Hádáme (ne)známou herní hudbu

NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu

Reklama

První souvislá hudba byla v počítačových hrách poprvé slyšet před jednatřiceti lety v závodní hře Rally-X a od té doby se rozvíjela utěšeným tempem. Skutečnou revolucí prošla téměř záhy s legendárním zvukovým čipem v Commodoru 64 a posléze, začátkem devadesátých let, ji k momentální dokonalosti dovedla amiga. A pak přišla éra PC se silnými zvukovými kartami a po ní i první období CD kvality z dvaatřicetibitových konzolí. Právě tehdy se herní hudba začala skutečně podobat té běžně slýchané v televizi či rádiu. Doba multimediální začala přát tvorbě na té nejvyšší úrovni.

Fajnšmekři mají jistě v hlavách spousty tónů z proslulých soundtracků ke Castlevanii, Neverhoodu, WipeOutu, Ico, Shadow of the Colossus, Assassins Creed II a mnohým dalším. Abychom si význam herní hudby lépe připomněli, najdete níže seznam s dvaceti významnými herními songy, u nichž ale záměrně nepíšeme, ke kterým hrám patří. To musíte uhádnout vy. Zúčastněte se vzpomínkového kvízu, jež sice není soutěží o ceny ani záminkou pro co nejvyšší počet nesouhlasných výkřiků, ale snad je zábavným prostředkem k tomu, jak si zavzpomínat a snad si i v některých případech rozšířit obzory. Hádejte, ke kterým hrám následujících dvacet písní patří. Začínáme zlehka a končíme u těch, které mohou pěkně zašmodrchat mozkové synapse.

1: Pozdravuje vás pan "S..."

Na začátek velmi jednoduchá záležitost. Skladatel Vladimír Šimůnek a pětačtyřicet členů Českého národního symfonického orchestru vytvořilo začátkem uplynulé dekády herní soundtrack nejvyšší světové kvality. Díky pečlivému výběru z díla Louise Armstronga nebo Lonnie Johnsona se dodnes při poslechu hudby k první hře v seznamu nutíte k rytmickému podupávání a luskání prsty. Renomovaný server IGN ocenil historicky třetí český profi sountrack známkou 9,5 z 10.

Je úsměvné, že autoři v inkriminované hře ale vyjadřují své sympatie k docela jiné hudbě, než k té, jenž pocelou dobu zní. Prostřednictvím jmen závodníků v proslule těžké soutěži historických automobilů se vyznávají z lásky k Napalm Death (Mark "Barney" Greenway), Cannibal Corpse (Chris "chropťák" Barnes) nebo Crowbar (Kirk Windstein).

2: Dunmeři, na ty pozor

Další snadno uhádnutelná hra. Skladatel Jeremy Soule ví, jak navodit atmosféru neprozkoumaných dálek. Má cit pro tajemno i pohádkovost a jeho úvodní hymna z kdysi velmi očekávaného RPG je dodnes považována za jednu z nejlepších úvodních skladeb herní historie. Poslechněte si ji. Chytne za srdce a dojme.

Mezi zajímavosti dotyčné hry patří fakt, že byla svým studiem premiérově vydána i pro konzoli Xbox a získala na ní velmi pozitivní hodnocení. A o jejím taktéž kladně hodnoceném megalomanství svědčí několik čísel: 3244 NPCček, 316 tisíc ručně vložených grafických objektů, 480 miliard možných kombinací při tvorby postavy a šest knižních románů textu.

3. Rock this

Frank Klepacki patří mezi největší videoherní rockery. Svou prací zvýraznil především několik známých strategických sérií, zejména tu od jednoho kultovního studia, které již dnes pod svým jménem netvoří. Tato skladba patří mezi trumfy herní historie. Dokonale vystihuje bojovnou náladu a jen tak pro zajímavost - v refrénu obsahuje německou větu: "Die Waffen, legt an!" což v překladu znamená "Do zbraně!" Hra, ve které se tento song objevil, uzavřela éru 2D izometrických strategií.

4: Přijela tchyně

Čtvrtá videoherní skladba je od Christophera Tina a jako první v oboru získala prestižní mezinárodní hudební cenu. Doprovázela strategii, která svoji mateřskou sérii před šesti lety poprvé převlékla do trojrozměrného kabátu, což mnohé hráče rozhodilo a znechutilo, ale mnohé nové naopak ke značce přivedlo. Není bez zajímavosti, že v dotyčné herní sérii se z jistých důvodů vždy objevuje jméno Dan Quayle, což je bývalý americký viceprezident (1989-1993), proslulý mnoha popletenými a legračními výroky jako: "Jestli neuspějeme, riskujeme, že selžeme."

5: Na cestách

Stále hádáme poměrně bez námahy. Tento song, druhý od Jeremyho Soula, pochází z hodinového soundtracku velmi úspěšné dobrodružné hry, která má dosud velkého konkurenta v jedné neméně prestižní německé značce. Soule uvedl, že při skládání hudby k této hře nemyslel na konkrétní okamžiky nebo postavy, ale chtěl pouze vyjádřit krásu lidského života. Tento základní motiv si nedobrovolně osvojil po těžké autonehodě. "Skončil jsem v kotrmelcích vstříc protijedoucím autům. Necítil jsem strach, ale uvědomil jsem si, že jsem žil dobrý život, který teď může během pár vteřin skončit," řekl Soule po uzdravení. Z autonehody vyvázl jen s drobnými zraněními, ale myšlenka o ceně života charakterizovala celý jeho soundtrack.

6: Kvič, hochu, kvič...

Pomalejší tempo, horší výkon zbraní a diskutabilní přínos nových vlastností. I tak se můžeme dívat na jedno velké akční pokračování z roku 2002, jehož demo si stáhlo rekordního 1,2 milionu hráčů. Co ale všem imponovalo, byla skvělá hudba. Našlapaný soundtrack je s touto hrou neodmyslitelně spjat. Kombinuje elektro, taneční, rockovou a orchestrální hudbu ve vzácně povedené symbióze. Dílo Starskyho Partridge and Kevina Riepla patří do zlatého fondu videoher. Uhádnete, kde tohle zní?

7: Ultimátní výzva

První závodní hra v žebříčku a pro mladší čtenáře snad i první větší hádanková výzva. Ačkoliv jméno Patrick Phelan není příliš známé, ve skutečnosti je to velmi plodný autor podepsaný pod padesáti hrami počínaje Zoolem z roku 1992 a konče loňským Alien Swarm. Soundtrack použitý v této hře se stal předlohou pro mnoho pozdějších remixů.

8: Drsné Vánoce 1997

Nová spolupráce s Trentem Reznorem z Nine Inch Nails se nekonala. Pro další díl jedné velmi známé hry nakonec vyrobil soundtrack Sonic Mayhem, což je umělecké jméno německého skladatele Saschi Dikiciyana. A ten stvořil elektrometalovou perlu. "I když by bylo psaní pro film určitě vzrušující výzvou, tak myslím že v herním průmyslu je ještě pořád dostatek prostoru k seberealizaci. A hlavně bez ohledu na to, co se v budoucnu stane, zůstává herní hudba mojí vášní," říká Sonic Mayhem. Z titulního songu na videu je to víc než patrné, ačkoliv se jím dnes už vůbec nechlubí.

9: Válka je strašná

"Věnováno těm, kteří zemřeli, abychom my mohli žít." Poselství této válečné hry před deseti lety zvěstovalo nejen úctu k padlým vojákům, ale i to, že cokoliv, co do té doby vyšlo na poli válečných akčních her, bylo dětskou selankou. I hudba se povedla. K čemu hraje?

10: Joyride

Jeremy Clarkson testoval tuto hru v jednom vánočním vydání Top Gearu, protože chtěl zjistit, jestli se z člověka může stát dobrý jezdec na základě zkušeností ze závodní videohry. Narážel na prohlášení Fernanda Alonsa, který z premiérové Velké ceny Turecka údajně neměl strach, protože prý trať dobře zná z her. Clarkson jel nejdříve s herní Mazdou NSX na okruhu Laguna Seca v Kalifornii a pak si to samé zkusil přímo na místě v reálu, kde byl ovšem s NSX pomalejší o celých šestnáct vteřin. Některé detaily trati se mu totiž neshodovaly s tím, co viděl v televizi a rovněž se bál jít na hranici svých možností. Nutno podotknout, že test byl znehodnocen tím, že hru Clarkson ovládal jen na gamepadu. Och, nemáme se bavit o herní hudbě?

11: 雷神之锤III：竞技场

Začátkem roku 1999 si tech demo této hry stáhly dva miliony uživatelů. O sountrack se tentokrát podělili Sonic Mayhem a kanadská skupina Front Line Assembly. Další komentář je zbytečný. Poslouchejte a tipujte.

12: Na čele Travis Daye a Bruno Gourdo

Posloucháte znělku hry, která ve světě nesbírala kdovíjak pozitivní hodnocení, ale v Česku je neodmyslitelně spjata s rozšiřováním počítačové gramotnosti ve školách a v domácnostech. Počítač bez xxx? Nemyslitelné. Na záznamu zní verze z amigy. Proč jsem ji vybral? Zajímavé je na ní to, že společně s derivátem pro Commodore 64 má oproti klasickému PC prohozené zvukové stopy. To, co hraje na amize a C64 při intru, je u PC až hudba z menu. A naopak.

