Z větší části souhlasím. I mě tyhle "civilní scény" ve hrách baví (pozor ale, nelze je vytrhávat z kontextu. Scéna s expřítlekyní ve Fahrenheitu potěší o to víc v kontrastu s tím, co se hrdinovi děje předtím a potom) a proti nastavování zrcadla nic nemám, ale vypíchl bych tu soudržnost s hratelností - zmiňovaná TLJ (první dí, Dreamfall jsem nehrál) přímo bují tím, co nazývám "adventurařením" - nelogickým používáním předmětů a jejich šílenými kombinacemi (viz lovení nafukovacího kruhu - kachničky) a pak mě taková hra prostě nudí (však to taky na jiném příkladu zrovna dnes kritizuje na svém blogu PD)....
Přestože jsem vyrostl na adventurách od sierry a vždy jsem tento žánr vyhledával, jednička mě moc neoslovila- přece jen mě už v době Gabrielů Knightů nebavilo kombinovat kleště s nafukovacím kruhem, aqby vznikla nějaká příšernost která mě posune dál v ději. Na dvojku jsem ale každopádně zvědav.
Jen na okraj, Stephenson se jmenuje Neal a pokud si Sníh dobře pamatuju, tak svět nebyl až tak globalizovaný jako decentralizovaný a rozdělený na malé státečky - frančízy. Globalizace byla spíš v Diamantovém věku...
