Recenze NHL 22, hokeje, který přináší překvapivě málo nového
Seznam kapitol
Poslední z velkých sportovních her, které i letos našly cestu na naše konzole, je NHL 22. Hokejový simulátor se po dlouhých letech dočkal přechodu na engine Frostbite, na němž už roky běží ostatní sportovní série EA. Řada fanoušků se tak na nejnovější díl těšila s nadšením, očekáváním i celkem pochopitelnými obavami. Černý scénář z předchozího zpackaného mezigeneračního přechodu budí fanoušky hokeje ještě dnes. NHL 22 však zvládá přechod do nového světa obstojně, i když jde o mnohem menší skok, než si jeden mohl myslet.
FROSTBITE NA PRVNÍM MÍSTĚ
NHL 22 toho mezi novinkami nabízí několik, hlavní roli však pochopitelně hraje již zmíněný engine Frostbite. Vývojáři už roky vidí skvělé výsledky u příbuzných sérií FIFA nebo Madden, ale vzhledem k „velikosti“ hokejového trhu si museli počkat o notný kus déle než ostatní týmy EA. Co to v reálu znamená pro fandy kompozitních hokejek a placatého puku? Hned na první spuštění je jasné, že mnohem méně, než čeho se dočkali s přechodem na nový engine fotbaloví nadšenci.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 2099,00 Kč (Microsoft Store)
- Česká lokalizace: Ano, titulky
- Faktor znovuhratelnosti: Logicky vysoký, hokej je zábava pořád
- Bude vás bavit: Pokud nehledáte revoluci
- Nebude vás bavit: Jestliže dáváte přednost méně ušlechtilým sportům
Od prvních vteřin je evidentní, že hra jako taková prokoukla. Už menu samotné se dočkalo pořádné proměny, podle mého mimochodem k výrazně lepšímu, ale to se pořád netýká Frostbitu. Ten začne na hráče pokukovat až při prvních nástupových animacích a vhození puku do středového kruhu – a přichází procitnutí. Vždyť tohle jsem viděl loni! Jasně, zásadně se zvýšil kontrast, detaily hráčů a ledu či odlesky světel, ale hra jako taková jako by z oka vypadla minulému ročníku. Animace hráčů, systém vhazování, základní principy, pohyby, střelba. Po hratelnostní stránce bych přechod na Frostbite přirovnal spíš klasickému mezigeneračnímu posunu, ne k revoluci.
Máme tu pár novinek, co hráč s pukem může vykouzlit, před vhazováním se hráči nově domlouvají a při příjezdu na trestnou lavici třeba i posměšně zatleskají sudím. To je však jedno – nezávislý účastník, pokud by srovnával NHL 21 a NHL 22, by moc změn neviděl. Ty se spíš odehrály v tom, jaký pocit máte z hraní. Změna přitom do jisté míry kopíruje, kam se s letošním ročníkem posunula FIFA. Hráči jsou o něco hůř ovladatelní, na bruslích mají výrazně větší setrvačnost, hlavní roli po pár letech opět hraje zbytečně silné vypichování puku. Animace pohybů, brankářů nebo oslav gólů však zůstávají v zásadě u toho, co už pár let známe.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
