Recenze Anno 1800: Console Edition, hry, na kterou jsem dočista zapomněl, ale vy byste neměli | Kapitola 2

Základem hry je jako v každé budovatelské strategii uspokojit poptávku lidí, přiměřeně růst, zbohatnout, a vyřešit všechny problémy, které se mohou objevit. Anno v tomto směru nepředstavuje nic nového

Přiznám se, že jsem vůbec netušil, že hra za dobu na trhu dostala tolik DLC. I to dokládá, jak se mi Anno ztratilo z očí. Konzolová verze, pokud tedy vychází s časovým odstupem jako nyní Anno, často představuje definitivní edici, obsahově vrcholnou verzi hry. Není to pravidlo, pravda, ale po čtyřech letech bych upřímně podobný přístup čekal. Ubisoft však v rámci konzolí DLC nenabízí. A to ani Deluxe edice. Od vydání jsme se každý rok dočkali třech rozšíření, čili dosud bylo vydáno 12 DLC, ani jedno ale na konzoli nenajdete. Jediný obsah, který si můžete dokoupit (a který je z části v nabídce Deluxe verze), jsou jen kosmetické balíčky. 

Chvíli mi ale trvalo zvyknout si na to, že přes stavební menu nestavíte konkrétní budovy, ale vlastně vybíráte celé výrobní řetězce.

Je to možná trochu škoda, z druhé strany ale musím rovnou dodat, že obsahu je pořád i tak dost. Nebavíme se o jen o příběhové kampani a sandboxu, hrát totiž můžete i v multiplayer nebo v kooperaci, což je u strategií obzvláště lákavé. Každopádně, protože je obsah hry totožný s recenzovanou PC verzí, jen v krátkosti jej okomentuji. Příběhová čtyřkapitolová kampaň vás prakticky naučí základy. Nejde vysloveně o tutoriál, ačkoliv vás hra zpočátku hodně vede za ručičku a nováčci jako první zamíří stoprocentně sem, jde o svébytný režim, ke kterému se možná budete vracet opakovaně. Příběh je na poměry strategií hezky zpracovaný, navíc na rozdíl od sandboxu máte jasně stanovené úkoly, kterých musíte dosáhnout, a pak už záleží na vaší představivosti, jak to nakonec uděláte. I sandbox vás může trochu vést za ručičku, poměrně prakticky v něm máte možnost vybrat si větší podporu ze strany hry co se týče nějakých nastolených cílů, nebo naopak úplnou volnost. Multiplayer můžete hrát proti sobě ve dvou na malé mapě v rámci matchmakingu, nebo si založit vlastní hru až pro čtyři a rozhodnout se, jestli budete hrát spolu, nebo proti sobě. Možná vás limity matchmakingu matou, ale rozumím jim, Anno není zrovna krátká hra a zmenšená škála hry pomáhá rychlosti. Pokud založíte hru s přáteli, spíše se očekává, že u hry zůstanete.

V rámci recenze konzolové verze mi ale přijde důležité popsat, jak se Anno vlastně na konzoli hraje. Chce to chvíli cviku, protože Ubisoft – respektive vývojáři z Blue Byte – vytvořili vcelku netradiční schéma, která ale funguje lépe, než jsem poprvé po zapnutí čekal. 

Základy jsou logicky víceméně stejné, levý analog slouží pro pohyb do světových stran, pravý otáčí kameru a (netradičně) posouvá kameru a dolů. Chvíli jsem váhal, jestli Anno umělo měnit úhel, a ano, umí, ale jeho změnu vyžaduje „klávesová zkrátka“ s podržením R1. Mnohem zajímavější jsou dvě kruhová menu, pomocí L2 vyvoláte, řekněme, obecnou nabídku, v níž třeba můžete stavět cesty, ničit, nebo upgradovat vaše budovy. R2 je mnohem specifičtější a konkrétněji zaměřené, protože představuje gró stavění. Některé části se v obou menu shodují – takže i vlevo i vpravo najdete cesty, nebo třeba sklad – jen vpravo už můžete více filtrovat podle staveb pro jednotlivé třídy, takže zatímco farmáři mají cestu hliněnou, pracovníci už kamennou. 

Dokreslování detailů je patrné kamkoliv se podíváte. Všude!

Tyhle věci sami o sobě nejsou úplně zvláštní. Chvíli mi ale trvalo zvyknout si na to, že přes stavební menu nestavíte konkrétní budovy, ale vlastně vybíráte celé výrobní řetězce. Takže třeba při výběru výroby zbraní se vám otevře okno, z nějž můžete nadále postavit důl na železo, vysokou pec, díky produktům z obou fabrik pak můžete udělat železné ingoty a z nich pak lodní děla. Čím dál do hry pronikáte, tím jsou řetězce složitější, ale pravda je, že i přes počáteční zmatení je s ohledem na množství staveb asi ten nejlepší možný způsob, jaký je. Párkrát jsem sice postavil něco jiného, co jsem nechtěl, protože od začátku výběru řetězce už reálně ten první článek můžete na mapu umístit, ale to je jen drobná daň za mojí úvodní roztržitost. Zbytek přejde do krve docela rychle, i přes to, že Anno má poměrně dost interaktivních elementů na obrazovce, nicméně přinejhorším návrat do hlavní nabídky napoví, co kde zmáčknout. Ještě překvapivější je, že si v krajním případě můžete tlačítka i přemapovat.

Když už jsem u Options, zamířil jsem i do záložky Graphics, abych zjistil, že se v ní nenachází nic zásadního. Přiznám se, že mě napadlo, jestli tam autoři něco neskryli, protože jsem hledal příčinu nebo řešení prakticky jediného vážného problému hry. Anno 1800 je nádherné, ale při té vší kráse strašně snadno identifikujete nedostatky, třeba rozmazané části vašeho ostrova, které se nestačily donačíst. Dokreslování detailů je patrné kamkoliv se podíváte. Všude! Občas se musí doostřit i ono in-game menu, což je samo o sobě zvláštní. Že by ale Anno mělo ždímat výkon PlayStationu 5, a to navíc tak, že hra běží ve 30 FPS? Framerate mi u strategie nevadí, avšak rozmazané textury, chybějící detaily nebo elementy na mapě, které doskakují, jak se jim zachce, silně kazí jinak pozitivní dojem ze hry. Budete to mít všude na očích a bude vás prostě štvát.

Ale víte jak. I tohle člověk přežije, snad i protože moc dalších vysokorozpočtových strategií, které by si zasloužily vaši pozornost, neexistuje. Těch pár drobných nedostatků člověk potom přežije vlastně docela snadno.