Dvojitý návrat ježka Sonica
Legendární postavička a maskot konzolí od Segy se v posledních letech propadal stále hlouběji do bahna nudy a zapomenutí. Sonic Team se letos před Vánoci pokouší hned o dvojí resuscitaci modrého ježka, který běhá ještě o něco rychleji než Usain Bolt a aniž bychom chtěli zpochybňovat potenci sprinterského poloboha, má i výrazně lepší dispozice k píchání. Sonic the Hedgehog 4: Episode 1 vychází na Wii, Xboxu 360 i PS3 jako stahovatelný závdavek – a hlavním chodem je "velká" 3D arkáda Sonic Colours, která obšťastnila Wii a v odlehčené verzi také DS. A co nejdůležitější: oba tituly skutečně vlévají Sonicovi do žil čerstvou krev a nabízejí oddech v podobě svižné, na přemýšlení nenáročné, ale neustále odsýpající arkády.
Sonic the Hedgehog 4: Episode 1
Stahovatelný Sonic 4 je vítaným návratem do dob Segy Genesis, kdy byl ježek Sonic skutečně jedním z králů hopsačkového žánru a nikoli vypelichanou a utahanou verzí sama sebe. Opět je všechno velmi jednoduché: na jedné straně modrý ježek, na druhé záludný Dr. Eggman, a před hráči zboku viděné úrovně, které je potřeba v neuvěřitelně rychlém tempu proběhnout a proskákat, a to nejlépe tak, aby posbírali co nejvíce zlatých prstýnků, power-upů a ostrými bodlinami rozsekali všechny nepřátele. Sonic the Hedgehog 4: Episode 1 je remakem původní hry, který zachovává její strukturu a tradiční prvky hratelnosti, ale úrovně nejsou zkopírovány jedna ku jedné a hraní usnadňují i některé nové mechanismy.
Hráče čeká průchod čtyřmi rozlehlými zónami. Dobře známý začátek v zelené zóně, která se tentokrát jmenuje Splash Hill (dříve Green Hill), seznámí hráče se základy: bleskurychlým pohybem ježka Sonica, bodlinovým útokem, odrážením od skokánků a "bumperů", sbírání prstýnků a hledání cesty vpřed relativně rozlehlou úrovní. V dalších zónách dojde i na zajímavější prostředí a různá zpestření tradiční hratelnosti – plné překvapení je třeba kasíno s kartičkovými power-upy, potěší jízda na důlním vozíku, anebo cesta temnou jeskyní s pochodní v ruce.
Oproti starým dílům a vlastně i novým 3D inkarnacím je Sonic the Hedgehog 4: Episode 1 příjemně přímočará a docela nenáročná arkáda. Pomáhá tomu nový systém automatického zaměřování na nepřátele a bumpery, subjektivně pak asi i o něco nižší celková obtížnost (s výjimkou super-drsného závěrečného bossfightu, na který se vyplatí vzít aspoň půlden dovolené). Grafika prošla mírným faceliftem, ale zachovává si retro feeling a působí svěže a barevně, stejně jako původní hry. Klíčový efekt zrychlení, když se Sonic rozběhne nebo odrazí, zůstal úplně stejně nebezpečný pro všechny, kdo musí v autobuse sedět vepředu, a dojem nekazí ani arkádové ozvučení.
Sonic the Hedgehod 4: Episode 1 ovšem zdaleka není dokonalá hra. Má své otravné pasáže (podvodní úrovně, v nichž konstantně Sonicovi dochází dech) a vyžaduje alespoň trochu vřelý vztah ke klasické arkádě s modrým ježkem. Limitujícím faktorem pro případný nákup je i trochu vysoká cena.
Hodnocení: 6/10
Sonic Colours
Vedle retro návratu k plošinovkové klasice připravil Sonic Team na Vánoce i plnohodnotný nový díl Sonicových dobrodružství. Sonic Colours vycházejí na Wii a DS a přinášejí s nadhledem vyprávěný příběh o Robotnikově galaktickém zábavním parku, který se ukáže být namísto omluvy za předchozí zločiny jen prostředkem k páchání dalších zlovolností – a tak je na Sonicovi, aby šíleného vědátora zastavil. Z příběhových cut-scén dýchá humor, leckdy trochu příliš prvoplánový, ale kdo by bral v infantilní plošinovce vážně děj?
Co je pro Sonic Colours skutečně důležité, jsou rozmanité, barevné a skvěle navržené úrovně. Autoři si správně uvědomili, jak je orientace ve 3D prostoru složitá, a tak mixují hopsání ve třech dimenzích s četnými předchody do 2D a zboku viděného proplétání mezi ozubenými koly nebo přes pojízdné plošinky a konstrukce. Robotnikův zábavní park nabízí šest velkých sekcí, mezi nimi třeba stylové "akvárium" s mořskými příšerami a japonskými zahrádkami, které střeží samurajští roboti, anebo vesmírnou horskou dráhu, která jednak připomene Super Mario Galaxy, jednak nechá vzpomenout na pocity nevolnosti, když se Sonic bude neuvěřitelnou rychlostí proplétat loopingy a skákat mezi asteroidy. Audiovizuální zpracování je na špičce mezi Wiičkovými tituly, což majitele Xboxů a Playstationů asi neohromí, ale animace pohybů Sonica jsou špičkové a jednotlivé úrovně bodují díky nápadité architektuře a hýří pestrými barvami.
Ke klasickým Sonicovým schopnostem zrychlení, dvojitého skoku nebo zadupání nepřátel do země se přidávají nové power-upy, které ježek získává osvobozováním "wispů", které Robotnik ve svém zábavním parku uvěznil. Tyto entity mění Sonica v závislosti na své barvě například ve fialovou, klapající tlamu nebo rychlou zlatou raketku (odtud název Colours). Jde ale spíše o zábavné zpestření – hra se sice snaží přimět hráče, aby je využívali, efektivní postup vpřed však vede většinou před klasické Sonicovy dovednosti.
Oproti svatému grálu trojrozměrného platformování, dvěma dílům Super Mario Galaxy, jsou Sonic Colours o poznání kratší a také o něco méně kreativní. Ale stále je to vynikající plošinovka, která si bere to nejlepší z klasiky, udržuje neustále svižné tempo, hýří barvami a málokdy frustruje špatnou kamerou nebo nepřesností v ovládání. Takové návraty si necháme rádi líbit.
Hodnocení: 8/10
