Výprava do viktoriánského Londýna
Ve čtvrtek po obědě se po celém světe vyrojí recenze na novou exkluzivní krycí 3rd person akci The Order: 1886, jednu z prvních letošních velkých her. A konečně v pátek se budou moci na titul od Ready at Dawn vrhnout všichni nedočkaví majitelé konzole PlayStation 4. Možná nepatříte mezi ně a přesto vám učarovalo nebezpečné kouzlo viktoriánského Londýna, který je v tomto období přitažlivý i odpudivý zároveň. Ačkoli příběh The Order: 1886 je ukotven v alternativní historii, není pochyb o tom, že bude velkou spoustou relevantních odkazů na skutečné události, místa a osoby přitahovat svým zasazením především ty, kteří hodiny dějepisu neprotrpěli. Tak se pojďme podívat blíže na tuto etapu dějin. Proč nás vlastně tolik fascinuje, v čem tkví její neobvyklá atraktivita? A konečně, co z ní můžeme ve světě videoher okusit i v případě, že se nám doma pod televizí neskví poslední generace konzole od Sony?
OBDOBÍ KONTRASTŮ A PROTIKLADŮ
Viktoriánské období definují učebnice historie jako etapu britských dějin, kterou ohraničuje vláda královny Viktorie. Nejdéle sloužící panovnice v dějinách britské koruny seděla na trůnu úctyhodných 63 let a sedm měsíců od června 1837 do ledna 1901. Za tu dobu se proměnila Anglie i celý starý kontinent bezmála k nepoznání. Je to období velkých kontrastů a protikladů. Na jedné straně přineslo 19. století průmyslovou revoluci, rozmach vědy i kultury. Británie prožívala relativní období míru, bohatla z koloniální expanze a bouřlivě prožívala četné ekonomické, politické i společenské reformy. Rozkvět prožila železniční i námořní doprava. Technické divy na poli vědy, ale třeba i architektury, výroby a stavebnictví zasáhly do života tehdejší Britů více než za několik uplynulých staletí dohromady. Na straně druhé se rozvoj průmyslu a masové přesidlování do měst stalo podhoubím pro propastné sociální nerovnosti, rozmach prostituce, dětskou práci a znečištění životního prostředí.
Londýn po ránu dusí hustá tmavá mlha, která se válí v ulicích jako jedovatá šlehačka.
Velmi záleželo na tom, na jakém konci třídní společnosti jste se ocitli. Rozkvět britského impéria učinil z bohatých lidí ještě větší boháče a chudých naprosté chudáky. Obyčejný Londýňan jako třeba právě vy se zřejmě přistěhoval do metropole odněkud z venkova. Práce v zemědělství už nemohla nasytit celou Anglii a tisíce lidí naopak nacházely novou obživu v továrnách, které se soustředily v největších průmyslových městech. Do práce vstáváte brzy ráno a namísto do školy pošlete děti do textilky. Londýn po ránu dusí hustá tmavá mlha, která se válí v ulicích jako jedovatá šlehačka. Žádná romantická hříčka přírody, něžný opar vnášející se ladně nad Temží. Tohle je kombinace smogu a průmyslových zplodin z nekontrolovatelně expandujících továren, která může i zabíjet.
PODZEMÍ PATŘÍ METRU A VÝKALŮM
Zatímco míříte do práce, od vody se táhne takový zápach, že by porazil i slona. Ne však Sloního muže Josepha Merricka, který se po letech vystupování v cirkuse stal miláčkem britské šlechty. Malá jiskra naděje, že lidé v budoucnu budou mít slitování se slabšími a hendikepovanými, namísto toho, aby je vystavovali na ulicích pro pobavení kolemjdoucích. Ale zpátky k vaší cestě do fabriky. Zatímco v polovině 19. století ještě splašky míří rovnou do Temže a pitná voda se mísí s odpadní, 10. ledna 1863 se v Londýně otevírá vůbec první metro na světě. Podzemní dráha společně s kanalizací vyrůstá pod přelidněnou metropolí a stává se jedním z technických divů světa. Možná se někdy v budoucnu do práce svezete také metrem, ale do té doby vás nezbývá než snít o úžasných vynálezech a zázracích vědy, které jste spatřili na vůbec první Světové výstavě v roce 1851. Nechyběl na ní ani ten výstřední Charles Darwin se svými bláznivým teoriemi, ale vás určitě mnohem víc zaujalo kouzlo fotografie.
V práci strávíte nějakých deset hodin příjemnou a podnětnou prací, jako je třeba tavení železa. A když už máte skoro padla, stane se nehoda. Vy jste naštěstí vyvázli bez zranění. Nějaký jiný chudák si ale bude muset rozmyslet, jestli chce raději ošetřit, nebo nasytit rodinu. Zdravotní péče je luxus. A to i přesto, že navzdory úžasnému pokroku v medicíně a vědě většina lékařů ordinuje zpátečnickou pomoc, jako je třeba všeobecně populární přikládání pijavicí. Univerzální všelék a pouštění žilou může vypadat jako naprosté tmářství, ale někteří mladí doktoři jsou už alespoň tak daleko, že si před svými chirurgickými zákroky alespoň preventivně umyjí ruce. Ti starší a zkušenější pochopitelně na takové nesmysly, jako jsou bakterie a viry, nevěří.
VÝVOJÁŘI 19. STOLETÍ TRESTUHODNĚ IGNORUJÍ
Z komínů továren i domácností stoupá hustý dým a na Londýn dávno padla tma, když se vracíte z práce. Na cestu do krčmy vám svítí plynové lampy a začíná se mluvit o tom, že brzy se celé město rozzáří dokonce elektrickým proudem. To až se vyřeší spor, jestli je vhodnější stejnosměrný, který upřednostňuje americký vynálezce Thomas Alva Edison, nebo střídavý, za který bojuje jeho srbský rival Nikola Tesla. Takový, nebo makový, hlavně že to svítí! Míjíte slumy, které vyrostly na periferii města v souvislosti s tím, jak se lidé nekontrolovatelně stěhují do Londýna ve vidině snadnějšího živobytí. Ale protože vy už jste uspořili nějaký peníz, můžete si dopřát džbán piva a nevěstku. Hledat nemusíte dlouho. Jack Rozparovač jich sice ve Whitechapelu prý několik brutálně zavraždil, ale tisíce dalších v Londýně čekají na svého zákazníka. A kdo dává přednost samotě, může vyrazit do čínské čtvrti. Východní mysticismus fascinoval koneckonců i spisovatele Lewise Carrolla nebo Arthura Conana Doyla. Z východu do Evropy připutoval ovšem nejen zájem o posmrtný život, ale třeba také opium. Pokud jste neměli hluboko do kapsy, mohli jste si ho v Londýně užít, co hrdlo ráčilo. Kouřit směs opia a hašiše nebyl větší prohřešek než si dnes zapálit v hospodě. Prostě pohodička.
Adventura Sherlock Holmes: Crimes & Punishments je výtečnou vstupenkou do světa Arthura Conana Doyla.
Zatímco jste se vžili do představy života ve druhé polovině 19. století, možná vám přišlo líto, že si The Order: 1886 nezahrajete a nic z tohoto světa neokusíte. I kdyby v přeci jen trochu pokroucené podobě. Nemusíte ale věšet hlavu. Ačkoli vývojáři tuto etapu dějin trestuhodně ignorují, najde se několik výjimek, které vás vezmou na cestu napříč časem do staré dobré Anglie. Pokud nechcete lovit hluboko v herní historii, neměli byste si nechat ujít dva podstatné tituly z posledních let. Prvním je adventura Sherlock Holmes: Crimes & Punishments od ukrajinského studia Frogwares. Celá jejich série stojí za pozornost, ale poslední díl postavený poprvé na technologii Unreal Engine 3 vyšel teprve před pár měsíci, dočkal se velmi vřelého přijetí od kritiků i komunity a je výtečnou vstupenkou do světa Arthura Conana Doyla i v případě, že adventury běžně nehrajete nebo jste neměli s touto značkou tu čest. Hra inspirovaná románem Zločin a trest obsahuje šest případů a odehrává se v Londýně i jeho okolí na sklonku 19. století. Z jejího příběhu máte možnost pochytit nejen atmosféru a kouzlo viktoriánské Anglie, ale nechá vás trochu zabřednout i do jejích společenských témat a problémů.
MÍSTO POHÁDKY VÁS ČEKÁ BLÁZINEC
I druhá videohra je inspirovaná slavnou literární postavou autora, jehož jméno už v tomto textu padlo. Alenka v říši divů Lewise Carrolla je víc než jen pohádka pro malé děti a designér American McGee podle této předlohy v roce 2000 stvořil nedoceněnou akční adventuru s prvky psychologického hororu American McGee's Alice. Ta už vás ale zřejmě dnes neohromí. Zajímat byste se proto měli o pokračování z roku 2011 pro PC, PS3 a Xbox 360, které se sice nesetkalo s bůhvíjak vřelým přijetím, ale ve své podstatě jde o velmi zdařilé dobrodružství přetékající tísnivou atmosférou a pyšnící se řadou pozoruhodných nápadů. Ačkoli Alenka tráví většinu času v zemi za zrcadlem, části hry jsou situované do viktoriánského Londýna roku 1875. Devatenáctiletá dívenka pronásledovaná strašlivými pohádkovými démony totiž skončí namísto v Říši divů v sirotčinci nedaleko Temže a léčí se z trýznivých halucinací.
Pokud popustíte uzdu fantazii a nebudete trvat na přísně viktoriánské Anglii a realistických kulisách, můžete ve snaze najít další podobné hry zabrousit i do vod steampunku či příbuzných žánrů. Protagonista stealth akce Dishonored Corvo Attano, osobní strážce královské rodiny, se sice pohybuje v kulisách fiktivního císařského města Dunwall namísto Londýna, osudem zkoušená průmyslová metropole nicméně zdroj inspiraci nezapře. A ani nechce. Samotní autoři hry otevřeně říkali, že se snažili smíchat to nejlepší ze steampunku a temného viktoriánského Londýna, když Dunwall navrhovali. A jisté náznaky previktoriánského zasazení byste našli i u akčního RPG Fable III od Petera Molyneuxe. Ale konečně ta nejvěrnější viktoriánská virtuální pouť nás prý teprve čeká. Assassin's Creed Victory vyjde někdy koncem tohoto roku a není pochyb o tom, že jeho autoři hodlají vytěžit výše popsané údobí a všechny jeho propriety na maximum. Nemůžeme ani vzdáleně tušit, jestli se z Victory vyklube dobrá, nebo špatná hra. Z toho, co ale zatím o hře uniklo, máme takové tušení, že tým v Quebecu se snaží o maximálně autentický zážitek, který nic nezůstane dlužen pověsti série, která už nás neobyčejně věrně a poutavě seznámila s renesanční Itálií nebo americkou válkou za nezávislost.
