pro-zacinajici-dobrodruhy
Tomb Raider: Legend Článek Pro začínající dobrodruhy...

Pro začínající dobrodruhy...

Luke

Luke

6. 4. 2006 22:58 12
Reklama

Dobrodružství definujeme cílem a nevědomostí. Cíl je jasný: například vylézt na vysokou horu nebo přejít Saharu. Nebo najít artefakt. Zdá se to jako velmi vágní definice, ale uvědomte si, že až budete umírat hlady/žízní/na kousnutí/po pádu/po postřelení/depresemi, bude to právě cíl, co vás dostane zpět na nohy. Je dostatečně jednoduchý a cesta k němu zároveň komplikovaná, protože jí zastírá mlha druhého faktoru dobrodružství: nevědomost. Dobrodruh neví, co ho čeká za rohem, je neustále překvapován a musí umět rychle řešit situace, ať už útěkem (například při setkání s partyzánskou jednotkou v Libérii) nebo rozumovou úvahou - například při setkání se dvěma různými partyzánskými jednotkami v Libérii – před kým přesně budete utíkat? To musíte mít zmáknuté dopředu! Informace o situaci země, kde provozujete dobrodružství mohou zachránit život, pakliže jste seznámeni s tím, že frakce bojující za demokracii uřezává bělochům jen malíček, zatímco frakce bojující za nezávislost začíná řezat na krčních tepnách. Z tohoto drobného nástřelu situace je jasné několik bodů:

  • musíte být fyzicky zdatní
  • musíte být pohotoví
  • musíte se spoléhat především sami na sebe
  • nesmíte vědět, co děláte

Jakmile se smíříte s myšlenkou, že dobrodružství není zájezd od Fishera, můžete začít se samotnými přípravami na cestu. Studium politické situace země, kam jedete, je základ. Druhým základem jsou fráze v místním jazyce typu „střílejte jen do nohou, prosím!“, „pomozte mi!“, „nejsem špeh/novinář/Američan“ (na obyvatele Spojených států jsou země poskytující dobrodružství velmi háklivé), „kde je nejbližší fast-food“ (ideální pro zmatení protivníka uprostřed jihoamerické džungle) a samozřejmě zlatá hláška dobrodruha „máte pěkný samopal, mohu si ho půjčit?“ Komunikace s agresory jde lépe, pakliže se hned po příletu seznámíte s kriminálním undergroundem, a to buď prostřednictvím nevinné noční procházky do zapadlého koutu hlavního města, která skončí přepadením-okradením-unesením-čajem u šéfa nebo skrz měnění valut na černém trhu. Kontakty v undergroundu jsou důležité a pakliže dobře zapůsobíte, přiletí pro vás v případě velkého průšvihu vládní vrtulník sousedního státu, jako se to stalo známému v Indonésii. Věnujte těmto i následujícím řádkům pozornost, protože jde o zkušenosti, které vás Tomb Raider nenaučí.

Pokud vás zajímá, co všechno se dá na cestách vidět, juknete se na tuto fotogalerii.

Dalším možným druhem nepřátel je fauna. Ta se nedá lehce přesvědčit, že nejste na jejím odpoledním menu, proto buďte připraveni utíkat rychlostí světla a dávat pozor na floru, jejíž zrádné kořeny a liány vám mohou v kritickém okamžiku podrazit nohy. V příručkách pro cestovatele a knihách typu Jak se stát dobrodruhem (stojí pár desítek dolarů, mají několik set stran a pevnou vazbu, takže se hodí na zatloukání hřebíků, nikoliv jako praktický rádce) se dozvíte, že když potkáte tygra, máte zkamenět a dělat, že jste pařez – on si vás pak tygr nevšimne a nevšímavě projde dál. Přátelé, autoři těchto knih, lžou. On takový tygr a všechno, co vás může případně zabít, není blbý. Vidí křečovitě ztuhlého člověka a neřekne si „hele, pařez,“ nýbrž „hele, ztuhlý člověk, mňam.“ Takže utíkat budete tak jako tak. V lokacích, které nejsou u dravé zvěře populární, jako pouště, skály a města, se vždy dá někam schovat nebo někam vylézt. Oproti tomu, jakmile se pokusíte někam vylézt v pralese, potkáte:

  • hada
  • škorpióna
  • včely
  • tlupu paviánů
  • partyzánskou jednotku z Libérie

Tímpádem sbuchnete a budete sežráni. To není moc veselá vyhlídka, že? A to ani nehovoříme o mořském dobrodružství se žraloky bílými nebo o neočekávaném ulomení kry v ledové pustině a následném driftování směrem k rovníku, kde – pakliže toho ledního medvěda, co s vámi jede ukecáte – se oba utopíte jako koťata. Nene, proti zvířatům je třeba zasahovat jednoduše a efektivně. Hady a škorpióny zdeptáte solidními pohorkami ke kotníkům. Nic jiného není potřeba. Ty syčící svině, které skáčou do úrovně pasu vás dostanou tak jako tak, když budou chtít. Predátory-savce vyplašíte na dálku pravidelným mlácením kovovou lžící do ešusu. Slona a hrocha si buď všimnete dřív než on vás nebo vám to bude jedno. Jak vidíte, dá se s faunu vyjít celkem zadobře.

Vybavení – to je zvláštní kapitola, ve které mají počítačové hry obvykle pravdu. Kromě ešáku, bot, kalhot, trika a lékárny nepotřebujete nic, co by vás zpomalovalo na postupu. Spacák a stan? To jsou přežitky, vyspíte se kdekoliv na zemi, když budete unavení. Jídlo? Ano, na to počítačové hry nemyslí. Jídla a pití potřebujete hodně, pokud možno v dehydrovaném stavu, kdy zabere co nejméně místa a po zalití vodou pěkně nabobtná. Dále si můžete pořídit bič, mačetu, pistole, prsa... zkrátka nějaký tradiční znak, aby na vás lidé jen nezapomněli.

Smiřte se s tím, že půjdete většinu cesty pěšky. A to trvá dlouho. Pakliže vám dělá problém představa pochodu Praha-Prčice, věřte, že nedáte ani Dogubayazit-Urfa v Turecku. Choďte, choďte, choďte, dokud nedokážete ujít Plzeň-Praha za tři hodiny jako vojsko, co pochodovalo na Bílou horu.

Proč vám radíme takové hrozné namáhavé věci? Protože se jistě vidíte, jak dobýváte artefakt v hlubinách mayského chrámu. A to vyžaduje nasazení, odvahu a vůli. Navíc, když tam konečně nemocní, postřelení a šílení dorazíte, najde konkurenci, která si právě dává artefakt do tlumoku a s veselým pohvizdováním odchází, protože nehraje počítačové hry a nic si neidealizuje. Počítačové hry lžou. Všimli jste si vůbec někdy, že se Lara neunaví?! Že nemá ani škrábnutí?! Že pro ní někdo ten zatracenej labyrint postavil?! Lež, lež, lež... Proto vám, drazí čtenáři serveru Hrej.cz, doporučujeme jinou cestu. Sežeňte si knihy Otakara Batličky a zažijete pravé nefalšované dobrodružství se vším všudy. Good Night and Good Luck.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama