Reklama

A našli si i mě. Po pravdě, před nedávnem jsem neměl o existenci Strážců ani tuchy. Prý zásadní komiks od Alana Woora, prý film, ozývá se ze všech stran, ale takhle chytrý jsem dnes taky... Tak se na ten film podíváme, když už mám recenzovat hru podle něj. A film se mi líbil. Ano, opravdu všechny ty fráze o dospělosti a nastaveném zrcadle Americe nixonovské éry, kdy světu hrozila nukleární válka, všechno to je pravda. Kdyby mi bylo zase dvanáct let (i když to bych se asi díval potají), vezmu si na hlavu masku se špičatýma ušima a brejle a vyběhnu do ulic hrát si na Nite Owla, tak sugestivní a dobrý film je. Ruce vzhůru! Stát paní! Dál ani krok! Pojďte, já vás přes tu ulici převedu. - To jsi hodný maskovaný chlapečku, tady máš na zmrzlinu.

Hru spáchala firma Deadline Games a bude se prodávat ve stále populárnější formě epizodicky stahovatelného obsahu. Za 20 euro si užijete první epizodu skýtající šest kapitol (každá vyjde asi tak na půl hodiny herního času). První věc, co mě zaujala, byla jasná orientace na čistokrevnou akci. Videoherní Watchmeni jsou v podstatě variací na primitivní automatové mlátičky z let devadesátých, jako byly Final Fight nebo Streets of Rage. Na výběr máte ze dvou postav Nite Owla a Rorschacha. Jeden je cynický bijec s hubou plnou drsných hlášek, druhý zase elegantní hrdina v batmanovském stylu. A zde vidím trochu zádrhel. Že tvůrci všechna nastavená zrcadla, paralely a roviny komiksové předlohy přetavili do pouhé mlátičky, může být pro někoho zklamáním. Upřímně, nemít hra nálepku Watchmen a neuvádět šest kapitol docela hezkými komiksovými animacemi, nemusela by mít se Strážci nic společného. Přesto se ale v příběhu ocitáme deset let před filmovými událostmi a fikaně se tak vyhýbáme filmovému ději, abychom mohli rubat a rubat jednoho nepřítele za druhým.

Jestli se tedy smíříme s prostou akcí (při filmových hrách je na vývoj málo času a akční rubačka je sázka na jistotu), můžeme jít dále. Co se opravdu povedlo, je soubojový systém. Dnes už by nikoho nebavilo pár tlačítky protivníky ubouchat a skopat. Veškeré bojové pohyby se spojují do jednotlivých komb. Jedno tlačítko myši máme pro slabý úder, druhé pro silnější, mezerník pro úhybný manévr a dvě tlačítka pro speciální schopnosti hrdinů. Všechno to v jednotlivých kombinacích v přesně naťukaných sekvencích dává slušné variace na zábavné bitky. Je potřeba se komba opravdu naučit a ne jen tak halabala mačkat tlačítka. Pak pro vás bude radost nepříteli zkroutit ruku za záda, vyskočit mu na ramena a ubouchat ho do červena (děti pozor! Pro vás hra opravdu není!).

Náplň jednotlivých levelů už tak slavná není, naopak je dosti strohá. Začínáte ve věznici, v které jako ve filmu (ale o deset let dříve), se můžete procházet horním patrem okolo cel a přes zábradlí dolů shazovat své nepřátele, což je zábava. Bohužel ale takových míst ve hře není mnoho. Většinou čistě procházíte neměnným prostředím buď temné věznice nebo temných uliček města a jen čekáte, až se na vás zpoza rohu vyřítí banda pobudů, kterou hned s radostí zpacifikujete. Občas si můžete vypomoci pohozeným páčidlem nebo trubkou, jindy zase zatáhnete za páku nebo vám kolega pro postup zvedne vrata a vy jimi proklouznete. Docela hezká jsou zpestření v podobě páčení zámků, kdy se na obrazovce objeví systém páčení skoro na úrovni hutného RPG. Pomocí páčidla nastavujete jednotlivé západky a musíte být zvláště opatrní, abyste je všechny do poslední zvedli a žádná nespadla, jinak můžete začít pěkně od začátku.

Ve hře nebojujete sami, ale vždy s parťákem. Pokud hrajete v singlu, tak za vás druhou postavu převezme počítač. Občas je nutné dostat se na místo, kam má přístup jen jedna ze dvou postav. Na druhou stranu takových míst je pomálu a to znamená, že tyto odbočky příliš nemění danou cestu hrou za obě postavy. Dalo by se říci, že kromě lehce obměněného stylu boje je hra za Nite Owla i Rorschacha prakticky stejná. Největší zábava je tedy pozvat si kamaráda s joypadem a hru si pěkně užít v kooperativním režimu.

Co lze pochválit, je grafické zpracování, které je na poměry epizodických her výborné. Temně vybarvené prostředí špinavých uliček, kterým dodává o to ponurejší atmosféru všudypřítomný déšť, nebo stoky, kde se krásně z trubek a skrz kanály řítí proud vody, vypadají moc hezky. Za grafikou nezaostávají ani animace postav. Ty je radost sledovat, zvláště při závěrečných kombech, nebo když váš život visí na vlásku a kamera se nakloní pod úhlem, tím větším, čím víc se blížíte k smrti. Bohužel, povedené zpracování opět sráží strohý level design, který si je nejspíš hlavně zapříčiněný tím, že vývojáře tlačil čas k dokončení. Je to vidět i ze začátku z rozpačité hratelnosti, kdy samotné souboje jsou sice zábavné, ale kromě toho, po obsahové stránce je hra vlastně dosti prázdná. Až teprve ke konci začne nabírat na otáčkách a závěrečný souboj s bosem je asi tím nejpovedenějším z celé hry. Více interaktivity s prostředím, více nápadů, jež by oživily stereotypní hratelnost, by hře jistě prospěly. Takhle se jedná o slušně vyvedenou beat 'em up mlátičku, kterých je hlavně na PC velice málo, avšak kdyby vývojáři na Watchmenech více zapracovali, hodnocení by bylo hned o několik bodíků vyšší.

Verdikt

Watchmeni jsou slušnou hrou v rámci ambicí, jaké si vývojáři stanovili. Ovšem více nápadů, lepší level design a hlavně více času by hře jistě prospělo.