@____
Pane Kanko.Patriku, v tomto bodě nejsme ani v nejmenším ve sporu a já s vámi samozřejmě souhlasím, ale otázka prostoru pro vlastní fantazii je něco jiného než interakce... a tu tu šlo. (A propo - pardon, že reaguji výše, dole mi to jaksi nešlo)
@Smazaný uživatel
Velmi zajímavý a hezky vyjádřený názor, nicméně si dovolím nesouhlasit aspoň v tomto bodě - tvrdíte, že hry jsou dosti pitomá zábava. Oproti čemu? Filmu? O tom se ale říká, že je stupidní v porovnání s divadlem. A dále pak - divadlo prý svou kvalitou nestačí ani zdaleka knize. A kniha není tak hodnotná a nedá nám tolik jako vyprávění stařešiny. Všimněte si, prosím, že hodnocení kvality se až podezřele shoduje s časovou posloupností, v jaké se ony formy umění objevovaly. Ano, můžeme to vysvětlit tím, že čím více má daná forma času na vývoj, tím je lepší... ale je to opravdu tak? Stejně pravděpodobné vysvětlení je pro lidi poměrně typický iracionální názor, který by se dal vyjádřit jako "Když jsem byl já malej kluk, takovýhlety zhovadilosti jsme neměli, já tomu nerozumím, tudíž je to špína a tudíž je to pro blbý". Jistě, krapet zjednodušené, ale snad chápete, kam mířím. Svou roli v "odsouzení" či podhonocení nové formy umění má dle mého také to, že věci neznalý člověk se s největší pravděpodobností poprvé setká s nějakým průměrnějším až špatným dílem z dané oblasti. Koneckonců, těchto děl je z logiky věci s přehledem nejvíce (přeci jen mistrovských děl není mnoho). A člověk má pak na základě své špatné zkušenosti silnou tendenci utvořit si názor, že VŠECHNY díla z onoho oboru jsou špatná. S tím se setkáváme dnes a denně. Když někdo kritizuje hry, vybere si "Postal", ne "I have no mouth and I must scream" (vynikající temná psychologická adventura zabývající se problémem lidské viny a vykoupení). Ale to je stejné, jako bychom odsoudili film za "Scary Movie" nebo knihy za Vieweghův deník :) Nemůžeme přece paušalizovat. A stejně tak si myslím, že nemůžeme ani říct "ta a ta forma je nejlepší", protože jde přeci jen o FORMU a ta přece není z podstaty chytřejší či hloupější. Je to jen forma čekající na naplnění autorem, který teprve rozhodne o tom, jaké bude výsledné dílo. A uvědomme si také, že průměrný člověk začínající s daným uměním se zpočátku nejspíše dostane k právé průměrným dílům. Vyhledat si výborná díla je leckdy pracná věc, v televizi neběži zrovna každý večer od 8 Allen nebo Kurosawa. A že nejsou "chytré" hry? Nu, to je ošemetná otázka a hodně záleží na tom, co považujete za onu "chytrost". Logické hry nechme stranou (ačkoliv ty tříbí myšlení skvostným způsobem). Ale co třeba z poslední doby takový "Shadow of Colossus"? S jistotou se dá říct, že se nám snaží něco sdělit, že v nás vyvolává nějaké poměrně složité emoce a hloubavějším nabídně možnost zamyšlení. Není toto dostačující pro uznání díla za "chytré"? Ano, ovšem, pořád je to hra, ve které jezdíte na koníkovi a zabíjíte potvory... ale není nakonec Kafkova "Proměna", dílo uznávané, jenom příběh o chlapíkovi, co se změnil v brouka? Nu, snad jsem se do svých úvah příliš nezapletl... snad :)
@____
Ježíšku na křížku, tak knihy jsou už dokonce interaktivní... Nu dobrá, dá se s tím souhlasit, když přijmeme určitý specifický (a řekl bych poněkud neobvyklý) výklad toho slova. Nicméně pak ale opravdu nechápu, proč by měla být tedy ona vysoká "interaktivita" knih výhodou. Když se totiž budeme držet vašeho výkladu, vyjde nám pikantní skutečnost, že mnohem vyšší interaktivitu má (a tudíž je podle vás lepší) věta "Umřel." než kterákoliv kniha, která nás obtěžuje a svazuje naši představivost jakýmsi příběhem či co. Zato u onoho "Umřel." se můžete klidně celý večer báječne v duchu oblažovat špekulováním, proč umřel, jak, zda-li měl děti, psa, auto... A aby bylo jasno, považuju se za docela velkého čtenáře, k Vánocům tak těch 30 knih dostávám zcela běžně (a přečtu je, aby nedošlo k mýlce), nicméně stejně nechápu, proč by čtení mělo být hodnotnější než hraní. Obě zábavy mají své kouzlo a porovnávat je je, s prominutím, poněkud komické. A jinak nezapomeňme na to, že vyprávěný příběh je ještě stokrát hodnotnější než nějaký "papír", neb vypravěč může příběh stále obohacovat, představivost také nic nesvazuje a ještě to upevňuje sociální kontakty. Takže asi tak :)
to Lykantrop-one: (Pardon, ale tlačítko reagovat mi blbne) Prima. A víš, že Half - Life 2 se dá dohrát pod dvě hodiny? To je ale trapně krátká hra... hanba jí.
