Twitter, Facebook a herní vývojáři

Kamarád ze střední, spoluhráč z fotbalu a... Will Wright. I tak může vypadat vzorek vašich kamarádů na sociální síti Facebook. Přidávání známých osobností se stalo módou, v níž si fanoušci libují: umožňuje jim totiž poznat celebrity daleko lépe a i po osobní stránce, ne jen pracovní. A zdá se, že to vyhovuje i řadě osobností - jak jinak si totiž vysvětlit, že jak na Facebooku, tak na Twitteru si zakládá účty stále více z nich? Neváhají se přitom spřátelit i se zcela neznámými lidmi, ve většině případů s fanoušky. Informace ze sociálních sítí mohou být zajímavé i pro nás, novináře. Jaké jsou výhody a úskalí tohoto „fenoménu”? A které účty stojí za to sledovat?

Twitter (zatím) vede

Nutno podotknout, že zatímco široká veřejnost si nyní oblíbila zejména Facebook, mezi vývojáři je zatím populárnější mikroblog Twitter. Pro účely komunikace s fanoušky je to pochopitelné, jelikož k profilu na FB se nedostane každý, zatímco účet na Twitteru lze sledovat daleko snáze. „Navíc můžeme s fanoušky a novináři komunikovat přímo,” přidal další výhodu Robert Bowling, manažer pro komunikaci v Infinity Ward, v rozhovoru na webu Develop. Ano, zatímco jindy prochází mnoho informací skrz různá PR oddělení, poznámky z Twitteru pocházejí většinou od samotných vývojářů. Díky nim se můžeme dozvědět řadu věcí v předstihu, dříve, než vylezou z „oficiálních zdrojů”. Přestože jde o různé náznaky, většinou získáme alespoň vodítko k tomu, co vývojář, resp. firma chystá dále. Právě Bowling třeba před časem naznačil, že se uvažuje o filmu na motivy Call of Duty. Capcom zase nalákal své fanoušky na E3, slibem dvou velkých oznámení, podobně se zachoval i Rockstar.

Obě sociální sítě jsou pak velmi výhodné pro snažší identifikaci s vývojáři. V tomto má trochu navrch Facebook, kde se přece jen objevují ještě osobnější informace než na Twitteru. I na něm ale tvůrci her často utrousí něco, co má s hrami jen minimum společného. Příkladem budiž třeba účet George Broussarda z 3D Realms, který už vzdal vypouštění informací o „téměř hotovém Duke Nukem Forever” a píše komentáře jako vcelku běžný hráč. Prostřednictvím účtu na Twitteru lze navíc snadno odpovídat na dotazy fanoušků, jež ho sledují. O chystaných titulech i o celé společnosti tak můžeme z Twitteru snadno získat mnohem víc informací,, a pokud nás nějaká hra vyloženě zajímá, je možné jednoduše sledovat každou novinku z jejího vývoje. I pro tvůrce je to jednodušší než psát dlouhé vývojářské deníčky. „S fanoušky na Twitteru komunikuji stejně jako s mými kolegy. Když v práci řešíme nějaké důležité rozhodnutí, napíšu to na Twitter a poradím se s fanoušky, jak by se to líbilo jim,” dodává Bowling. „Každý názor nás zajímá. Ne všechny se nám hodí do designového plánu, ale každý můžeme použít alespoň jako inspiraci pro nové nápady.”

„Právě jsem si umyl zuby... a jdu namlouvat Mafii 3!”

Sociální sítě ale přinášejí i několik nevýhod. Zejména u Facebooku se často propírá ztráta soukromí, což u vývojářských celebrit není zas tak zásadní problém, přesto je nebezpečné, pokud se fanouškům „otevřou” více, než by si vedení firmy přálo. Na sociálních sítích totiž mohou snadno vypustit informaci, která by měla zůstat utajená - ať už se chtějí pochlubit, pomstít (zejména v případě propuštěných zaměstnanců) nebo si jen neuvědomují následky svého jednání. To se často stává zejména externím spolupracovníkům na herních projektech, jako třeba herci, který oznámí, že propůjčil svůj hlas nějakému titulu (například Jonathan Ross u Fable 3 a Stephen Fry u PSP verze LittleBigPlanet).

Náznaky ze sociálních sítí si však novináři občas špatně vyloží. Právě Twitter Frye je vhodným příkladem: když napsal, že „natáčí hlasy pro druhou edici videohry“, spekulovalo se hned vzhledem k jeho práci na prvním dílu LBP o pokračování, nakonec však šlo „pouze” o verzi pro handheld PSP. Někdy jde pouze o částečnou nebo nepřesnou informaci. A jak všichni z nás, kdo máme účet nebo profil na některé ze sociálních sítí, známe, jde o pořádné „žrouty” času. I to může být nevýhoda, o které by řada zaměstnavatelů (nejen u herních vývojářů) mohla vyprávět.

Nejzajímavější účty

Především na Twitteru má z herních vývojářů účet opravdu spoustu lidí. Jejich seznam naleznete zde, my vybíráme ty nejzajímavější. Takže za zhlédnutí či sledování, pokud vás jejich činnost zajímá, stojí účet těchto firem (lidí): Capcom, Electronic Arts, Robert Bowling (Infinity Ward), Lionhead Studios, LucasArts Games, Obsidian Entertainment, John Romero, Sony PlayStation, SEGA, Pandemic Studios, Ubisoft.

A profily na Facebooku? Těch zatím tolik zajímavých není. Mnoho z nich spravují fanoušci, některé slouží jako oficiální komunikační kanály, ale jen v málo případech informují vývojáři prostřednictvím FB o své činnosti pravidelněji. Ze stránek stojí za zmínku Sony, Nintendo, EA nebo poměrně často aktualizovaný profil 2K Games, kde lze najít informace i o Mafii 2. Ze známých osobností má například Will Wright nebo David Jaffe na FB dokonce vlastní profil, hodně skupin se vztahuje i k Johnu Romerovi (spíše nenávistných) či Cliffymu B. Ten se však rovněž více projevuje na Twitteru. Z Čechů bychom pak neměli zapomenout na Nikolu Bornovou, která má jak Twitter, tak profil na FB.

Twitter jako náplň práce? Kdepak!

Mají aktivity vývojářů na sociálních sítích smysl? A berou ji jako povinnost nebo příjemné zpestření práce? Odpověď vystihl už citovaný Robert Bowling: „Jednou se mě nějaký fanda ptal: ‚Nutí vás Infinity Ward odpovídat na všechny otázky z Twitteru?‘ A já si řekl, ‚Wow, to si lidi vážně myslí, že moje práce je psát na Twitter?‘ Napsal jsem mu: ‚Ne, dělám to proto, že mě zajímá, na co se ptáte, a chci si o tom povídat.‘ Myslím si, že je to skvělé, protože kvůli tomu jsme hry začali dělat. Abychom vytvářeli zábavné tituly a užívali si je spolu s ostatními.” Pokud to takto berou všichni vývojáři, můžeme jejich aktivitu na sociálních sítích obdivovat. Snad jim nadšení vydrží, jelikož přes všechny nedostatky jde o velmi užitečný zdroj informací.