Velvet Assassin Recenze Velvet Assassin

Velvet Assassin

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

17. 5. 2009 22:40 5
Reklama
Reklama

Špionážní hra. Vcelku silný atribut pro ty, kteří jsou už unaveni plejádou hektických stříleček, co říkáte? Takovéto hry vsázejí spíše na pomalejší postup, upřednostňují taktiku před akcí a ještě vám svěří všemožná technická udělátka, díky kterým se budete moci nepozorovaně dostat nepříteli na kobylku. Málokdo si ale uvědomuje, že jde o dvojsečnou zbraň – pokud vývojáři vsadí na tento koncept, musí se sakra ohánět, aby udrželi křivky zábavy, motivace a obtížnosti v žádoucích mezích. O něco takového se pokusili i vývojáři hry Velvet Assassin, kteří naroubovali zmíněný koncept do prostředí druhé světové války a nechali v něm vyřádit ženskou jako lusk.

Kde to vlastně jsme?

Jestli jste se o Velvet Assassin, dříve Sabotage 1943, zajímali, určitě vám nemohlo ujít, že inspiraci našli lidé z německého Replay Studio ve skutečné postavě agentky Violette Szabó. Ta se během války starala o sabotážní akce ve Francii, kde společně s tamějšími skupinami ničila mosty, silnice, nebo rádiové spojení Němců. Samo o sobě by to dalo na zajímavou hru, jenže chlapci od vývoje se nechtěli s tak fádní záležitostí smířit. Raději proto uvedli hrdinku hned na začátku hry do kómatu a nechali ji retrospektivně vyprávět, co všechno během zuřivé války zažila. Problém najdete v tom, že od počátku nebudete absolutně tušit, proč se nacházíte tam, kde se zrovna nacházíte a všechny otazníky, které budou ze hry pulsovat stále silněji, dostanete zodpovězené až na úplném konci hry. I ten je ale divným způsobem useknutý, takže je celkový dojem z příběhu vpravdě neslaný.

Jdeš tudy a hotovo!

To by samozřejmě nevadilo v případě zábavné hratelnosti, jenže ani tady nepůsobí Velvet Assassin zrovna přesvědčivě. Pokud byste po vzoru stealth klasik, jako je Thief, nebo Splinter Cell, čekali nějakou volnost, možnost volby a skutečně vámi vymyšlenou taktiku, tahle hra vám ji jednoduše neposkytne. V uzoučkých koridorech, kde nebudete moci překonat ani zdánlivě překonatelné překážky, vás tlačí nalinkovanou cestou kupředu a nutí dělat přesně to, co plánovali vývojáři. Tím je v drtivém počtu případů myšleno krčení se ve stínech, poslouchání dialogů vašich nepřátel a mačkání jednoho tlačítka pro spuštění některé animace instantního usmrcení kudličkou, nebo efektní vytahování pojistek z granátů za opaskem nic netušících vojclů. Děje se tak pouze, pokud se ke své oběti připlížíte v podřepu a samozřejmě zezadu. 

Horší to pak je, když si na některém místě nedáte pozor, uděláte nežádoucí zvuk, nebo vás někdo překvapí a odhalí vaší pozici. V ten moment se snad všichni dosud lelkující panáci na mapě zaktivují a skrz půlku lokace vás budou ostřelovat. Je jedno, jestli budete skrčení za bednou, nebo jinou překážkou, oni si vás stejně najdou a nebudete mít proti nim šanci. Z logických důvodů, zachování nutnosti tichého postupu, nebudete nikdy disponovat dostatkem munice, v mnoha chvílích ani samotnými zbraněmi, a tak nezbude nic jiného, než po několika zásazích do nebohé hrdinky znovu načíst uloženou pozici. Protože se ale jedná o port z konzolové verze, checkpointy se ukládají sami a většinou je mezi nimi vcelku dlouhá doba, kterou musíte projít znovu. A znovu.

Povinná omáčka kolem

Jen občas probleskne hrou zajímavý prvek, například v možnosti přeběhnout osvětlenou uličku, schovat se v kadibudce a až posléze zaútočit z úkrytu, nakukování do klíčových dírek nebo naopak totální odhalení a procházení se v německé uniformě kolem nepřátel. Takových momentů je ale na podobnou hru trestuhodně málo, a tak se po několika hodinách dočkáte stále se opakujících sekvencí a ztráty motivace, pro kterou hrát dál. Částečnou útěchu naleznete v lehkém RPG systému, v rámci kterého můžete přidělovat získané zkušenosti do několika základních skillů.

Postupem hraní si tak budete moci vylepšit rychlost, nebo odolnost vaší postavy, rozdíl je však téměř neznatelný a v žádném případě vás nevytrhne. Podobně je na tom i nikdy nechybějící zpomalení, v tomto případě v podstatě až zastavení času, závislé na injekcích morfia. Při aktivaci tohoto režimu se hra přebarví do růžovo-bílého hávu a za přítomnosti poletujících červených krvinek uvidíte Violettu jen ve spodním prádle, jak si to bez okolků míří k nehybnému protivníkovi. Následuje opět spuštění vražedného komba a účinek bezbolestných injekcí zmizí.

Atmosféra den nezachrání...

V kontrastu s ne zrovna lichotivým povídáním o obsahu hry pak zcela určitě stojí grafické, neřku-li umělecké zpracování hry, jež se grafikům podařilo zvládnout takřka na jedničku. Kromě očekávaných stínů bylo zapracováno i na světlech, které mnohdy záměrně celou scénu přesvětlují a dávají hraní dojem mlhavého snu, kterým s ohledem na retrospektivní vyprávění skutečně je. Dále v místech, kde se prolíná Violettina přítomnost s minulostí, dochází k efektnímu vlnění celého obrazu, čemuž dopomáhá i ucházející dabing, přicházející jakoby odnikud. Přičteme-li k tomu pak atmosférický soundtrack, využívající především důrazu piana, vychází nám z toho po dojmové stránce nadprůměr.

Bohužel, atmosféra, ač sebelepší, tvoří jen část z celé hry a v případě Velvet Assassin právě ty zbylé prvky nefungují tak, jak bychom si přáli. Vše je samozřejmě dílem malých zkušeností vývojářského týmu, který nedokázal zakrýt násilný skript a je tedy dost možné, že se v některé z budoucích her dočkáme vyšší kvalit. Tahle hra ale zůstává jen tou první nesmělou vlaštovkou…

Velvet Assassin
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Velvet Assassin není v zásadě špatnou hrou a bude bavit ty, kteří neradi přemýšlí a po ryze akčních hrách si chtějí zašpásovat potichu. Na druhou stranu, ti, co chtějí od podobných her hlubší zážitek, budou v tomto případě zklamáni. Díky ukrutnému omezení vlastní invence si budete připadat jako jednorucí blázni, pobíhající se závojem nevědomí po hezky vypadajících úrovních.

Co se nám líbí a nelíbí?

Vynikající skloubení hudby a grafiky, která v některých momentech perfektně odráží stav hlavní hrdinky v přítomnosti, závan některých originálnějších prvků a občasná možnost volby mezi skriptem A a skriptem B
Přílišný diktát postupu hrou postupně leze na nervy, nepodařilo se vyvážit akční složku s tou taktickou, vyprávění příběhu je místy dost zmatené a konec vysvětluje události až příliš pozdě, opakování stále stejných mechanismů a "triků", neefektivní systém načítání uložených pozic, občasný pád fps a tím zadělávání si na další, mnohem větší problémy, než ve který Violetta doopravdy je
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz