Cyclades

Možná to bude částečně tím, že řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky patří mezi povinné čtení školních škamen, ale osobně mi řecká mytologie prostě přirostla k srdci - a spolu se severskou patří k mým nejoblíbenějším. Takže když se na trhu s deskovými hrami objevily Cyclades, kde hráči za pomoci bohů bojují o vítězství v antickém Řecku, neváhal jsem ani minutu. A rozhodně jsem neprohloupil!

Procházka antickým Řeckem

První, co každého na Cyclades zaujme, je zpracování. Velký a stylově nakreslený plán doplňují plastikové miniatury vojáčků (každý hráč má specificky designované modely) a lodiček, přičemž všechny figurky vypadají opravdu skvěle. Samostatnou kapitolu pak tvoří velké miniatury (poněkud oxymóron, že? :) mýtických bytostí. Kraken či Minotaurus jsou skutečně detailně propracovaní a dlužno říci, že jsou přímo úchvatní. Celkové zpracování tedy zaslouží jedničku s hvězdičkou, spousta jiných her by si měla po vizuální stránce vzít Cyclades za příklad.

Bohové musí být šílení

Samotné hraní je v jádru poměrně jednoduché, skýtá však spoustu možností a mezi hráči nutně dochází ke konfliktu. Proč? Protože jejich cílem je na dvou ostrovech vystavět metropole, nicméně o ty musí neustále soupeřit s ostatními, protože mapa je pro všechny zúčastněné příliš malá - liší se podle počtu hráčů (těch může být 2-5).

Na začátku tahu hráči nejprve skrze dražbu shánějí vhodné bohy, díky kterým pak provádí specifické akce. Áres umožňuje nakupovat armády, válčit a stavět kasárna. Poseidon zase budovat válečné loďstvo a stavět přístavy. Zeus přidává kněze s možností postavit si chrám. Díky Athéně získáváte filosofy a stavíte univerzity. Jakousi únikovou variantu pak tvoří Apollón, který sice neumožňuje zahrát akci, ale nic vás nestojí a díky jeho rohu hojnosti, umístěném na jeden z ostrovů, posílíte svou ekonomiku.

Peníze až na prvním místě

Ve hře v různých okamžicích potřebujete různé bohy, protože jinak než přes ně se k žádaným akcím prostě nedostanete. Nicméně ceny v dražbách se pak u těch nejžádanějších šroubují pěkně vysoko. Skutečnost, že v dražbách utratíte spoustu peněz, ve výsledku znamená, že si musíte pečlivě hlídat jejich přísun. Potřebné finance lze získat z ostrovů a také z obchodních míst na moři. O příjmově zajímavé ostrovy pak často a celkem logicky bývá poměrně značný zájem a jsou terčem útoku protihráčů.

Řecká mytologie v praxi

Po dražbě bohů se odehrávají samotné tahy hráčů, a to v pořadí, v jakém jsou na stole vyloženi bohové. Což se každé kolo mění. Pořadí má velký dopad na hru, protože hráči, kteří jsou na tahu dříve, mohou vyjma akcí vybírat ze zajímavých mytologických bytostí, co jsou dané kolo k dispozici. Ty nezřídka bývají poměrně silné, takže občas se vyplatí zahrát slabšího boha výměnou za využití lepší mytologické bytosti.

Nabízené bytosti přitom výborně zapadají do celého konceptu hry. Můžete tu využít služeb bájeného Pegase, sirény, harpyje a spousty dalších kreatur. Pořadí jednotlivých akcí není nijak pevně určeno a je tak jedině na vás, jak si je v rámci tahu uspořádáte.

Život je boj

Soubojový systém v Cyclades je velmi jednoduchý. Neobydlené ostrovy automaticky zaberete, o ty obydlené pak bojujete za pomoci a přispění svých vojáků. K jejich počtu se připočítává i číslo hozené na kostce a také případný bonus do obrany pro obránce, který má postavena kasárna. Často však ke střetu nemusí vůbec dojít, protože vaší snahou bude, aby soupeř jenom nedoplul k vašim ostrovům. Hodně bitev se tak odehrává přímo na moři.

Resumé

Cyclades jsou velice pěkná hra, která perfektně těží ze zvoleného tématu. Vše od bohů, přes mýtické příšery a celkové zpracování do sebe výborně zapadá a hráči zde mají skutečný pocit téměř titánského střetu, odehrávajícího se v antice. Hra je přitom poměrně interaktivní a konfrontační. S blížícím se koncem navíc roste napětí a také ceny v dražbách, kde se pak utrácejí nehorázné peníze s vidinou konečného vítězství. I tento element výrazně napomáhá k atmosféře a výslednému skvělému prožitku z hraní.

Vzato kolem a kolem lze Cyclades doporučit všem hráčům, kterým nevadí konfliktní hry a kteří preferují téma silně související se zpracováním. Z mého pohledu jsou Cyclades nejlepší ve čtyřech či pětici hráčů, ale spoustě lidem se zamlouvají i partie ve dvou. Konečný rezultát zní, že Cyclades jsou pravděpodobně nejzajímavější deskovou hrou, která (zatím) vyšla v roce 2010.

Za zapůjčení děkujeme obchodu Planeta her.