Recenze Alan Wake Remastered, omlazené verze kultovního příběhu z Bright Falls | Kapitola 2
Seznam kapitol
Přichází podzim, doba, kdy je slunečního svitu poskrovnu, spousta lidí se radši zavrtá někam do deky a pustí se do čtení severské detektivky. Ale protože nejsme žádné slečinky a trochu toho podzimu nám nemůže uškodit, namísto knihy vezmeme do rukou ovladače a pustíme si radši videohru. A kdybyste snad pořád prahli po nějaké severské detektivce, Alan Wake vám jednu takovou před deseti lety napsal. Nebo snad... nenapsal?
MÁ TO SMYSL?
Jsou to všechno argumenty, proč se do Bright Falls vydávat znovu? Částečně určitě ano. Remasterů se za poslední roky dočkala hromada horších her, a dává tak smysl, že se aktuálně snaží připomenout i Remedy samotné. Kdyby se mě ale někdo ptal, tak bych řekl, že snahou Remedy je mít všechny své hry z jednoho sdíleného univerza na jednom místě, hratelné na jedné generaci. Po Alanu Wakeovi totiž vyšlo Quantum Break a především Control, přičemž obě hry vychází ze stejného světa a v pozdějších titulech najdete určité reference o těch dřívějších. Control navíc dostal před časem DLC, které příběh Alana Wakea částečně rozšiřovalo a doplňovalo. Remedy tak s novým remasterem vytváří jakousi kolekci, kterou můžete mít – specificky na konzolích – na jednom místě.
Remaster nedělá příliš proto, aby originál vynikl
Právě v takovém případě dává nákup remasteru největší smysl. Jinak snad leda byste Alana Wakea v minulosti nehráli a lákala by vás jeho tajemná premisa. Jak už zde zaznělo, ta má šťávu a říz i po letech, ale hru sráží fakt, že se na ní podepsal zub jinde, především v otázce grafiky. Neberte mě špatně, na hru z roku 2010 vypadá Alan Wake pořád relativně slušně, nedělá nikomu ostudu, ale zároveň remaster nedělá příliš proto, aby originál vynikl. Je to takové to ošlehané „ostřejší, plynulejší“ co se dá konstatovat o prakticky každém remasteru, ale nad tento rámec je Alan Wake pořád stejnou hrou. Je na ní zkrátka vidět, v jaké době původně vyšla.
Některé scény vypadají moc pěkně, ačkoliv hned vedle se nachází jiné, které celkový dojem sráží mnohem hlouběji. V obecné rovině se dá říct, že se největší péče dočkaly postavy – tedy Alan samotný a pak hromada nepřátel třímající sekyru – a rozdíl taktéž uvidíte v nasvícení, které je mnohem ostřejší a dodává hře ještě hutnější atmosféru, spolu s všudypřítomnou mlhou. V akci jako takové však najdete rozdílů pramálo, možná narazíte tu a tam na věci, které by tak detailní nebyly, ale opakoval bych se, kdybych řekl, že Alan Wake je pořád tím samým Alanem Wakem, jakým byl před lety.
POSVIŤME SI NA NĚ
Základním pilířem hratelnosti nadále zůstává pročesávaní tmy kuželem světla z baterky v lesích okolo Bright Falls, po nichž běhají krvelační nepřátelé, jež by Alanovi nejradši na počkání usekli hlavu dobře nabroušenou sekyrou. Spatřit je nestačí, světlo je ale zbaví aury neporazitelnosti a o zbytek se postará šestiranný revolver, brokovnice nebo obyčejná puška. Ne, že by si vzal Alan celý muniční sklad s sebou na dovolenou, na níž se chtěl zbavit nočních můr a možná i načerpat inspiraci pro psaní další knihy, ale jednoduše využívá výbavy rangerů, kteří ji zanechali na svých stanovištích v okolí jezera, na jehož břehu Alan s manželkou bydleli.
Podobných her na trhu moc nenajdete
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
