme do styku.
Ty technologie jsou tak geniální, že si je dnes při práci vlastně vůbec neuvědomujeme, ale seberte nám je, a budeme v koncích. Natolik samozřejmé jsou dnes ikonky a okna z grafického uživatelského prostředí, natolik samozřejmá je práce s myší, natolik obvyklé jsou pojmy jako ethernet, e-mail, správce programů či laserové tisknutí dokumentu podle toho, jak vypadá na obrazovce. Ze všech těchto zázraků techniky ale nakonec čerpala ohromné zisky až konkurence Xeroxu. On sám nikoliv. Xerox byl totiž obrovskou cisternou pokroku, která cedila svůj talent přes mnoho marketingových děr. Firma nerozpoznala budoucí trendy a své know how, o kterém si myslela, že se mezi obyčejnými lidmi nikdy neuchytí, doslova rozdala ostatním.
S více než stoletou tradicí, 130 tisíci zaměstnanci a ohromným zázemím pro vývoj tiskárenských technologií skoro až zamrazí při pomyšlení, že by dnes Xerox mohl mít díky svým dřívějším objevům pod kontrolou také veškerý hardware a software. Možná, že by byl dnešní počítačový trh řízen molochem o významu slepeného IBM, Microsoftu a Intelu. Jenže Xerox se nejbohatší a nejprestižnější počítačovou firmou světa nikdy nestal. I když se konkurence ke všemu, co Xerox vymyslel a zkonstruoval, propracovala až po dlouhé době za pomoci lsti a reverzního inženýrství, velí dnes Uršula Burnsová stále „jen“ obrovské společnosti na tiskárny a kopírky. Xerox, mistr kopie, se před třiceti lety dobrovolně nechal zkopírovat a stálo ho to více než jen potenciální miliardy dolarů. Přišel o část cti a slávy.
Pozor, Attila jede
Kdo ví, jak by se počítačová historie odvíjela, nebýt „dne otevřených dveří“, který Xerox v roce 1979 uspořádal v PARCu (Palo Alto Research Center) pro Steva Jobse. Tento cílevědomý fešák a předák Applu přijel do kalifornského výzkumného centra na třídenní návštěvu jednoduše proto, aby zdejším inženýrům stáhl vývojářské trenky. Udělal to poprvé a naposled. Nic víc po legendárním „stavením se na kávu“ už totiž počítačový průmysl nepotřeboval. Tajemství úspěchu se odhalilo.
A byla to nesmírně pikantní situace – je slunný, docela poklidný den, avšak inženýři za okny PARCu sledují blížící se delegaci Applu, která připomíná spíše kořistnický předvoj Húnů, než partnery pro komerční jednání. Kožené bundičky, sem tam nepadnoucí sáčko, ale naprosto jasný cíl. Apple rozráží dveře do Centra (dodnes existuje) a zasvěcení vědí, že se mu nemohou bránit. Jobs si totiž po vzájemné dohodě s newyorským vedením Xeroxu o nákupu akcií může dělat prakticky cokoliv a do Kalifornie přijíždí pro revanš v podobě informací o velice zajímavém počítači Xerox Alto. Ten vyvinul PARC již v roce 1973, ale vzdálené newyorské vedení Xeroxu si o něm stále kontraproduktivně myslí, že neobsahuje nic, čím by se mohl prodat normálním lidem. A proto jej s klidem nechá předvádět konkurenci. Jobs dostává informace o stroji, který naprosto ve všem, tedy jak ve výkonu, tak i v uživatelské přívětivosti a designu, deklasuje jeho dosavadní výrobky a v mnohém se ještě později vyrovná nastupujícím komputerům včetně amigy z roku 1985! Jobsovo ego se poprvé srovnává s tím, že existují lidé s lepšími vizemi a lepšími schopnostmi, než má on sám. Avšak nezuří. Studuje. Na chvíli je z něj poslušný a učenlivý žák. Tuší totiž, jak šeredně se New York mýlí, když považuje počítač Alto za nůši sice zajímavého, leč neprodejného hardwaru. Jobs poprvé v praxi zkouší grafické uživatelské rozhraní (GUI), poprvé jezdí po obrazovce s myší, poprvé se seznamuje s něčím tak neobvyklým, jako je například pracovní plocha, a už dopředu ví, že z toho bude hit. Spouští ikony, přesunuje okna, hraje černobílý pinball a ptá se. A naprosto vše, co vidí, slyší a vnímá za čtyři roky prodává v osobním počítači Lisa. V předchůdci famozního Macintoshe.
