Myslel jsme, že můj pocit, že svět začíná být opravdu smutné a zlé místo, je pouze subjektivní. Že na mě jen prostě stárnutím postupně přichází klasická prudérní nálada. Dneska jsem však po přečtení článku a komentářů skočil velkým skokem směrem k důchodci, který jen nadává na všechno a všechny... Je nádherné vidět, že svět řeší jen a pouze to, jak vydělat co nejvíce peněz a jak co nejvíce oškubat jiné lidi. Jak být rychle bohatý a jak je normální závidět. Jak se stane hrdinou někdo, kdo pošle jiného člověka, který mu nabídne pomoc, do hajzlu a ještě takovým způsobem... Hodnoty se za posledních dvacet let tak změnily, že mi je z toho zle... Vždyť by tady vůbec nemělo jít o peníze, ale o ten pocit, že člověk může být součástí takového díla. Nerozumím tomu a asi jsem hloupý já...
