Assassin's Creed

Reklama

Hned z kraje máme pro vás dvě zprávy. Dobrou a špatnou. A začneme natruc všem zvyklostem tou dobrou, opačné pořadí by nám totiž dokonale rozhasilo pointu. Nuže tedy, Assassin’s Creed je hotov, prochází právě fází odstraňování posledních zašitých nedostatků a Ubisoft na to konto zahájil závěrečnou vlnu novinářských testů. To znamená poslední příval čerstvých preview, hotových a zahřátých, aby hráče pěkně za tepla namlsaly na ne příliš vzdálený launch. Spousta nových informací, spousta nových herních zážitků, všeobecná radost a vůkol veselí. Tolik k dobré zprávě. Teď ta špatná. O cestování časem víme stejně jako před měsícem. Velký. A kulový k tomu. A pak že jsou Francouzi, respektive Kanaďané nedůslední…

Pozvání na cestu

Ale teď vážně, o zabijákovi z Jeruzaléma, který se v listopadu tiše snese na Xbox 360 a PS3 (aby se někdy v příštím roce zatetelil také na PC a Nintendu DS) jistě slyšel každý. Příběh z dob křižáckých výprav rozprostře před námi osudy zneuznaného hašašína Altaïra, který jen nedávno ztratil v tomto prastarém řádu mordýřů své postavení – to když selhal v úkolu zavraždit templářského velmistra. Cesta k vykoupení pohaněného jména vede pouze skrz náročný podnik, totiž vraždu několika vysoce postavených a vysoce otravných křižáků, kteří v nepokoji rozervané svaté zemi těží z nepravostí doby. Jejich smrt přinese regionu stabilitu a Altaïrovi jeho pravidelnou dávku návykového kuřiva. Assasin’s Creed láká na naprosto nelineární a zcela otevřenou hratelnost, patent tzv. organického designu (lidé i prostředí přirozeně reagující na vnější podněty, davová psychika, atd.) a detail pro historickou přesnost.

Do Svaté země

Ale splnit úkol, to neznamená vrazit dýku do zad a zmizet v davu, jak by se snad mohl člověk domnívat z trailerů a efektně nastříhaných ukázek, které v poslední době doslova zaplavily internet. Altaïr si musí před každou vraždou projít důmyslným řetězcem úkolů, na jehož začátku je identifikace cíle a na konci bílé pírko mistra řádu Sinana – zelená pro samotnou exekuci. Dobrý hašašín potřebuje jasný obrázek o tom, kdo je jeho cíl, jaké má plány, jaký život vede, kde se pohybuje, co dělá a jak nejlépe ho zprovodit ze světa. Způsobů jak to zjistit je mnoho. Od prostého odposlouchávání cizích rozhovorů, přes výslechy vytipovaných osob (netřeba dodávat, že informaci nepustí jen tak na požádání, často je třeba z nich kloudnou větu doslova vytřískat), kapesní krádeže (třeba důležitých dokumentů, přímo z rukou spěšného posla), až ke spolupráci s informátory (formou protislužby – ty pomůžeš mě, já zas tobě).

A pak je tady samozřejmě ona tolik opěvovaná možnost free-runningu, nelimitovaného pohybu po střechách, který čas od času naruší leda nějaký dotěrný lučištník. Střechy s sebou přinášejí další významný zdroj informací – tzv. vyhlídky, speciální body na mapě, jež poskytují zdaleka nejlepší výhled spolu s informacemi o místech vhodných k odposlechnutí důležitých hovorů. Jakmile Altaïr nasbírá minimální nutné množství informací, spěchá do pevnosti hašašínů pro bílé pírko – povel k útoku – aby ho za pár chvil smočil v krvi své oběti na důkaz splněného úkolu. Přípravná fáze na nás zatím působí zdaleka nejpřitažlivějším dojmem, na rozdíl od okamžiku samotné vraždy zde totiž člověk stráví největší objem času. Právě zde vyniká fungující sociální struktura města, právě zde tepe život v ulicích nejhlasitěji a dává naplno pocítit provázanost jednotlivých Altaïrových kroků (zbytečná vražda – zbytečný poplach – panika v ulicích – stráž na každém rohu).

Do Jeruzaléma

Se splněnými úkoly šplhá Altaïr pomalu zpět po hierarchickém žebříčku řádu. Úrovní je celkem devět, s každou pak na něj čeká sladká odměna v podobě nového kusu vybavení nebo schopnosti. Jednou je to lepší zbraň, jindy zase speciální rukavice, která umožní úchop na římse i v případě nenadálého pádu. Zbraně a pomůcky by však nebyly nic platné, kdyby si člověk dokonale neosvojil velmi nezvyklé ovládání Assasin’s Creed – každé ze čtyř hlavních tlačítek na gamepadu totiž reprezentuje část Altaïrova těla: hlavu, ruce (tu volnou, i tu se zbraní) a nohy. Vše lze zapojit nezávisle, jak v boji, tak i v pohybu po střechách, smysluplný pohyb a účinná komba však vyžadují dokonalý cvik a koordinaci.

Do pohádky

Vraždy a střechy stranou, organický design bokem, pokud v posledních dnech čeří Assasin’s Creed poklidné vody herní, pak je to jednoznačně spekulacemi o cestování v čase. Indicií je hned několik. I přes veškerou, často až fanatickou historickou přesnost, disponuje hra nepatřičně futuristickým HUDem, jenž se do ní hodí snad ještě míň, než další zdánlivý kiks – Altaïrův dabing. Třebaže všechny postavy ve hře, od prostých pouličních vandráků až po křižáky samotné, mluví nádhernou historickou angličtinou, často s příměsí italštiny, francouzštiny či němčiny (podle toho ve kterém městě se právě hráč nachází), Altaïr se vyjadřuje klasickým americkým slangem, lingvistickým to výdobytkem moderní doby. Marketing? Chybička? V projektu tak puntičkářském se tomu ani nechce věřit. O pěstech na oko, jako jsou úryvky z videí na E3 (prolínání hry s prostředím moderně vybavené laboratoře) ani nemluvě.

Ubisoft se k celé věci staví odměřeně a podrobnosti prozrazovat odmítá. Z nedávných herních testů vyplynulo alespoň tolik, že Altaïr neumírá – místo se „desynchronizuje“ a „resynchronizuje“ pár minut zpět v minulosti. To by mohlo podpořit teorie o jakémsi virtuálním simulátoru historie, ve kterém se Altaïr (ne)vědomě nachází. Jaký význam pak ale má DNA šroubovice, jejíž části (bloky) reprezentují jednotlivé kapitoly?

Spekulovat a hádat bychom tady mohli až do svatého Dyndy a kloudného výsledku bychom se stejně nedobrali. Assasin’s Creed nás v Evropě obšťastní už 16. listopadu a my budeme u toho. Co vy?

Reklama