The House of the Dead 2 & 3 Return

Vypadá to, že kolejnicové střílečky se nikdy neomrzí. Stejně jako béčkové akční filmy s hordami krvežíznivých zombíků. Některý z marketingových mozků Segy se před časem zamyslel, spojil si tahle dvě tvrzení, pak se podíval do portfolia firmy, vybral vhodnou platformu: a cestička pro návrat dvou dílů klasického House of the Dead byla umetena. Zdánlivě příležitost k uznalému potlesku. Wii se pro podobný typ her hodí, oba tituly sbíraly vysoká hodnocení. A zombíci jsou sexy. Jenže co když resuscitátoři odvedli ještě horší práci než neblaze proslulý doktor Goldman? Z The House of the Dead 2 & 3 Return odkapává laciný sliz a hnijící cáry masa nevydařených herních prvků; a všechno se to vaří v páře hněvu frustrovaných hráčů. Jen ti zombíci jsou pořád stejně sexy.

Vhoďte minci!

Základní nedostatek The House of the Dead 2 & 3 Return by se dal popsat jako „problém nepřidané hodnoty“. Autoři se totiž vůbec neobtěžovali tři, respektive pět let staré hry nějak vylepšit. Druhý díl tak vypadá, jako by vypadl z úst opravdu svalnatého přežvýkavce, a třetí je na tom jen o málo lépe. I nedávný Ghost Squad byl vizuálně atraktivnější, o Resident Evil: Umbrella Chronicles (v podstatě přímá konkurence) už ani nemluvě. Nedá se tak mluvit o hororové atmosféře, i když tu a tam k lekavým momentům dojde. Příběhové cut-scény s amatérským dabingem, jež vyprávějí plochou zápletku plnou klišé, také nedělají hře nejlepší jméno.

Ale co na tom. Automatové střílečky na tyhle elementy stejně nikdy nespoléhaly: hlavní byl dobrý pocit ze stovek rychlou střelbou popravených nepřátel. Arkádový duch The House of the Dead 2 & 3 Return nechybí: ve spodní části obrazovky bliká výmluvný nápis Insert Coin, hraní je omezeno pěti kredity a několika málo životy, a když se objeví obří nápis Game over, má člověk krátce po vyvztekání chuť nacpat pár čtvrťáků do DVD mechaniky konzole.

Smrt si tě najde

Což je, mimochodem, druhý problematický bod nové kolekce. Obrazovka Game over z her už prakticky vymizela, a kde se objevuje, znamená obvykle návrat k poslední uložené pozici. Tady ale osm písmenek a jedna mezera opravdu bolí. Když totiž hráč vyčerpá své životy a kredity, zemře nadobro a nezbude mu, než začít od samotného začátku. Jediným ulehčením je zvětšení výchozího počtu životů, to je ale jen malou útěchou ve chvíli, kdy prochází už po desáté tytéž chodby a po paměti likviduje nepřátele pomalu dřív, než se vůbec objeví.

Pro jistotu ještě jednou: smrt je tady definitivní. Kdo umře, začíná od úplného začátku. I kdyby sebral poslednímu bossovi devadesát procent zdraví. Kolik srdečních záchvatů a wiimoty rozsekaného domácího vybavení bude mít tohle designerské rozhodnutí na svědomí, se neodvážím tipovat.

Ale zombíci jsou sexy

I přesto: masakrování nejrůznějších druhů nemrtvých příšer, které se ženou k hráči kolébavým krokem, vrhají po něm sudy nebo nože, řezají dřevěné dveře obřími motorovými pilami a ohrožují na životě civilní obyvatelstvo, má stále své kouzlo. Obzvlášť ve dvou, anebo v režimu, na který bylo u automatu škoda čtvrťáku, s lehkými wiimoty je ale nestydatě chytlavý: v každé ruce jedna pistole, a zombíci, jací jste byli?

Velmi slušnou přidanou hodnotu navíc tvoří bonusové režimy. Vedle přímočarého Arcade módu si lze příběh projít v režimu Original, kde je větší důraz kladen na sbírání power-upů. Dalšími bonusy jsou samostatné boss fighty, časově omezený režim, Survival mód a několik málo dalších. A navíc: stále bychom neměli zapomínat, že jde o dvě hry za cenu jedné. Dvě staré za cenu nové, ale kouzelná formulka stále platí.

Kdyby byla na Wii k dostání i pořádná světelná pistole, kdyby Sega oba díly House of the Dead aspoň trochu vizuálně vylepšila a kdyby dala hráčům aspoň v nějakém režimu neomezený počet kreditů, mohlo se hodnocení vyšplhat vysoko do nadprůměru. Ale jak se říká, kdyby byly v análním otvoru ryby, lidé na Třeboňsku by přišli o práci. A tak všem, kterým kolejnicové střílečky ještě v dnešní době něco říkají, musíme doporučit jako první volbu Resident Evil: Umbrella Chronicles.