Co mohl, to si Jobs od Xeroxu po roce 1979 licencoval a co nemohl, to prostě zkopíroval. Veškeré novinky částečně použil v Lise a později už naplno právě v Macintoshi, s nímž slavil největší dobové úspěchy a s nímž počítal získané miliardy. Kdo by tušil, že on sám se pomalu dostává do pozice loveného. To jeho nový partner, Bill Gates, napodruhé všechno kopíruje a v roce 1985, kdy vydává první Microsoft Windows, vyplouvá na povrch, že jeho spolupráce s Applem byla pouze fingovaná, aby se mohl dostat ke GUI. Počítačová historie je poprvé naplněna absurditou a pokrytectvím. Když se rozbalují první počítače NEC s Microsoft Windows 1.0, počítačový byznys se definitivně vychyluje od své původně předpokládané trasy. Vše, co v Xeroxu vymysleli, zpeněžil Jobs, a vše, co zpeněžil Jobs, geometrickou řadou rozšiřuje Gates. Dlouho poté, někdy v polovině devadesátých let, kdy stojí Apple nad propastí a Microsoft s grácií prodává nenáviděné Win95, si málokdo uvědomuje, že nadává na něco, co není žádným technologickým vetřelcem, ale jen několikrát ukradenou součástí počítačové historie.
Proč bychom měli mít myš?
Jak to, že Xerox jako firma s tak talentovaným týmem výzkumníků nedokázala prodat své vlastní myšlenky a nechala se dobrovolně vykrást? Technologický vývoj pobočky v Palo Altu je tou nejzásadnější, ale pravděpodobně také nejsmutnější epizodou počítačových dějin. Xerox své patenty totiž zpeněžit nechtěl. Samotní inženýři, mezi nimiž nechyběl například velký vizionář Alan Kay, nastupovali v sedmdesátých letech do PARCu s hlavami plnými mozkových synapsí o neuvěřitelné hodnotě, ale postupem času se srovnávali s faktem, že velká část jejich vynálezů nejde na trh a je používána pouze pro zdokonalování firemní know how. Xerox byl přece jen pořád a především vývojářem kopírek a výzkum všech počítačových technologií od databází přes sítě a operační systémy až po konkrétní aplikace jako třeba Draw (inspirace pro CorelDraw) souvisel pouze s výhledovou možností Xeroxu vstoupit na trh menších počítačových systémů. Do tohoto sektoru se newyorskému vedení na rovinu nikdy moc nechtělo, což vysvětluje jeho chování. Management vůbec nechápal nebo nechtěl pochopit, jak by mohly být některé konkrétní vynálezy koncovým zákazníkům prospěšné, a většinu z toho, co Kayovci vymysleli, jednoduše vetoval.
To byl i hlavní důvod personálních třenic mezi Palo Altem a skoro pět tisíc kilometrů vzdáleným New Yorkem. „Myš? Chcete, aby Xerox uvažoval o něčem, co se jmenuje myš?“, zněla dnes již legendární otázka managementu, která naprosto jasně charakterizovala jeho vztah s výzkumníky kdesi v Kalifornii. Xerox jako celek před třiceti lety nedokázal zbořit hranice v porozumění mezi vědci z Palo Alta a výkonným sborem v New Yorku. Vědci považovali byznysmeny za hlupce neschopné vidět dál než za firemní kopírku a management na oplátku podezříval svůj zdroj poznání z naivity a nerealizovatelného snílkovství.
