Vážné hry: nová generace
Když se zhruba před rokem přetřásala kontroverze okolo Super Columbine Massacre RPG, kdekdo se podivoval: jak může takhle primitivní a graficky zaostalá hra vzbudit tak velkou vlnu nevole? Soudit podle vzhledu se však ukázalo jako velice krátkozraké, což dokazuje i dvojice her amerického vývojáře Jasona Rohrera, Passage a Gravitation. Obě byste při letmém listování databází freewarovek rychle přehlédli – a přitom právě je byste mezi tisícovkami dalších měli rozhodně vyzkoušet.
Následující řádky prozrazují poměrně mnoho z obsahu obou titulů, takže rozhodně nic nezkazíte, pokud si před dočtením článku hry vyzkoušíte. Pocity, které ve vás vyvolají, se totiž mohou výrazně lišit od těch, rozebíraných v další části textu.
Nejprve tedy k té slavnější: Passage je hra, která symbolizuje cestu životem. Nelze ji vyhrát – je možné pouze dojít na konec a zemřít. Otázkou zůstává, jak se hráč k tomuto konci dobere. Nikdo mu nebrání jít přímo za nosem nejlehčí cestou, všímat si jen toho, jak jeho postavička stárne a na konci smutně sledovat, jak zemře. V tom případě na něj hra ale příliš nezapůsobí a ani nebude tolik litovat, že právě skončila. Stejně tak si však může její průběh užít naplno: najít si partnerku a prokousávat se společně s ní přes překážky k symbolickým pokladům. O to horší pak pro něj bude konec, nevyhnutelný moment, kdy se jeho postavička na cestě vpřed najednou zastaví; a nezbude z ní nic, než malý hrobeček.
Všímáte si těch paralel se skutečným životem? V nich je obrovská síla Passage – každý člověk se snadno najde v situacích, jež ve hře zažívá. Díky tomu Passage ční nad většinu ostatních vážných her: nezabývá se tématikou válek nebo chudoby v zemích třetího světa, ke které (aniž bych ji chtěl jakkoliv zlehčovat) málokdo z nás blíže přičichnul. Zabývá se věcmi, jež se týkají každého: životem, láskou, překonáváním překážek, zažíváním úspěchů i zklamání a nakonec tím, čemuž se rovněž nikdo nevyhne – smrtí. Ta vás ve většině her potká nesčetněkrát a stejně nakonec cíle dosáhnete živí. V Passage zemřete jednou, nedá se tomu uniknout a znamená to konec, neexistuje žádný load...
Kromě toho hra geniálně pracuje s detaily. Nepodá hráči všechno rovnou na talíři, pracuje pouze s náznaky a symboly a nechává ho všímat si a přemýšlet. Ti pozornější proto výsknou nadšením nad jednoduše zpracovaným, ale vše říkajícím výhledem do budoucnosti v mládí a postupným ohlížením za minulostí s přibývajícími léty. Každý si rovněž musí všimnout, jak trefně autor vystihl rozdíl v životu bez partnerky a s ní. Když vám vaše polovička brání v přístupu k některé truhlici, stojí za to se v duchu zamyslet nad vlastní reakcí: jste naštvaní, že vám blokuje cestu k pokladu, nebo jej s nadhledem opustíte a vydáte se hledat další? Zestárnete raději s vědomím, že jste za život našli kopu zlata, nebo se spřízněnou duší po svém boku?
Passage je určitě z dvojice Rohrerových her ta povedenější. Každý si ji totiž může vyložit po svém, což už zdaleka tolik neplatí o autorově druhém titulu, Gravitation. Ten je s jeho životem, respektive s životy Rohrerových známých, spjat mnohem více. I proto se tento počin chápe o dost obtížněji a bez přečtení vysvětlujícího textu na stránkách tvůrce vám některé části hry nebudou vůbec dávat smysl. Gravitation vznikla jako důsledek autorova rozpolceného stavu v době, kdy matka jeho blízkého přítele umírala v nemocnici. V těch samých dnech slavila velké úspěchy Passage, jeho vlastní hra zaměřená z podstatné části na tematiku smrti. Jaká ironie… Není těžké uvěřit autorovi, že ho tato situace přiváděla téměř ke stavům šílenství. A tak se rozhodl vytvořit Gravitation, aby zachytil pocity, které jím v posledních dnech cloumaly.
Ačkoliv technicky je Gravitation na vyšší úrovni než Passage, celkově za ním kvalitativně o kus zaostává. Obsahuje více hluchých momentů a neupoutá tolika zajímavými detaily jako její předchůdce. Pochvalu si však jednoznačně zaslouží za otevřený konec a především za jednu z jeho variant, která dokáže prostřednictvím pouhých náznaků srazit do kolen a vířit v hráčově hlavě ještě několik dalších minut.
Passage i Gravitation představují trochu jiný, ale neméně zajímavý přístup k žánru vážných her. Nejenže se zaobírají tématem, k němuž má každý velmi blízko, ale rovněž vyžadují po hráči určité přemýšlení a pozornost, aby rozluštil jejich sdělení. A co je také velmi podstatné – dávají prostor pro vlastní významy, čímž si na rozdíl od klasických počinů silně říkají o přívlastek „umělecké“. Jasonu Rohrerovi se tak s půl megabytu velkými tituly, běžícími v předpotopním rozlišení, povedlo něco, o co se velké profesionální týmy snaží už několik let. A jen výjimečně se jim podaří uspět.
Možná nejde o hry v pravém slova smyslu, ale jejich úspěch dokazuje, že lidé dokáží ocenit, když virtuální světy nastaví zrcadlo tomu skutečnému. Teď je na čase, aby se po jejich cestě vydal i někdo další.
