Medal of Honor Vanguard
Podrobný psychoanalytický rozbor vývojářské posedlosti druhou světovou válkou by vydal na menší diplomový epos. Existují domněnky, že se jedná o poslední lidské podobenství boje dobra se zlem, poslední konflikt naší historie, který nám umožňuje bez problémů rozlišit zločince od hrdinů a takový nabízí snadno identifikovatelné vzory chování – odvaha, čest, nasazení nehledě na riziko.
Všechny následující války 20. století, ač často silně medializované, už zkrátka postrádají tak křišťálově čistý odkaz, neprodukují dostatek hrdinů (protože i ten nejodvážnější vietnamský veterán na hony zavání napalmem) a příliš často bývá obtížné rozlišit agresora od napadeného. No a nebo je to prostě tím, že v druhé světové teklo hodně krve, lítalo moře bomb a vůbec to byla nehorázná „bžunda“ k potrhání…těžko říct. Vyberte si sami. Na faktu, že nás vývojáři každoročně zaplavují přímo lavinami druhoválečných akčních her to nic nezmění. Pokud to někomu, tak má pořád tu možnost vysedávat po čajovnách a zpívat háre krišna za světový mír.
MoH opouští zapomnění
Jedním z velmi pilných producentů válečných her je už tradičně Electronic Arts se svou vousatou sérií Medal of Honor. A zatímco ještě před rokem se zdálo, že MoH série skončí jako jeden z tisíců vojenských náhrobků na Arlingtonském vojenském hřbitově, poražená a opuštěná, nyní nabírá druhý dech, jako by snad nikdy nepocítila krizi. Využila totiž zbraní svých soupeřů – Call of Duty a Brothers in Arms, stejně jako to oni udělali v době, kdy MoH nahradili na špičce válečných FPS.
S paragány napříč Evropou
Hra bude vyprávět příběh Franka Keegana, desátníka 82. výsadkové divize (tedy slavnější a pohříchu méně medializované sesterské divize Křičících orlů ze 101.), která měla to „štěstí“ a účastnila se každé významnější operace druhé světové války. Díky tomu čeká desátníka Keegana doslova okružní cesta po Evropě, vše na náklady štědrého strýčka Sama. Poznávací výlet začíná operací Husky (invaze na Sicílii), pokračuje přes Neptun (Normandie) až ke slavné Market Garden, aby vše skončilo seskokem nad chabě bráněným pravým břehem Rýna v operaci Varsity (že se 82. výsadková tohoto seskoku z úsporných důvodů neúčastnila pomiňme zdvořilým mlčením). A to vše si prožijete s ovladačem v ruce i vy, ať už to bude klasický Dualshock, nebo více akční Wiimote. Právě ovládání by mělo být jediným viditelným rozdílem mezi verzí pro PS2 a Wii. Zatímco PS2 znovu vyzve do akce lety prověřený ovládací systém, Wii se zase jednou popere s nezvyklou kombinací nunchaku a Wiimote.
Jak zatočit s nudou
Ostatně už vstup do samotných bojů bude pokaždé záležet na zvážení hráče. Každá mise samozřejmě začíná seskokem z letadla do předem označené zóny. I v jejím (v porovnání s MoH: Airborne) omezeném rozsahu však bude možné manévrovat a ovlivnit tak svou výchozí pozici pro pěší boj. V jedné misi bude možné přistát na půdě dvoupatrové budovy plně obsazené němci a následně diverzní akcí zevnitř podpořit americké jednotky útočící na tento dobře bráněný dům. Pokud však nechcete riskovat seskok v horké zóně, můžete přistát spolu s ostatními jednotkami na nedalekém poli a následně vzít statek útokem. To však bude pochopitelně mnohem náročnější.
Klevetící AI
PS2 na plné obrátky
Závěrem je nutno zmínit vskutku luxusní vizuální zpracování, které se verzi pro PS2 (Wii má pro podobné věci přeci jenom lepší předpoklady) dostalo a která bez nejmenších potíží strčí do kapsy všechny předchozí díly série. Na vojáky se detaily opravdu nešetřilo, vypadají teď o třídu lépe a v kombinaci s povedenými animacemi se jedná bez nadsázky o jeden z nejlépe vypadající titul pro PS2. Světelné a kouřové efekty už pak jen atmosféru krutých bojů umně dokreslují, stejně jako štědrá zobrazovaná vzdálenost při seskocích. Původně jsme se obávali, aby MoH: Vanguard nedopadl jako laciná náhražka přeci jenom více proponovaného MoH: Airborne. Nyní si však troufáme tvrdit, že se majitelé PS2 a Wii podřadného produktu obávat nemusejí.
