Crysis 3
V zájmu objektivity je třeba říci, že díky předbíhací kartičce od Electronic Arts jsme se naštěstí frontou zabývat nemuseli a mohli jsme rovnou vklouznout do uzavřeného prostoru s hromadou Xboxů a PC nachystaných na multiplayerové klání. Před samotným hraním jsme ještě zhlédli krátká videa představující herní módy Crash Site a Hunter.
Bitva o moduly
Crash Site je klasický režim „king of the hill“, v němž proti sobě stojí dva osmičlenné týmy (na konzolích šestičlenné), které získávají body držením určité oblasti pod svojí kontrolou. Danou oblastí je výsadkový modul, u kterého se vždy nacházejí dva přenosné štíty a obří ovladatelný mech Pinger, jehož masivní výzbroj může být rozhodujícím prvkem při obraně či dobývání oblasti. Po nějaké době modul exploduje, na jiné části mapy se objeví nový a bitva o dominanci se může znovu rozhořet na jiném místě.
Lovci a vojáci
Druhý mód, ve kterém jsme se zanedlouho měli střetnout s ostatními vyvolenými návštěvníky výstavy, se jmenuje Hunter a bude povědomý všem fanouškům série Halo, kteří si kdy vyzkoušeli multiplayerový Infection. Na začátku hry jsou síly obou týmů rozloženy na první pohled nerovnoměrně: dva lovci vyzbrojení pouze luky a nanooblekem s permanentní neviditelností na jedné straně, čtrnáct vojáků CELL na straně druhé. Úkolem první strany je zabít všechny vojáky, ti se zase naopak snaží, aby po uplynutí dvouminutového kola zůstal alespoň jeden voják z týmu naživu. Háček je v tom, že každý zabitý voják se objeví zpátky ve hře v podobě lovce – a postupem času se tak poměr sil převažuje na stranu neviditelných lovců.
Zarostlý New York
Poté, co jsme se konečně dostali k počítačům (hádejte, kolik z nich mělo připojenou myš pro leváky, nebo alespoň nějakou neutrální), se rozběhl krátký odpočet a čtrnáct lidí se ponořilo do ruin New Yorku zarostlých bujnou vegetací. Hned v prvním kole jsem vyfasoval roli jednoho ze dvou lovců a dříve než jsem se nadál, se mi do cesty připletl první voják CELLu. Díky štěstí a jeho dlouhému zastavení u zdi se mi ho podařilo trefit do krku a získat tak třetího kumpána do loveckého týmu. Vzhledem k šibeničnímu dvouminutovému limitu nebyl čas schovávat se a čekat, až oběti samy napochodují do rány, a proto jsem podle minimapy vyrazil do oblasti s vysokou koncentrací červených teček. Tam moje putování rychle skončilo, protože jsem udělal klasickou chybu – zaměřil jsem se na pronásledování jednoho vojáka a po výstřelu mě rozporcovali tři z jeho týmu, kteří mu kryli záda. Hráč vedle mi tvrdil, že lovec má ve výzbroji jeden výbušný šíp, ale k jeho použití jsem se bohužel nedostal a během celé akce jsem nezaregistroval, že by ho použil někdo jiný.
Když ani přesila nestačí
V roli vojáka to bylo zpočátku jednodušší, běželi jsme v pěti lidech a každý kontroloval část perimetru. Zadrnčení šípu, který minul cíl, následovala sada hozených granátů a palba směrem, v němž jsme předpokládali neviditelného vetřelce. Nebyl to ale žádný amatér a v době, kdy střely cupovaly prostor na cucky už byl dávno někde jinde. Další šíp už svůj cíl našel a nás bylo najednou o jednoho míň. Na tuhle střelu jsme sice dokázali odpovědět eliminací útočníka, ale zatímco náš tým prořídl, jejich byl stále stejně početný a do konce kola zbývalo stále skoro jeden a půl minuty. Nevím, v kterém okamžiku přesně se to zlomilo, ale najednou se z přesily stala hrstka tří vystrašených jedinců s docházející municí a necelou půlminutu před limitem padl poslední voják zasažený snad třemi šípy najednou.
Lovci mají navrch
V průběhu dalších kol došlo i na několik zábavných situací typu „došly mi náboje už i v pistoli, zkusím neviditelného lovce ulechtat k smrti holýma rukama“ – takže to vypadlo, jako když se lehký epileptik snaží zacvičit volnou gymnastickou sestavu. Odměnou za tuhle podívanou byl šíp (nikoli do kolene). Celkově byla patrná převaha lovců, za celou dobu se podařilo vojákovi přežít až do vypršení dvouminutového limitu snad jen jednou
Pět kol uběhlo příliš rychle, přesto si dovoluji tomuto módu prorokovat velkou oblíbenost mezi hráči – kdyby mě násilím nevynesli dva pořadatelé, klidně bych tak zůstal minimálně na další dvě až tři skupiny.