13: Zlatý věk automobilismu

Tato závodní hra vyšla v době, kdy stejnojmenná série znamenala s každým dílem velkou událost v otázkách technického zpracování a designu. Hudbu k ní zařídilo celé spektrum víceméně neznámých autorů a narozdíl od jednoho staršího dílu zde zaznamenáváme výrazný příklon k elektru. Tratě také překvapivě neměly své dedikované písně, ale soundtrack spouštěl písničky náhodně, kvůli čemuž se v Playstation verzi při každé nové písni objevovalo pop-up okénko se jménem skladby a jejího autora.

14: RPG na prd(?)

Keiichi Suzuki není u nás zrovna nejposlouchanějším herním skladatelem, ale možná až si pustíte čtrnáctou píseň našeho seznamu, sami si jeho tvorbu vyhledáte. Song má v sobě cosi magického. Něco, co uvnitř sebe samé skrývala i hra, ke které píseň patří. Na konzoli SNES se jednalo o velký triumf RPG žánru v Japonsku. Ale naopak v USA to byl komerční propadák, především kvůli nejapné reklamní kampani zaměřené na záchodový humor plný krkání, prdění a zvracení. Slogan "Tahle hra smrdí" se zapsal do dějin šerednou črtou. S příručkou dobrodruha se hra aspoň balila do největší krabičky, kterou hráči do té doby v USA viděli.

15: Co může změnit charakter člověka?

Musí být cosi dekadentního na soundtracku, který je klenotem dobrodružné herní hudby, a přitom byl hotov údajně až v posledním týdnu vývoje hry poté, co vydavatel na poslední chvíli kategoricky žádal výměnu autora. Mark Morgan se svého úkolu na tomto legendárním RPG zhostil nejlépe jak mohl a dosud svůj výkon nedokázal překonat. Závěrečná píseň k titulkům sice ku překvapení všech neodpovídá celkové hudební náladě hry, ale protože se jedná o hudební vrchol, nakonec jsem ji vybral. A tak jako Morgan zatím nezopakoval svoji genialitu, tak i hra samotná už dvanáct let marně hledá svého přemožitele.

16: Všichni za jednoho

Tato arkádovka v době vydání neměla ve světě příliš velký ohlas kritiků, neboť byla pokládána jen za jakýsi facelift svých předchůdců za plnou cenu. Dnes je však tím nejlepším tipem pro zájemce o skrolovací akci pro jednoho, nejlépe však pro dva hráče. A o tom, že si Konami pro své hry umělo objednat vždycky i skvělý soundtrack, svědčí také tato skladba. Ke které hře patří?

17: Tam kdesi dole po katastrofě

Zajímavý song. Zajímavý v tom, že mi vůbec nepřipomíná hru, ke které patří. Když jsem si ho po letech znovu pouštěl na kompaktu, tápal jsem. Nerozuměl jsem mu. Je zapomenutou součástí nezapomenutelné hry, která proměnila jeden velmi oblíbený žánr. Do exkluzivního seznamu ale jednoduše patří. Poslouchejte.

18: Říkali mu...

Adam Skorupa a Paweł Błaszczak nesložili v porovnání se související hrou zrovna majestátní soundtrack, ale jejich hudební dílo je silné v detailech. V tom, že různé linky a motivy dlouho nevnímáte, ale pak přijde chvíle, kdy se musíte ve hře zastavit a chvíli poslouchat. Tak teď poslouchejte. A hádejte.

19: Do boje

Nyní si poslechněte příspěvek Yoshitaka Azumy. To, že máme v seznamu dalšího Japonce neznamená, že bychom snad až příliš vzhlíželi ke kultuře národa, který každé ráno vstává nejdřív. Je to jednoduše proto, že Japonsko má v herní hudbě nejsilnější tradici a dodnes vůdčí slovo. Například tento song doslova vybízí k sedlání koně a k jízdě do nějaké bitvy šestnáctého století, a i když nakonec budete sedlat něco docela jiného, boje si užijete dost a dost. Pakliže máte starou konzoli, nebo schopný emulátor, možná si tuto hru ještě pamatujete. Server 1Up prohlásil její soundtrack za jedno z nejlepších hudebních děl v herní kultuře. Možná, že po stisknutí tlačítka Play budete souhlasit.

20: Relax na závěr

A na závěr další malý velký Japonec. Yasunori Mitsuda složil pro toto RPG čtyřiačtyřicet skladeb a tahle patří k nejlepším. Možná by se hodila do solné jeskyně, protože je plná dobrosrdečné relaxační energie. Společně s ostatními byla vydána v březnu 1998 na samostatném dvoucédéčkovém soundtracku. Na autorskou prvotinu je to podivuhodný výkon.

--------------

Dvacet hádanek, dvacet správných odpovědí? Ať už zůstanou jen ve vaší hlavě, nebo se o své tipy podělíte v diskuzi, výsledky kvízu každopdáně zveřejníme hlavně my a to za týden pod čarou u dalšího retro článku.

Reklama