I Xerox (ne)chce být mobilní
Výzkumníci v PARCu přitom využívali v podstatě neomezené finanční zdroje a mohli navrhovat cokoliv, o čem snili. Jenže to byl ten zásadní problém. Počítač Xerox Alto z roku 1973 se sice hardwarově vyrovnával tomu, co přišlo ještě patnáct let po něm, a s grafickým uživatelským rozhraním dokončeným roku 1975 měl před "konkurenční" Lisou náskok plných osmi let, nicméně právě kvůli pokročilosti svého hardwaru se tento stroj dostával pouze v pár stovkách klonů na spřátelené univerzity a do výzkumných středisek. Jinde kvůli obrovským nákladům na výrobu uspět nemohl. Nikdo by si jej zkrátka nemohl dovolit.
Neuvěřitelný stroj s obrácenou obrazovkou ve formátu A4 skutečně nemohl mít na trhu aktuálně zaplněném levnými Apply II místo. A v roce 1981, tedy ještě dva roky před „xerox/apple“ Lisou, něco podobného potvrdil jeho "kolega" Xerox 8010 Star Information System. Tento kancelářský počítač stál šestnáct tisíc dolarů, přičemž podnikové řešení napíchnuté na síť potřebovalo alespoň dvě až tři takové jednotky, a to z pořízení Staru dělalo investici nepředstavitelnou pro většinu malých a středních podniků. Vedení Xeroxu se tím de facto utvrdilo v přesvědčení, že by na trhu s osobními komputery nemělo čekat zázraky, respektive že by na něm vůbec nemělo podnikat, a to byl konec jakýmkoliv dalším pokusům. Definitivně se potvrdil základní kámen úrazu xeroxovského marketinku: firma dělala příliš skvělé počítače, které nechtěla ani nedokázala prodat a s jednotlivými technologiemi si pak vůbec nevěděla rady.
To vlastně podťalo pomyslné nohy ještě jednomu, naprosto revolučnímu a již dávno vyvinutému systému, který se stal inspirací pro pozdější miliardářský byznys. Jestliže osobní Alto bylo praotcem desktopových počítačů s GUI a 8010 Star System bylo revolučním síťovým řešením, pak téměř neznámý stroj Xerox NoteTaker musíme vnímat jako pramatku všech notebooků.
Ano, věřte nebo ne, v Xeroxu se psala i historie mobilní výpočetní techniky. V roce 1976, v době kdy si ještě mladý Jobs při jídle namáčel dlouhé vlasy do polévky, měl Xerox ve skladu přenosný počítač splňující všechny potřebné atributy pro notebook. Měl vestavěnou odnímatelnou klávesnici a zabudovaný monitor, měl myš, měl interní disketovou mechaniku a zvedal se za kufříkové držadlo. Xerox NoteTaker byl prototyp o deseti kusech, který se ale opět nedostal do sériové výroby, protože by na normálním trhu stál snad padesát tisíc dolarů. Byl příliš drahý a příliš revoluční. A díky svým vlastnostem mohl „akorát“ výrazně ovlivnit design počítače Osborne 1, kterého dnes odborná veřejnost považuje za první skutečný notebook. Skutečný proto, že se prodával a navíc za akceptovatelnou cenu. To Xerox ne. Ten opět jenom ukázal, co je s dostupnou technologií v určitém období možné vytvořit, ale nic víc. Proto byl jen dalším komerčním fiaskem. Co vlastně dělilo NoteTaker od notebooku? Pět let a příliš rychle myslící hlavy návrhářů? Určitě. Stejně jako u Alta.Komputerový byznys se holt tvořil trochu později a hlavně bez Xeroxu. Není to škoda? Ne, nebuďme sentimetální... Tisk nedokončen, vyměňte prosím zásobník inkoustu!
