Jako majitel pouze PS4 jsem rád, že si Horizon mohou zkusit i hráči na PC - a vůbec by mi nevadilo, kdyby se takových her objevilo víc, klidně i mimo počítače. God of War, Spider-man, Uncharted, Until Dawn, Dreams, Bloodborne a další, je už jich opravdu mnoho a nevidím nic špatného otevření portfolia jedné platformy, když to bude výrobci dávat smysl. Ty hry i tvůrce to jen obohatí, nikdo nic neztrácí, jen tak dál. Nicméně bych se rád vyjádřil ke dvěma poznámkám, které se (nejen zde) objevují. A sice že exkluzivity jsou antizákaznické a všechny hry by měly být všude. Majitel každé platformy by měl mít právo vyrobit si pro svůj systém svůj vlastní software a jeho prostřednictvím platformu propagovat a zhodnocovat. Lidé, co platformu nevlastní, nejsou jeho zákazníky, nic z nich nemá a není vůči nim nijak vázán. Právě díky těmto praktikám hry jako je Horizon mohou ve vysoce rizikovém vývojářském prostředí vznikat. A pokud všechny hry mají být všude, proč je tedy nejvíce her na PC, které se nikam dál neportují a nikomu z PC hráčů, kteří tento názor obvykle zastávají, to zase až tak nevadí?
" O Wastelandu ještě můžeme vyprávět mnoho příběhů o myšákovy Mickeym nebo králíčkovy Oswaldovy,“ řekl Spector..." ¨-- Ten Spector v pravopise teda zrovna neválí, že? :)
@michael.anderson (seznam.cz): Zjednodušování ano, ale kvůli konzolím? A vůbec, vy nechcete, aby hry hrálo víc lidí, kteří si třeba i vaše oblíbené tituly koupí? A ty by jste chtěli uvádět ve zmatek nedostatečným vysvětlením herních pravidel, protože... nevím, není to dost hardcore a cool? Nápovědy, pokud vím, se dají vypnout a obtížnost zvýšit, i když méně složitých herních mechanik se asi nevyhneme, ale jen těžko můžete chtít obojí - víc hráčů, více peněz vývojářům a na druhé straně stejný přístup a "pravidla". Přijde mi to naivní, na druhou stranu chápu, že to může harcovníky ponižovat. Proč to svádět na konzole jako jediný segment herního trhu jsem ale doteď nepochopil.
Otázka: v recenzi na Eurogameru se hovoří o tom, že příběh je do tří čtvrtin striktně lineární a jakékoliv volby v něm jsou pro další rozvoj příběhu irelevantní. V téhle recenzi na hrej se naopak M. Bach zmiňuje o variabilitě příběhu a nic se nepíše o tom, že to platí jen pro poslední čtvrtinu hry. Tak jak to tedy je? Jak moc je hráči dovoleno v něm zapojovat se do plynutí příběhu? Zná někdo už teď odpověď (třeba i z jiných recenzí)?
