Hru o trůny mohl před lety stvořit Obsidian

Už to tak bývá, že knižní sérii mezi mainstream – nebo snad mezi bestsellery – přinese až adaptace na televizních obrazovkách. Ne snad, že by o Písni ledu a ohně do té doby nikdo neslyšel, právě naopak, ale ta pravá mánie ovládla celý svět až díky seriálu. A protože se série musí podojit, dokud to jde, hovoří se stále hlasitěji i o hrách.

Málokdo ale ví, že vznikaly hry ještě před tím. A že na nich mohla pracovat docela velká studia. Vezmeme-li to chronologicky zpětně, máme tu sérii od Telltale, RPG stroze pojmenované Game of Thrones od studia Cyanide, ten samý tým pak ještě stvořil strategii A Game of Thrones: Genesis, a pak textovku Blood of Dragons z roku 2007. Na některé byste si možná vzpomněli, na jiné třeba ne. Spojuje je ale to, že nijak nezazářili a patří k průměru. Jak byste se tvářili, kdybych vám řekl, že ještě před tím vším mohlo na Hře o trůny pracovat studio Obsidian?

Přesně tak, studio, které je známé plejádou her od Falloutu: New Vegas, přes KOTOR 2, první South Park: The Stick of Truth až po Pillars of Eternity a Tyranny, si mohlo v roce 2005 udělat zářez do dnes tak legendární série. Jenže doba byla jiná, rok 2005 byl šest let před první seriálovou řadou, a tak společnost nabídku od Electronic Arts odmítla. Přesto to nebyl důvod, ten totiž ležel někde jinde. Po letech na něj vzpomíná ředitel Obsidianu Feargus Urquhart.

Ten byl totiž s celou ságou dobře obeznámen. Znal ji, a proto věděl, jaká hra by tomuto světu slušela. „Věděl jsem o co jde, té značce jsem rozuměl, je o politických intrikách a lidech, kteří jsou všemožně propojení – tak jsou ty knihy napsané, jsou psány z pohledu každé postavy a toho, co se každému děje. Další věcí je to, co se děje za Zdí, pak draci a další prvky fantasy, byť tam nejsou přímo čarodějové, klerici a zloději. V podstatě tam jsou chlapi s meči a brněním a trochu nějaké mystiky, ale v Sedmi království nejsou goblini ani skřeti,“ říká.

Zkrátka a dobře, hráč by musel být jedním z těchto vojáků s mečem v ruce. Ale proti komu by bojoval? V té době se toho moc nevědělo o tom, co je za zdí a celá série tak byla především o vztazích. Jenže jak dodává vice prezident Chris Parker, „nemohli jsme dát hráči postavu, která je v tom světě důležitá“. Především ne ve chvíli, kdy by hlavním uspokojením měla být vražda úhlavního nepřítele, což ale vzhledem k nedokončené předloze moc dobře nešlo.

Když se teď na celou situaci dívá Urquhart zpětně, jedinou možností bylo to, co udělalo BioWare s KOTOR. „Prakticky řekli, že jsou epizody 1-6, kterých se nemohou dotknout, a tak se vrátili do minulosti.“ Nebo se s tím vypořádat jako Warneři, kteří vytvořili The Lord of the Rings: War in the North, spin-off, v němž vojáci bojovali na severu a tím pomáhali společenstvu v postupu k Hoře osudu. Málo se mimochodem ví, že za Warner Bros. původně s podobným nápadem přišli právě lidé z Obsidianu, ale vydavatel poté koupil Snowblind a stvořil právě War in the North.

Touto perspektivou Urquhart říká, že možná něco přeci jen udělat šlo. „V té době jsme ale začali víc přemýšlet o open-world RPG hře, a chtěli jsme, aby naši hráči hráli hlavní roli ve světě, do kterého se pustíme. Tehdy jsme měl pocit, že by byla pro Hru o trůny relevantnější spíš strategie, a říkal jsem, že vlastně ani nevím, jestli bychom to zvládli.“ Stejný pocit pravděpodobně mělo i studio Cyanide, které o šest let později stvořilo strategii A Game of Thrones: Genesis. Jak dopadla už jsme si řekli...